Zpravodaj: rok 1274, 1. část
Přinášíme vám první zpravodaj, ve kterém se můžete dočíst, co se událo ve volnoherních eventech v první polovině minulého roku. Tohoto vyčerpávajícího shrnutí se chrabře ujala naše hráčka Elaine, které tímto děkujeme!
Pokud si přejete přejít ke konkrétní události, zde jsou odkazy:
- Imbaelk v Broňovicích
- Oxenfurtské obludárium
- Turnaj v kostkách
- Derby u Vegelbudů
- Degustace v Oxenfurtském přístavu
Imbaelk
Podobně jako se příroda probouzí na jaře z dlouhého zimního spánku, tak i fórum ožilo novou aktivitou. Příznačně se tak stalo právě během slavností jara. Vesnička Broňovice se zaplnila nejen vesničany a farmáři z místního okolí, ale dorazili i mnohem exotičtější návštěvníci: čarodějky, zaklínači, elfové, a dokonce i nějaký ten šlechtic na zapřenou. Konečně se udělalo dost teplo, takže byly připraveny soutěže, při nichž si mohli účastníci po dlouhé době nečinnosti alespoň trochu protáhnout tělo. Hod kládou do dálky, hod dívkou do výšky, hod kamenem… ne po dívkách, ani po kládách, ale u rybníčku, aby se vidělo, komu oblázek víckrát poskočí na hladině. Nezapomínalo se ani na očistné rituály a trochu adrenalinu, skok přes oheň si také našel ochotné odvážlivce.
Místní kněžka Melitelé brala oslavy svátku spojeného i s její bohyní velmi vážně a, věrna svému jménu Světlomila, jala se roznášet radost a veselí po vesnici, zasypávala oslavující záplavou kvítků ze svého košíčku a některé účastníky stranící se davu zatáhla do kola nebo je alespoň vyzvala, aby se připojili k průvodu.
Vládla rozjásaná nálada a čilý ruch, které vesničce vydržely i do pozdějších odpoledních hodin, kdy se lidé v průvodu rozptýlili mezi atrakce, ke kterým mezitím přibyly další. Nejvíce pozornosti samozřejmě přilákala soutěž v pití panáků a hltání piva. Té předsedal odborník na slovo vzatý, sice skoro slepý, ale zato s velmi vytříbenými chuťovými buňkami, trpaslík Borys.
Nebyla by to vesnická oslava, aby se to neobešlo bez rvačky. Podnapilý skorozaklínač Zenn se pokusil pustit do křížku se zaklínačem Silasem, zasáhl zbytky jídla spanilou Irviel, Nitran sedící vedle neodolal a vyjádřil svůj opilecký názor, další muž, Leif, se přidal, a pak už to šlo ráz na ráz. Jídlo létalo vzduchem, ale nakonec padlo méně facek, než by jeden čekal. Oslavy se blížily k závěru, večer postoupil a byl čas chystat se na kutě.
Meze byly tou dobou ještě studené, ale ani to nezabránilo Irviel a Silasovi, aby se vzájemně nezahřáli v přilehlém hájku. Další dvojice už takové štěstí neměly… rusovlasá Quitana a farmář Reginald sice prokázali jistý um v oblasti sladěných pohybů ve dvojici a vyhráli ten den taneční soutěž, popíjení během večera je však unavilo natolik, že v jedné posteli nakonec odpočívali ve vší počestnosti. Nejhůře nejspíš skončil Victarion, šlechtic prchající nejen z kláštera, ale i před svou bolestnou minulostí. Za společnost si vybral čarodějku Elaine, která s ním sice nějaký čas strávila, ale neprojevila příliš pochopení pro jeho názory týkající se prostého lidu, nelidí a neodbytné chuti sekat do nepřátel Redanie. Ta ho nakonec také omráčila uspávacím kouzlem, než nad ránem zmizela. Zbyla mu po ní jen vlněná šála, do níž ho žena zabalila, aby při spaní pod širákem úplně neprokřehl.
