QUEST: Nelidská nevěsta

Na celém Kontinentě se snad nenajde jediná vesnice, kde by někde u cesty nestála ošuntělá dřevěná vývěska s přibitými vzkazy a inzeráty. I začínající dobrodruh dokáže mezi výhodnou nabídkou slepičích vajec a přisprostlou milostnou poezií snadno najít zakázku, ze které by mohla koukat slušná odměna, ať už jde o pomoc s nestvůrou, ztraceným dítětem, a nebo obyčejnou sezónní pomocí na poli...
V tomto fóru probíhají hry vedené vypravěčem. Questy je možné hrát paralelně s hrou v eventu nebo volné hře.
Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 16
Registrován: 25 bře 2020, 20:35

Re: QUEST: Nelidská nevěsta

Příspěvek od Anatole R. Van Akkeren » 19 kvě 2020, 22:57

Když Anatole došel až ke starému domu, v němž už byl William, Rhiannon a Ife, o nichž v tuhle chvíli Anatole nevěděl, dovnitř nevstoupil a namísto se rozhlédl kolem sebe, protože i venku to místo vypadalo velmi zvláštně a přitahovalo lektvaristovu pozornost. Neměl vůbec tušení, že se ocitá před domem starce, jehož dcera se ztratila.
Zatímco se ocitl sám před domem, pravděpodobně k němu docupitala Mamule, na níž se alchymista překvapeně podíval, protože nevěděl, odkud ze z ničeho nic tak vzala. Odpověď byla jednoduchá, pouze dívku přehlédl, když kráčel po cestě, protože zatímco ona byla nízká, Anatole byl poměrně vysoký. "Zdravím," pousmál se na Mamuli, "co vás sem přivádí?" zeptal se, protože on se na této cestě ocitl náhodou a neměl ani sebemenší tušení, že se ocitl na prahu pravděpodobně největšího dobrodružství svého života. To se měl dozvědět až vzápětí, kdy se William s dalšími vynořil ze starého domu, ale prozatím byl Anatole obětí sladké nevědomosti. Už se nadechoval, že něco dodá, ale v tom se ozvaly hlasité skřeky, až sebou Anatole málem trhnul. "Co to bylo?" zeptal se. Jeho hlas nezněl vystrašeně, jako spíše zvědavě, ale přeci jenom ho trochu zamrazilo v zátylku.
A to už se za nimi otevřely dveře a ze starého domu vyšel William, Ife a Rhinnanon. Anatole nechápavě nakrčil obočí, když se k němu skupinka přibližovala, protože nikoho z nich tu ani náhodou nečekal. Vlastně, vůbec nikoho tu nečekal, a o to více byl překvapen, že tu byly tváře, které znal a, bohužel, ulpívajíce pohledem na Ifem, některé více než ty druhé.
Když k němu a Mamuli skupinka došla, Anatole s přikývnutím odpověděl Williamovi a stočil pohled k ostatním. "Dobré poledne," dobře to zakrýval, ale pohled na Rhiannon mu na okamžik zarazil dech, ačkoli si netušil, proč tomu tak bylo. S drobným úsměvem ženu mírným přikývnutím pozdravil, načež se stočil k Ifemu, kterého jen přelétl pouhým pohledem. Stále mu dlužil peníze za ten rozbitý lektvar. "Co tu všichni děláte?" optal se konečně na to, co mu celou dobu vrtalo hlavou a snažil se porozumět tomu, co William říkal. "Záchranné výpravě? Kdo potřebuje zachránit?" vyptával se nadále, zatímco se z dálky opět ozvaly skřeky a další zvuky, které nevěděl, čemu nebo komu patřily.
Ať se zachraňoval kdokoli, Anatole cítil zvláštní pocit v kostech. Toto místo se mu ani trochu nelíbilo a ani by se nedivil, pokud se odtud někdo ztratil. "Jste si jistí, že ta žena byla unešena?" nadhodil s směrem k ostatním, protože, při vší úctě, když se tak rozhlížel, zase nebylo úplně o co stát. V tu dobu si samozřejmě ještě nebyl vědom dopisu, který únosce zanechal.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 155
Registrován: 02 úno 2019, 14:09

