Délka života
Elfové se mohou dožívat až několika set let. Tedy pokud přežijí prvních pár desetiletí. Mnoho mladých elfů se totiž často horkokrevně zapojuje do bojů za práva a svobodu vlastní rasy a nezřídka při tom zahynou.
Charakteristika
Jde o rasu podobnou lidem, ale od těch se odlišují v několika typických rysech. Mívají protáhlé tváře, špičaté uši a velké oči mírně sešikmeného, mandlovitého tvaru. Poznáte je i podle chrupu: drobných, rovných zubů a chybějících špičáků. Bývají obvykle vysocí a štíhlé postavy, což dojem vytáhlosti jen umocňuje. Mezi lidmi se tak vžilo přirovnání „vysoký jako elf“. Ostatními rasami jsou obvykle považováni za přitažlivé, snad i proto, že mladistvý vzhled si uchovávají i ve velmi vysokém věku.
Elfové jsou velmi hrdí, na svůj jazyk, umění, kulturu a tradice. Jsou jednou z prvních ras, která přišla na Kontinent, a těžce nesou, že byli vytlačeni ze svých původních území a jejich nádherné paláce a zámky byly rozebrány, rozbořeny či zapomenuty. Některé zničili i oni sami, aby se lidem nedostaly do rukou.
Výskyt
Můžeme na ně narazit jak na Severu, kde žijí obvykle v městských ghettech nebo v lesích, tak v Nilgaardu, kde nejsou tolik odsuzováni, ale považováni za členy společnosti. Existuje dnes však málo míst, která by patřila výlučně jim.
- Dolina květů – ve Starší řeči Dol Blathanna. Jde o území na severovýchodě Aedirnu, známé svou úrodností. Vládne tam elfská čarodějka Francesca Findabair. Během druhé války Severu s Jihem, po sto letech bojů, konečně připadlo znovu elfům. Zaplatili za to však krvavou daň: Museli zanechat komanda Scoia’tael bez podpory.
- Siné hory – nebo také Modré hory, záleží na překladu ze Starší řeči. Pohoří táhnoucí se přes Kaedwen, Aedirn, Lyrii, u jehož úpatí leží také Dolina květů. Elfové v horách žijí v izolaci, ale také v nouzi, protože se zde hůře shánějí zdroje. Občas se musí uchýlit k olupování vesnic v podhůří, aby získali, co potřebují.
Vztahy s jinými rasami
Elfové, zvláště ti staří, jsou velmi pyšní na svou minulost, vzdělanost a dle nich i vytříbený vkus. V kontaktu s ostatními rasami tak mohou občas působit namyšleně či téměř arogantně.
S ostatními rasami Staršího lidu (trpaslíky, hobity či gnómy) se během staletí naučili vycházet, snad kvůli společné hrozbě. Mladí elfové a trpaslíci také v současnosti utužují pouta přátelství v komandech Veverek (Scoia’tael), vedoucích partyzánskou válku v Severních královstvích proti jejich nejhoršímu nepříteli: lidem.
Konflikt mezi lidmi a elfy se táhne už dlouhá staletí. Elfové nejdřív blahosklonně vypomáhali prvním lidem, protože si mysleli že pro ně nepředstavují hrozbu, ale jak ukázala historie, na svou aroganci draze doplatili. Nejstarší elfové považují lidi za podřadnou rasu, která se nepříjemně rychle množí. Slovy jednoho z nich: „Není možno vyhubit šváby a lidi, vždycky zůstane alespoň jeden plodný pár.“ A lidé jim podobné pohrdání s gustem oplácejí. Samozřejmě se během bouřlivé historie našly výjimky, a ne všichni elfové a lidé si jdou po krku, ale mezi těmito dvěma rasami obecně nepanuje nejpřátelštější nálada. Zvláště v Aedirnu a Kaedwenu se lidští vojáci a komanda Scoia’tael předhánějí v tom, kdo napáchá na nepříteli víc krutostí.
Pokud chcete znát více podrobností o aktuálním dění a vývoji politiky, doporučujeme navštívit přehled vývoje na fóru, oslovit ostatní hráče na našem discordu nebo případně navštívit zaklínačskou wiki.
Elfové žijí velmi dlouho, ale mohou mít děti pouze jako mladí, s přibývajícím věkem jejich plodnost velmi rychle klesá. Dokáží se rozmnožovat i s ostatními rasami a je ironií osudu, že nejsnadněji jim to jde právě s lidmi. Takoví míšenci se pak nazývají půlelfové. Podobní potomci sice dědí vlastnosti obou ras svých rodičů, ale nepatří ani do jednoho společenství. Ostatní na ně pohlížejí pohrdavě a s nedůvěrou a je pro ně extrémně těžké najít si či vybudovat místo ve společnosti.
Magie
Elfové jsou druhými nejčastějšími uživateli magie, ale je jich mnohem méně než lidí.