Oxenfurtské obludárium
Každý máme nějakého toho kostlivce ve skříni a skrýváme ho před světem, ale najdou se tací, kteří podobné tajnůstkářství dovedou do krajnosti. Jako tomu bylo u jednoho kupce v Oxenfurtu zakládajícího si na rozsáhlé sbírce exotických tvorů, jež choval vskrytu ve svém sklepě. Ale na všechno se jednou přijde a k jeho smůle podobnou skrýš odhalily Veverky. Ty sice zubožené tvory hrdinsky osvobodily, ale zaplatily za to vlastními životy. Záplava příšer se vyhrnula do ulic a připravila místním obyvatelům krvavé chvilky.
Našlo se však několik statečných, kteří se nebáli hrozbě postavit čelem a pořádně netvorům vyprášit kožich či šupiny. Těžko říct, nakolik dobrovolně, ale úmysl se počítá.
V univerzitním parku začali řádit bazilišek a kikimora a narušili tak klid a rozjímání přítomného zaklínače. Těžko říct, jestli tam Silas dumal nad půldnem nečekaně stráveným ve společnosti jisté čarodějky, nebo ho tak zmohl pozdní oběd na lavičce se stejnou osobou, ale nacházel se tam i ve chvíli, kdy dorazily příšery a v závěsu za nimi i zadýchaný tlouštík. Jak se ukázalo, šlo o majitele sklepení i nelegálně držených monster, a podle jmen, která Silasovi sdělil, když konečně chytil dech, by jeden usoudil, že tam rozsévají zkázu dva jeho nejoblíbenější exponáty. Také nabídl zaklínači peníze, když Kuřátko a Princeznu znovu chytí. Nakonec však kupcovu nepříliš štědrou nabídku překonal kapitán stráží, který za více peněz zaklínači uložil mnohem lehčí úkol: obě monstra zabít.
I když příšery nedobrovolným pobytem ve sklepě dost utrpěly, pořád byly dost nebezpečné, a i tak zkušenému zaklínači dokázaly celkem slušně zatopit. Mohl mluvit o štěstí, že nakonec ze souboje vyšel jen se zlomeným nosem a ohozený od hlavy až patě baziliščí krví.
Když bylo dokonáno, kapitán zaklínači nabídl peníze za každou nestvůru, kterou zabije. A tak Silas vyrazil do města vydělávat. Hlavně vydělávat, touha zkontrolovat, zda Elaine došla domů v pořádku a je v bezpečí v tom samozřejmě nesehrála roli ani v nejmenším.
Dorazil na náměstí, kam již před nějakou dobou vtrhli tři ghúlové a graveir. A tím přerušili pár slibně rozjetých diskuzí. Ať už mezi sebou zaklínač Fírean a sličná půlelfka Aerima, nebo dívka Drema a řádový rytíř Raimond probírali cokoliv, najednou na další slova nezbýval čas. A i když mezi nimi byl jen jeden profesionální zabiják monster, ani ti ostatní nezaháleli a snažili se ze všech sil s hrozbou vypořádat, pravda s nevalným úspěchem. I když, ani Fírean vybavený stříbrným mečem neměl zezačátku moc štěstí a musel se horko těžko snažit, aby přemohl alespoň jednu z příšer.
Zato řádový rytíř dokázal, že brutální síla občas může být také řešením, a i obyčejný meč může zapůsobit, pokud se jím máchá dostatečně účinně. Jeho rukou tak padl Fíreanem předtím zraněný graveir.
Silas dorazil v podstatě k hotovému, zrovna včas, aby se znovu setkal s kapitánem stráží. Na náměstí se proto dlouho nezdržel a vyrazil dál do města najít čarodějku.