Re: QUEST: Nelidská nevěsta

Příspěvek od Ife » 20 kvě 2020, 17:25

Ife musel s politováním uznat, že tohle vypadalo čím dál tím hůř. Kdyby měl problém jen s tím, že mu chtějí platit dcerami, ale čím víc viděl, tím míň se to zdálo jako práce pro něj. Snažil se aspoň napůl věnovat pozornost starci, který měl zjevně nejlepší léta za sebou, kdyby se v tom jeho blábolení třeba našlo něco užitečného. Ale to už fakt spíš čekal, že něco vykouká z okolí. Bohužel, nevykoukal.
Jedinou indícií tak byl dopis. Převzal si ho z rukou elfky a dlouze se na něj zahleděl. Mírně nakrabatil obočí a ostatní mohli vidět, jak se mu tiše pohybují rty, zatímco se textem pracně prokousával. Pak si dopis dychtivě prohlédl ze všech stran, ale nikde ani stopa něčeho užitečného. Odfrkl si v hořko-sladkém pobavení. To byl opravdu v zoufalé finanční situaci, když zkysl v něčem takovémhle. Ještě neslyšel o zakázce, kde by po oběti zůstal dopis. Tohle zkrátka vůbec nevypadalo jako jeho parketa.
Podobné myšlenkové pochody měl asi i nevýrazný muž, soudě z jeho otázky. Nevypadal zrovna na někoho, kdo by se zabýval pátráním po zmizelých děvách. Z Ifeho úsudku se zdál spíš jako ten typ, co používal někdy zbytečně dlouhá slova. Nepozastavoval se nad tím, že si všiml, že je vědmák. Medailon možná nosil pod brněním, ale kdo něco věděl poznal pravdu na očích. Muž zatím na svůj vzhled mluvil celkem rozumně, proto k další otázce Ife vůbec svolil. Beze slova, pokrčením ramen.
"Může," přikývl s úšklíbnutím. "Ale nedělá to."
Možnosti ho napadaly, to ano. Upíři, dlaci. Pointa ale byla v tom dodatku. Nedělali to. Normálně to prostě nedělal nikdo. Kdo by za sebou nechával dopis příbuznému někoho, koho sežral? To se prostě nestávalo. Celé to nesedělo, takhle se nestvůry nechovaly a Ifemu to smrdělo levárnou a chudobou.
Proto ho ani příliš nezajímal další hovor ostatních, ani nepřítomnost zvířat. Co věděl, zvířata tu mohla chybět proto, že starý děda zapomněl zavřít dveře od chlíva. Daleko zajímavější pro něj bylo to halekání, co se roznášelo po venku. Tohle znělo daleko slibněji. A ač měl radost z přítomnosti známého alchymisty, od možné práce ho nemohlo udržet nic.
"To zní jak pro mě," pokýval spokojeně hlavou. A ještě na odchodu položil Williamovi ruku na rameno.
"Tomu bych nevěřil ani nos mezi okami," ukázal bradou na Anatoleho, na kterého se hned vzápětí rozverně zazubil a mrkl. Jen ať všichni vědí, že je to lhář. Stavoval se od jejich posledních setkání v Oxenfurtu a na náměstí ho ani náhodou nenašel.
Pak se bez toho, aby čekal na odpověď, vydal v mírném závěsu za malou postavičkou směrem k domu kostí. V dostatečně mírném závěsu, že byl na doslech její poslední větě, když došla k ceduli.
"Tak to má Mamule štěstí, že já jsem tady," ozvalo se pobaveně gnómce za zády. "Kde ji máš?"
Začal se pátravě rozhlížet kolem, ve snaze najít tu Mamuli, kterou usoudil, že tu malá žena hledá.
Počkat, jak že se jmenovala ta dívka, co zmizela? Nebyla Mamule ona? To by dávalo smysl.

Mimo herně:
Hod na Smysly (2):
Ife hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
1, 6

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 451
Registrován: 10 bře 2018, 00:45