Na náměstí se mezitím dali do odklízení škod a ošetřování škrábanců. Ve Fíreanově případě prokousnuté rameno, které mu zručně ošetřila Aerima. Zaklínač pak v doprovodu kapitána stráže ještě ohledal místo činu. Jak se ukázalo, majitel zvěřince sice v parku ještě nabízel peníze, ale někdo si stačil domyslet, co je zač, a nakonec nepěkně skončil. Fíreanovo pátrání tak ustrnulo na pouhém ohledání místa činu a konstatování, co za monstra by se mohla ve sklepení skrývat.
Zato Silasovo hledání se poněkud protáhlo. Ač to mohlo vypadat všelijak, Elaine zmizela z parku opravdu kvůli návštěvě u jednoho ze svých pacientů, a vracela se zpátky oklikou přes přístav, protože hlavní vřava vypukla spíše v centru města a na okraji snad hrozilo menší nebezpečí. Tam také zahlédla zuboženou postavu krmící se na jednom z mrtvých. Všímavá léčitelka si domyslela podle okolností, že vyhublá znetvořená dívka nebude tím, kdo muže zabil. Pokusila se ji proto odlákat od mrtvoly koláči, které si nesla jako výslužku. Úspěšně. Ale než stačila od dívky vyzvědět co, nebo kdo je zač, popadla ji neznámá za ruku a jala se s ní prchat pryč. Daleko však neutekly, vzhledem k tomu, že se za nimi hnala další příšera, fledder. Ten je dostihl a jak se ukázalo, zjizvená Eshka nebyla jen tak ledajaké děvče, ale kočkodlačka. Obě stvoření se do sebe pustila zuby drápy, a léčitelka mohla jen přihlížet. I když se pokusila dívce pomoci magií, nemělo to valného účinku.
Situaci doslova rozsekl až zaklínač, kterému se konečně podařilo čarodějku najít. Obměkčený Elaininou prosbou jednou ranou setnul fleddera, vnitřně připravený se postarat i o zdivočelou, proměněnou kočkodlačkou. Ta však při pohledu na Silase s mečem v ruce vyděšeně utekla kamsi pryč.
Čarodějka pak zaklínače odvedla domů, aby mu mohla ošetřit zlomený nos, a nakonec se stalo, že se zdržel i přes noc. Sám, v pokoji pro hosty. Ale darovanému noclehu na okolnosti nehleď, nebo ano?
Turnaj v kostkách
Po pochmurném masakru uprchnuvšího zvěřince bylo potřeba zdvihnout všeobecnou morálku trochou lehkého hazardu a konal se turnaj v kostkovém pokeru. U Alchymisty v Oxenfurtu se při té příležitosti sešla celkem zajímavá sorta lidí i nelidí. Pokud to vezmeme hezky podle abecedy: lotrando Arleight, lučištnice Drema, zaklínač Fírean, zrzavá štítonoška Hed, elfka Irviel, čarodějná švadlenka Kayla, vyšší upír Nathaniel, neméně zrzavá Quitana, rytíř Raimond a farmář Reginald. Později se jako nesoutěžící, ale přihlížející přidali i vojenská ošetřovatelka Aerima, bard Angus a půlelf Cyrriel. Prostě a jednoduše v hospodě bylo celkem plno a kostky duněly o stůl jedna báseň.
Jednotliví hráči si na dvě až tři kola sedli k sobě, aby se vydali o stůl dál, takže došlo k pár pěkným seznámením a k několika mírným incidentům.
Farmáři Reginaldovi sice kostky příliš nešly, ale zato se mu podařilo okouzlit nejméně dvě z přítomných dam. Kolo s Kaylou se neslo v obzvláště hravém duchu a Quitana se mu dokonce v kostkách nabídla: slíbila, že mu bude celý jeden den naprosto k dispozici… a prohrála. Elfka Irviel od něj sice vyhrála měšec s penězi, ale i tak se jejich střetnutí neslo v příjemném duchu. Naopak temperamentní Skelližanka Hed odešla s prázdnou. Nevsadila se včas, a navíc po něm chtěla neodpustitelné. Oholit si knírek? Nikdy!
Zaklínač Fírean neměl chuť motat hlavu více dámám, soustředil se jen na jednu jedinou: Aerimu, která si objednala mošt a celému tomu klání přihlížela. Nezastihl ji však v příliš vlídné náladě, a proto mu po pár nevhodně zvolených slovech chrstla mošt do obličeje. Nemilé. Tuplovaně nemilé, protože štítonoška ze Skellige se drobnou ošetřovatelkou zjevně inspirovala, a když s Fíreanem prohrála, čekala nebohého zaklínače další sprcha, opět sladká a nepříjemně lepivá, tentokrát medovinová. Kdo by po předchozích řádcích nabyl pocit, že byl zaklínač v nemilosti u žen, nebyla to tak úplně pravda. Našly se takové, které se nemohly dočkat, až si ho osahají. Jmenovitě čarodějka Kayla, zvědavá, zda jsou pravdivé drby, že kontakt s kůží zaklínačů způsobuje u žen ovládajících Moc příjemné chvění.
Ambiciózní plány se nevyhnuly ani čarodějům mužského pohlaví. Arleight se totiž rozhodl, že všechny přítomné ženy vyhraje v kostkách. A ženy na to zareagovaly, jak se dalo čekat… většina se spikla proti němu. U Irviel se to dalo očekávat, vzhledem k tomu, že se s Arleightem znala, a při každém jejich setkání se ti dva navzájem popichovali a vymýšleli rošťárny, ale překvapivě se přidal dokonce i přítomný zaklínač. Tomu se totiž nelíbilo, že mu loupežník mlsně kouká po Aerimě. Takže tomu kostky chtěly, aby Arleight sice vyhrál nad Quitanou, ale čekal ho taneček na stole bez kalhot. A Irviel se domluvila s Hed, že mu ony kalhoty pak zrzka schová. To však mělo ještě počkat, přece jen turnaj byl v plném proudu. Kostky rachotily na stolech… a židle létaly vzduchem!
Nemohl za to však žádný účastník turnaje, byť Quitana sérii proher nenesla zrovna nejlépe, ale znovu Aerima. Neměla zrovna nejlepší náladu, promluva s Fíreanem jí moc na veselí nepřidala, i když od ní dostal pusu pro štěstí. Když si drzý půlelf neodpustil pár vlezlých komentářů, vztek jí propůjčil neuvěřitelnou sílu. Naštěstí nebyl nikdo vážně zraněn, jen Cyrriel si za svou výmluvnost odnesl pár modřin na těle a na egu. Alespoň, že se z toho mohl vypovídat před bardem Angusem, který to všechno zvědavě pozoroval a jeho papoušek také.
Jinak však probíhal turnaj v poklidu, lučištnice Drema se chovala ukázkově, a dokonce vyhrála u Irviel lekci ve vyrábění šípů. Další utkání stojící za zmínku bylo jistě to mezi Raimondem a Hed, kteří jako by byli zrcadlem toho druhého.
Hedvig se sice dařilo střídavě, ale během turnaje se jí podařilo ukořistit mnohem cennější výhru. Čarodějka Kayla jí slíbila, že jí pomůže najít dávno zmizelého bratra.
Celkovým vítězem se nakonec stal ten nejnenápadnější účastník, který se moc nedružil, ani se vyloženě aktivně nesázel: vyšší upír Nathaniel. Nejspíš za ta dlouhá léta žití získal s kostkami výjimečný gryf.
Kostky na stolech dohrkaly a nastal čas na správnou poturnajovou zábavu a plnění sázek. Někdo si to nechal na později, ale Arleight šel do tanečku rozhodně s gustem, dokonce se postavil i na stůl, aby ho bylo lépe vidět. Divoká Irviel zase musela tančit nahoře bez, takže získal půvabný doprovod. A že na onu dvojici, tedy Nánu-Nána, byla radost pohledět. Arleight jí sice dvorně pomáhal zakrývat při tanci jisté partie, ale nedělal to úplně zadarmo. Ukradl si od Irviel pár žhavých polibků, které mu se stejným zapálením opětovala. V tu chvíli nebyl pro Hed zas takový problém ony kalhoty ukrást.
Jedno bylo jisté, ten večer bylo U Alchymisty řádně veselo.
Derby
Každoroční koňské závody se nesly v duchu mnohých nečekaných setkání. Předně tady byl Reginald, k němuž se hlásilo překvapivé množství lidí. Zrzavá Quitana, přestože ráno po Imbaelku prchla z jeho lože. Zdálo se však, že při nárokování si farmářova času bude mít silnou konkurenci. Hazard a dobré občerstvení totiž poblíž panství Vegelbudů přivály i jeho kumpána z dob strávených v Novigradu, vousatého chlapíka se slabostí pro širáky, jistého Damjana.
Elaine zvědavě vyhledala společnost Vivianne, křehké, mladičké šlechtičny, která teprve nedávno dorazila do Oxenfurtu a příliš se nehrnula do společnosti. Sice spolu mluvily jen krátce, ale léčitelka stačila urozenou slečnu pozvat na čaj.
Závody začínaly zlehka, nejdřív měli diváky navnadit amatérští závodníci. Na startu se sešli Damjan, Reginald, Samuel, Silas… a kvůli nepozornosti zapisovatele také Elaine, která předtím zapomněla dostatečně zdůraznit, že chce závodit pouze v případě, že se sejde dostatek žen. Jak se ukázalo, dámské sedlo nebylo tou nejlepší volbou, dojela jako poslední. I zaklínač, který se před závodem posilňoval u Odolenova stánku, měl větší štěstí na koně a dojel před ní. První místo si s přehledem vydobyl Damjan, no a o druhé a třetí místo se podělili Samuel a Reginald.
Po závodě přišla všem zúčastněným pogratulovat Vivianne a předala Elaine růži, snad jako cenu útěchy. Pak se skupinka rozdělila. Zatímco někteří šli vsadit znovu na další závody, jiní se drželi pohromadě.
Reginald s Vivianne, pod ostřížím zrakem jejího bratra Samuela. Silas dohnal čarodějku, která mu mezitím stačila utéct kamsi ke stánkům. Damjan se rozhodl svlažit hrdlo nějakým dobrým pitím a odchytil si proto jakéhosi klučíka, a zaúkoloval ho, aby mu donesl láhev s pitím.
Reginald s Vivianne se brzy rozloučili. Přece jen, pod dohledem bratra se konverzovalo o mnoho hůře než před časem na farmě, kterou Vivianne navštívila při své dobročinné pouti po Severních královstvích. Ale i tak si dvojice vyměnila pár kradmých, vřelých pohledů a náznak něžných slůvek. Nevinnost sama, ostře kontrastující s tím, co se dělo mezi čarodějkou a zaklínačem.
Tentokrát kolem neběhala žádná monstra, ani nedošlo k žádnému karambolu vyžadujícímu lékařskou asistenci, takže Silas a Elaine měli dost energie na trochu společenské zábavy. Ovšem, každý si podobný pojem vykládá trochu jinak. Pro někoho může jít o nezávaznou konverzaci, pro jiného zase řeč těla. A občas se podaří najít kompromis obojího, takže ti dva nakonec strávili milou chvilku za stánky. K zaklínačově nelibosti a jistému nepohodlí však nedošlo na nic víc než vášnivé polibky. Zálohu na někdy jindy, jak prohlásila čarodějka, než prchla znovu mezi lidi. Při tom však upustila růži od Vivianne.
Silas toho využil a hodlal výměnou za ni žádat… no, to už se nikdo nedozví, protože při o růži přerušil bardík Angus, který na dostihy dorazil po Elainině doporučení. Bystrý mladík po chvíli konverzace správně vydedukoval, že její doprovod je onen zaklínač, kterému po zachraňování Oxenfurtu spravovala nos, a celý nadšený slíbil udatnému zabijákovi monster, že o něm napíše písničku.