Re: QUEST: Nelidská nevěsta

Příspěvek od Quitana » 20 kvě 2020, 20:58

Mamuli se podařilo akorát zjistit, že tabule je poměrně špinavá, neudržovaná a je tu pár zakázek, které tu někdo musel vylepit, ale moc se o ně nikdo nezajímal. Většinou to stejně bylo jen o prodeji některých věcí nebo hledání pomocníků na farmy.
V domě byla však situace jiná. Stařík vehemontně toužil po tom, aby mu někdo pomohl, že Williama přímo probodával prosebným pohledem natolik, že se to nezdálo ani trochu lidské. A jak se mu rozzářili očka, když souhlasil. A co víc si přát, než když se objevili dokonce další lidé, kteří se rozhodli nebohému staříkovi pomoci. To byl úplně v sedmém nebi. On totiž pořád věřil, že Katrina žije. Kdyby nežila, věděl by to, cítil by to. Čeho si ale nevšimne jsou oči posledního příchozího v domě. Stejně by to nic nezměnilo. Zaklínač, čaroděj nebo jen obyčejný člověk, kdokoliv mu přivede Katrinu, tomu dá, co slíbil.
Dopis koloval, lidé četli a stařec jen seděl na židli s hlavou složenou v rukách. Kdykoliv si v hlavě promítal, co všechno se mohlo jeho dcerušce stát, propadl depresi a bědování. „Ach, dceručko, kam ses mi to jen poděla? Kdo by tě mohl ode mě chtít odebrat? Ach, ach, ach.“ Skoro přeslechne, když se na něj mluví. „Ach, ano. Děkuji, pánové. A dámo,“ opraví se. Je to nezvyk. On žil v jiném světě. Když všichni vyšli ven, šel je ještě vyprovodit. Nedalo se přehlédnout dalšího človíčka, co by se mohl vydat na výpravu, čímž se mu opět rozzářila očka nevídaným stylem. Ani nedoufal, že by tohle mohla být pravda. Tolik lidí chce zachránit jeho dcerušku? Uvnitř úplně září, že by jeho vnitřní světlo mohlo rozdrásat všem oči. Najednou ho ale zmohla nečekaná únava a musel se s nelibostí opustit. „Ach, promiňte, cítím se najednou tak sláb. Půjdu si... půjdu si lehnout. Přeji vám všem hodně štěstí. Pevně věřím, že vy... mou dcerušku najdete. Musíte.“ S tím pak odešel do své chalupy, zavřel dveře a ulehl do postele. Co se dělo pak, už šlo mimo něj.
***
Kdyby někomu zvuky od domu utekly nebo je toužil slyšet znovu, byly tu. Stále a pořád. Už ne tak hlasité, ale pořád vyvolávaly jistý neklid ve všech srdcích. Co se týče farmy, čarodějka si dobře všimla, že tu tak nějak chybí zvířata. Nevypadalo to však, že by někde po nich byla nějaká stopa. Byla tu vůbec někdy? To není jisté, ale její oči ji padly na jedno místo vzadu za domem, kde se nacházela další krvavá kapka, jedna jediná. Těžko říct, komu patří. Člověku, zvířeti? Leda to otestovat. Je to v celku záhada. Přesto to však všem může leccos napovědět.
***
Pokud už se skupinka dostala blíže k domu, který byl opravdu nedaleko vesničky a minout ho nebyl problém, pocítila hned touhu otočit se a vrátit zpět, odkud přišli. Není to žádné pěkné místo. Kolem cesty můžete najít menší bažinu, která nemilosrdně sní, co se jí dostane do cesty. I v těchto končinách se pohybují tvorové, jež obvykle potkat nechcete. Nekkeři, ghůlové, duchové... Samotný dům je obklopen jakousi aurou. Nepříjemnou, smrdutou a naznačující, že to není pěkné místo. Už jen svým vzhledem odpuzuje. A pak také ten puch. Puch hniloby a strašného činu. Určitě se zde nestalo nic hezkého. Majitel domu už dávno není mezi živými, to snad není nutno dodávat. Jestli ale straší ve svém domě, není známo. Už je to dlouho, co byl tento dům obydlený a málo kdo si to pamatuje.
Dům to není nikterak malý. Naopak, je docela prostorný, dvoupatrový, se sklepením v ještě spodnějším patře. Zřejmě patřil méně bohaté šlechtě. Kdysi to tu muselo vypadat překrásně. Čas však toho spoustu zničil, včetně obrazů visících na stěně, nábytku, i podlahu. Dřevo v celém domě se rozpadá, vrže a vydává další nepříjemné zvuky. Dům hrůzy.
Vstupem dovnitř se ocitnete v menší hale, která vede do velké, z níž vedou dvojí schody na bocích stěn domu do dalšího patra, kde jsou tři pokoje vedle sebe. Musela tu žít nějaká početnější rodina. Ve sklepení kdysi zřejmě skladovali víno, které sem donášel ze své vinice, pravděpodobně za domem, kde je teď bažina, a pak ho prodával dál, do měst, bohatým šlechticům a těm, co na něj měli.
Kraxs
Fenek /Pes
Pískově zbarvený tvor velmi podobný malé lišce, s namodralými až tyrkysovými nádechy mezi pískovými chloupky, bledě modré blesky z dřívějších dob na čele a každé noze zepředu, tmavě modrá až lehce našedivělá očiska, pocitová a emoční komunikace.

 
Příspěvky: 17
Registrován: 09 bře 2019, 12:52

Re: QUEST: Nelidská nevěsta

Příspěvek od Mamule » 24 kvě 2020, 23:35

Málem ji mohla, přepadnou mrtvíce hlavně, když vám za zády promluví hlubokým hlasem hora masa a ke všemu bílá jako libové maso kuřete se svítícíma očima. K tomu ještě Hubený jako pštros prodělávající anorexii a k tomu v brnění nebo co to měla daná osoba na sobě. Ale to vem to satyr.“ Ko ho mít, co mít Mamuli vyděsit …Mamule tebe tu mít ty jít se mnou“. Popadla nebohého zaklínače za ruku a táhla ho s posledními slovy do kostnaté budovy, rychle projít ošklivou cestou oklopenou bažinou, doufat že minete jakoukoliv příšeru, kterou nechcete potkat. Co se týkalo Mamule jo ta by ráda konečně viděla něco nadpřirozeného.Ale honem rychle ať ji nic neuteče.
Ech ten samotný dům byl humáč všech humáčů, hnusná energie, shnilí a prohnilí. Prorazila dveře, i tak maličký Gnom má páru a ještě táhnoucí za ruku nebohého zaklínače sebou, dveře zaupjeli otevřeli se a už zůstala zaraženě stát hlavním sále budovy. „Mamule říká tady je to velký ale ten puch je horší než hniloba Murmule „. Nakrčila svůj bambulkovitý nosík.
Nebohého zaklínače dál držela za jeho ruku a už se vypravila dál do budovy sním závěsu.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 12
Registrován: 16 bře 2020, 21:46