Zatímco se Elaine a Angus bavili, s občasným komentářem od Kikimory, a Silas tiše trpěl, Reginald mezitím dohnal Damjana, který zapředl družný rozhovor s oním výrostkem, z nějž si předtím udělal poslíčka. Jak se ukázalo, nešlo o chlapce, ale o dívku, půlelfku Shaelin. S tou pak vedli debatu o všem a o ničem, zvláště o tom, jestli je možné být vrahem nebo zlodějem a zároveň se stát slavným. Na to měli oba odborníci v oboru dost jasný názor: pokud jste slavný vrahoun, znamená to, že děláte něco špatně.
Quitana si našla za Reginalda náhradu v podobě kněze Eirlenna. S tím však nakonec neřešila otázky tělesných neřestí, jako když se potkali posledně, ale tentokrát šlo spíše o morální dilemata.
A tak přešlo odpoledne, v družném hovoru s různými lidmi. Bard se nakonec i s papouškem vydal hrát na večírek po dostizích, zaklínač s čarodějkou vyřešili otázku růže, než se každý vydali svou cestou… a Damjan přesvědčil Reginalda, že je bezpečné se znovu ukázat v Novigradu a měl by navštívit staré známé v Cechu.
Úspěšný den v mnoha směrech pro mnoho lidí… až na ty nebožáky, co prohráli peníze při sázkách na koně.
Degustace
Malebné pláže okolo Oxenfurtu začaly už časně z rána okupovat malé i větší stánky. Přišel totiž den vinných festivalů a pod stromy se objevily různé soutěže počínaje od degustace vína pro zkušené, až po pojídání dortíků.
Trpaslík Odolen přitáhl na nábřeží svůj krámek s nejroztodivnějšími pálenkami, okolo nějž bylo už od rána celkem živo. Ochutnávka kvalitního alkoholu tam dotáhla i Bruxu, která poté s trpaslíkem zapředla diskuzi o všem možném. Protože komu by nebylo do řeči, když vám majitel stánku neustále dolévá, že?
Reginald měl o odbyt také postaráno. Vivianne vykoupila celý jeho stánek, aby jej mohl zavřít a projít se s ní po nábřeží.
Festival vína přitáhl do Oxenfurtu i příbuzné místní léčitelky, vzácnou návštěvu až z dalekého Toussaintu, Andrease de Montyliet a jeho dceru Beatrice. K Elainině převeliké radosti… a překvapení a hlubokému šoku Damjana, který byl před dávnými lety do Bey bezhlavě zamilovaný. Kdyby Elainin strýc tušil, že se v Oxenfurtu právě setkal s mužem, který jeho dceru tehdy dávno přivedl do jiného stavu a zadělal tak rodině na tolik potíží, nejspíš by novigradský špeh skončil bez hlavy i doslova.
Nebyl však čas na skandální odhalení, hedvábný stan lákal pohodlnými lehátky a ochutnávkou vín, která ovšem po vypití prvního doušku nabrala překvapivě krutý ráz. Rusovlasá pořadatelka totiž zúčastněným oznámila, že právě byli otráveni a závod s časem začíná. Měli šanci na záchranu, pokud najdou modrou květinu. Mohli jen děkovat všem bohům, že se do Oxenfurtu sjíždějí lidé i nelidé nejrůznějších talentů, takže všichni zúčastnění, Damjan, Bruxa, Elaine a Borys, nakonec jed identifikovali a podařilo se jim květinu najít a protilék uvařit. Nejhůře na tom skončil Odolen, na nějž jed zapůsobil nejrychleji, a i přes intenzivní smlouvání byl nakonec donucen stát se služebníkem tajemné rusovlasé, aby přežil.
Mimo stánek s degustací celý festival probíhal mnohem poklidněji.
V pojídání dortíků s přehledem zvítězil bard Angus. Sice měl jen jedinou protivnici, zvláštní děvčátko s černou husou, a papoušek Kikimora mu s jezením také moc nepomohl, ale ze soutěže odešel s příjemně plným žaludkem a titulem vítěze.