Re: QUEST: Nelidská nevěsta

Příspěvek od William Gavin » 01 čer 2020, 13:03

Will věděl, že už ze starého muže nic nevypáčí, a tak mu další otázky nekladl. Jen se mírně zamračil, když viděl, jak se starý muž šel natáhnout. Skutečně nejspíše neměl páru o tom, kdy dívka zmizela. „Odpočiňte si.“ A nechte to na nás. Zazněl mu v hlavě dovětek věty, kterou naštěstí nedořekl.
Výmluvný pohled Rhiannon byl pálivý, natolik, že polkl jakoukoli další poznámku, která by ho snad mohla napadnout, ale upřímně žádná nebyla. Raději odvrátil zrak. Navzdory tomu, jak se tvářila nebo co mohla říct by byl raději kdyby se nemíchala do nebezpečí. Úplně mu asi nezáleželo na tom, že on sám se pro to nehodí. Teď už ale Will nevycházel ze stereotypů. Věděl, že se Rhia se o sebe umí postarat. Spíše šlo o to, že…. A tohle bylo vážně složité popsat, no že… že by si asi nedokázal odpustit, kdyby se jí něco stalo. Nechtěl vědět kde se to v něm bere a samozřejmě, bylo mnohem jednodušší to svést na stereotypní myšlení, tak.
„Jsou chudí. Prostě žádné nemají.“ Zazněla odpověď na její otázku. Možná kdysi to bývalo stavení plné života, ale časy se mění. A i když ti nejchudší mívají alespoň kozu, tak zvířata nejsou nesmrtelná. Will se prostě (podobně jako zaklínač) vůbec nepozastavil nad tím, že tu žádné zvíře není. Přesto pokud se Rhiannon rozhodla místo zkontrolovat, doprovodil ji. Ale to samozřejmě až potom co se vyřídila věc s Ifem. A tím bylinkářem.
„Děkuji ti.“ Kývnutím a lehkým úsměvem poděkoval Ifemu za informaci. „Takže to musel být někdo jiný.“ Doplnil jeho informaci, krátce pohlédl do jeho očí a přejel mu mráz po zádech. Svolil by tento zaklínač i k tomu, aby ho později vyzpovídal trochu víc? Jakože jak je možné, že je tak… no víme. Bílý. Čím to je? Dědičné od narození nebo to způsobily nějaké lektvary? A samozřejmě měl nějaký základ ohledně vlkodlaků, to bylo potřeba si ověřit. Ale zase zaklínač nevypadal příliš sdílně. Možná s touhle naléhavou otázkou měl štěstí.
Pak k nim dorazil Anatole. „Katrinu, dceru muže, co tu bydlí.“ Krátce mu odpověděl na otázku. Následovala další otázka, na kterou byla složitější odpověď. „Nejsem si jistý.“ Odvětil po krátkém zaváhání. Mohla být mrtvá. Ale stejně tak mohla ten dopis napsat sama. Jen asi nečekala, že se jí ve stopách poženou zachránci jako psi. Pak jen pokrčil rameny, když se znovu ozvalo to děsivé zakvílení, po kterém tuhla krev v žilách a byl rád, že sebou překvapeně neškubnul. To by vůbec nebylo hrdinské (a on samozřejmě jako každý jiný muž byl trošku ješitný). Skutečně to byla práce pro zaklínače, ne pro ně. Ale překvapilo ho, co následovalo. Přelétl očima od kočičích očí směrem k Anatolemu a zpět. „Vážně? Co jste si udělali?“ Zajímalo ho. Podle všeho se znali, zatímco on ani jednoho moc ne (Anatoleho prakticky jen od vidění), takže v ideálním případě čekal informaci od obou. Ostatně když ho někdo takhle varuje, tak chtěl také vědět proč, aby si mohl sám udělat obrázek.
Nakonec dřív nebo později on, Rhiannon a Anatole vyrazili za Ifem (jak či kdo k tomu rozhodl je asi jedno), i když co si budeme povídat, Willovi se nijak moc nechtělo (ale to na sobě samozřejmě nedal znát). Puch bažiny byl dost nepříjemný a také připomínal to, co cítili z dopisu. Takže šli správně a čím víc se blížili tím víc měl pocit, že živou ji prostě nenajdou. Dům hrůzy si prohlédl s vážnou tváří. Nahlas to neřekl, ale asi to vážně byla práce pro zaklínače, a ne pro ně. Jenže už se namočil. A nechtěl v tom Katrinu nechat samotnou, co kdyby náhodou… vážně potřebovala pomoct?
Will se zarazil u dveří, které byly nejspíše napůl pootevřené, to, jak kolem proletěla Mamule vlečícího Ifeho (pokud se ovšem nechal). „Mám pocit, že kdybych zkusil zaťukat, tak se to rozpadne.“ Otočil se na své společníky. Stejně by jim neměl kdo otevřít, bylo poznat, že je to opuštěné. Nakonec vstoupil dovnitř velká hala dávala znát, že: „To muselo patřit někomu majetnějšímu.“ Zamumlal. Rozpadalo se to tu, ale přesto to dokázal poznat. Kdyby nebylo všudypřítomného zápachu asi by se i zasnil a dokázal si interiér představit. „Porozhlédnu tady v přízemí.“ Rozhodl se a počkal kam se jeho společníci vydají, a tak nějak doufal, že se k němu Rhiannon přidá, ale navrhovat jí to nechtěl. „Možná mají i sklep.“ Kam se zakopávají mrtvoly, když ne na pozemek? Ano, do sklepa. Ne že by o tom něco věděl.
Will si v místnostech počínal opravdu opatrně. Našlapoval jemně a pomalu, neušlo mu totiž jak podlaha skřípá a neměl chuť se nikam propadnout. Řadu kroků si pečlivě rozmyslel, když se mu zdálo, že podlaha někde skřípe až moc. Raději se držel spíše při stěnách, při myšlence že to nemusí být zrovna on kdo se někam propadne, zaklínač už tu přece také byl (o Mamuli Will nevěděl). Will byl z rodiny sloužících a tak mu netrvalo dlouho najít to, co tak nějak dopředu hledal. Krb a schody vedoucí dolů do sklepa. U krbu se chvíli zdržel, našel křesadlo a dřevo tam bylo také, ale to bylo beznadějně vlhké a louči nikde neviděl. Jen svíčky ve svícnu, takže mu nezbylo nic jiného. Předtím než to ale zapálil ho napadala jiná věc. „Jestliže je tu všechno tak na nic, jak asi budou vypadat schody do sklepa?“ Nadhodil s pozvednutým obočím – buď k někomu nebo sám k sobě. Načež schodiště zkontroloval. A tady se mi příběh dvojí.
Pokud bylo kamenné nebo něco tomu blízkého, nedělal si starosti, zapálil svíčky a sestoupil do podzemí. V jedné ruce svícen, druhou ruku položenou na jílci dýky. Jestliže ale šlo o dřevo… pak byl děj trochu složitější. Will nad sestupem váhal. Lano u sebe neměl a v tomhle sídle se asi jen tak nikde válet nebude, a i kdyby náhodou asi by stejně bylo na nic. Nakonec si nejspíše propůjčil nějaký fajnový závěs (který asi taky stejně byl na dvě věci, ale pořád lepší než mít prázdné ruce). Stočil ho do také ruličky a k něčemu pevnému přivázal, většinu ho pak shodil po schodech dolů. Teprve potom zapálil svíčku, nervózně polkl a vydal se dolů do tmy.

Předchozí

Zpět na Questy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků