QUEST: Nelidská nevěsta

Na celém Kontinentě se snad nenajde jediná vesnice, kde by někde u cesty nestála ošuntělá dřevěná vývěska s přibitými vzkazy a inzeráty. I začínající dobrodruh dokáže mezi výhodnou nabídkou slepičích vajec a přisprostlou milostnou poezií snadno najít zakázku, ze které by mohla koukat slušná odměna, ať už jde o pomoc s nestvůrou, ztraceným dítětem, a nebo obyčejnou sezónní pomocí na poli...
V tomto fóru probíhají hry vedené vypravěčem. Questy je možné hrát paralelně s hrou v eventu nebo volné hře.
Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 451
Registrován: 10 bře 2018, 00:45

QUEST: Nelidská nevěsta

Příspěvek od Quitana » 21 dub 2020, 11:25

Nelidská nevěsta

TempoHráčiOdměnaObtížnost
středníIfe, Mamule, Rhiannon, Anatole, William Gavin12-15 bodůstřední

Start po sehnání dostatek hráčů, čili v podstatě co nejdřív.

Nelidská nevěsta

Vývěska na cestě své poslání hlásí jasně: Nevstupujte, hrozí nebezpečí!
Zřejmě ji tu někdo vytesal jako varování, kdyby někoho napadlo jít dál.

Cedule však vypadá zašle, jako by tu stála věčnost a kde kdo ji nevěnuje pozornost. To se hodně cestovatelům a těm bláznům, co zkusili svoje štěstí, včetně zlodějů a vykradačů, nevyplatilo. Cesta vedoucí k domu opodál, je vysetá kostmi. Jestli patří těm nešťastníkům, se můžeme jen dohadovat. Tak či tak se nedoporučuje v tomto okolí pohybovat.

Již dlouho nikdo tuto ceduli a mrtvé neřešil. Až do dneška, kdy jeden starý muž vyvěsil zakázku snad v každé vesnici v zemi. ... že se mu stratila dcera. Mladá, krásná, za ženu ji dá tomu, kdo ji přivede zpět. O jejím zmizení toho neví moc. U sebe však má dopis, naškrábaný rukou, která jistě dlouho nedržela brk, aby svou dceru nehledal, že ji už nikdy neuvidí. Jen kapička krve, pravděpodobně její, je jediným pojítkem. A pak také to, že pergamen voní po hnilobě a močálu. Těch je v kraji ale hodně.


Obrázek
EDIT:
Obrázek

Snad v každé vesnici ve Velenu, na každé vývěsce, visí zakázka. Jednomu chasníkovi se ztratila dcera. Jediná dcera. Muž už je starší, bez manželky a ve svém domě žije sám a jeho dcera vykonávala všechny domácí práce. Bez ní je docela ztracený. Doufá, že mu někdo dokáže pomoci s jeho trápením, jinak to s ním nedopadne dobře. Moc toho nemá a tak jako odměnu nabízí ruku své dcery, která vůbec není ošklivá, na poměry místních chudáků. Její matka zřejmě byla krasotinka. Pro ty, kteří by nestáli o její ručku, by mohl darovat i pár posledních mincí. Jak by pak ale přežíval, to je ve hvězdách. Hlavně, kdy se mu jeho dcerka vrátí domů, živá a zdravá.
Kraxs
Fenek /Pes
Pískově zbarvený tvor velmi podobný malé lišce, s namodralými až tyrkysovými nádechy mezi pískovými chloupky, bledě modré blesky z dřívějších dob na čele a každé noze zepředu, tmavě modrá až lehce našedivělá očiska, pocitová a emoční komunikace.

 
Příspěvky: 17
Registrován: 09 bře 2019, 12:52

Re: Nelidská nevěsta

Příspěvek od Mamule » 21 dub 2020, 20:16

Proč jsou všechny vývěsky tak vysoko? Lidi a jiná stvoření asi nikdy nebudou počítat s malými obyvateli jejich země.“Kurňa proč vývěska tak vysoko?,“ Lamentoval a při posledním skoku se ji čistou náhodou podařilo malými prstíky zachytit kus papíru a následně ho strhnout. Konečně na to vidí na ten kus papíru a nemusí tu vyvádět akrobatické kousky. Očima přejížděla nápis“Chudák člověk, moc dobrý člověk být mu smutno Mamule pomoci.“Bezmyšlenkovité počínání, tak nezkušené od človíčka jako je Mamule, nespáleného žádným dobrodružstvím. Bude to dneska poprvé?

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 12
Registrován: 16 bře 2020, 21:46

Re: Nelidská nevěsta

Příspěvek od William Gavin » 21 dub 2020, 20:37

>>

Jak tak kupci putovali dojeli i na místo kde visely ty cedule. Opět byli na cestách poměrně dlouho, ale Will se posledních pár hodin vezl ve voze. Za tu dobu s nimi se už naučil mnohé, ukázali mu i jak si ulovit drobnou zvěř a připravit si ji k jídlu. Naučil se spát nejen na trávě, ale i na hrbolkách nebo na prkenné dřevěné podlaze vozu. Jednou usnul i na šišce, jak byl unavený. Kupci nicméně nechápali jeho touhu objevovat svět a občas si dávali sázky, kdy ho něco sežere nebo o jakou končetinu přijde dříve. Nebo kdy získá první jizvu. A zrovna teď Will zvažoval, jestli k nějaké nepřijde, když se za tou dívkou vypraví. Za tou hledanou. Původně sice plánoval jít na lov, půjčený luk s toulcem a šípy měl na zádech, ale ty vývěsky mu nešly do hlavy. V pohádkových příbězích si přece krásná dívka vždycky vezme toho, kdo ji zachrání… Jenže Will nebyl hrdina. Dokonce i zvažoval, že by to nechal být. Ale i tohle byl vedlejší plán, ne? Najít si ženu. Takovou, se kterou by mohl žít po zbytek lidského života. Nebylo složité najít chalupu, ve které muž bydlel. Stačilo se jen zeptat. Lidé toho napovídali hodně, prý byla krásná. Will za chůze přemýšlel a také se pozorně rozhlížel kolem, zda si nevšimne něčeho… Netušil konkrétně čeho, ale něčeho, co by mu nesedělo do obrázku vesnice. Samozřejmě, cestu z kostí vedoucí k nějakému domu neminul. I kdyby chtěl nejspíše by mu o ní vesničané řekli. Myslím tedy cokoli neobvyklého kromě tohoto. Vyhnul se tomu obloučkem a pomalu (nyní hodně váhajíc) zamířil k chaloupce, kde žil ten nešťastník. Možná přitom minul i Mamuli, těžko říci. Malá gnómka rozhodně nevypadala nijak nebezpečně, a tak jí nevěnoval příliš pozornosti. Will se zhluboka nadechl, krátce zaklepal a polkl. Teď už nebylo cesty zpět.

Mimo herně:
Hod na to, čeho si mohl všimnout:
Informovanost (2)
William Gavin hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
1, 5


„Dobrý den.“ Pozdravil utrápeného muže, který ho uvítal. „Jmenuji se William Gavin. Přišel jsem, protože jsem zahlédl tu vývěsku.“ Nebo spíše ty vývěsky, bylo jich hodně. Při představování přátelsky muži potřásl rukou. Will ani nepotřeboval, aby mu muž sliboval ruku jeho dcery, i když se tak možná stalo. Pokud by výprava skončila dobře hodlal by s nimi Will možná i chvíli žít pod jednou střechou, krása není všechno. Musel by dívku poznat, jakou má povahu i jestli by s ní mohl žít. Mít doma krásnou princeznu je krásné, ale jen do té doby, než začnete mít hlad a oběd nikde, protože vám ho neuvaří. Willa ale bodlo u srdce, když viděl, jak ztrápeně muž vypadá. Snažil se proto mluvit klidně a nedat na sobě zdát neklid, který náhle cítil.
„Je mi líto vaší ztráty, ale můžete mi prosím říct co přesně se stalo?“ První bodem bylo vždy zjistit co nejvíce informací. „Zmizela během dne? Nebo v noci?“ Pokud mu muž předložil i vzkaz, Will si jej pořádně prohlédl, ale nebylo tam nic, co by mu pomohlo určit, kterým směrem se vydat. Jistěže se mohl vydat po té podivné cestě. Ale co když to byla falešná stopa? Temné myšlenky, které ho napadly cestou sem opět zatemnily jeho mysl. Mezi lidmi se pohybují nestvůry. Ty nejhorší mají lidskou tvář. Vybavil si zlověstná slova, která zahlédl na jednom pergamenu. Ano. Co když je naškrábaný vzkaz jen zástěrka? Dobrodruzi se vydají po nebezpečné cestě, zahynou jak jinak a zahrabaná dívenka se mezitím bude rozkládat na něčím dvorku. I určení doby mohlo pomoci. Nějak. Pokud to bylo ve dne, jak je možné, že si nikdo ničeho nevšiml? A jestliže v noci, pak je dost podivné, že nic neslyšel. „Slyšel jste něco? Nebo… nevšiml jste si něčeho zvláštního, kromě toho vzkazu?“ Vyptával se dál. Chtěl získat každičkou informaci, která jen šla. "A... jak se jmenuje?" Zeptal se ještě.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 87
Registrován: 24 zář 2019, 15:28

Re: Nelidská nevěsta

Příspěvek od Rhiannon » 23 dub 2020, 01:07

Rhiannon stála nehnutě před zašlou cedulí jasně hlásající zákaz vstupu a modrýma očima si měřila kostmi obsypané okolí. Dívala se na přesný opak slova přívětivý. Neváhala kvůli varování, ale zkrátka proto, že informace, které měla, smrděly jako celé tohle místo. Původním úmyslem nebylo tolik přijmout zakázku jako skutečnost, že v okolí Velenu při své práci narazila na poměrně známou karavanu obchodníků, s nimiž měla tu čest po oslavách Imbaelku. Věděla, že s nimi cestuje také William, ale upřímně – stačilo pár hezký a příjemných úsměvů a slov a informace se ni hrnuly v podstatě samy. Včetně nabídek na koupi dalších drahých látek, z nichž by si ušila šaty, ani sama netušila k jaké příležitosti. Dozvěděla se však, co chtěla – Will šel na lov, i když se kupci chechtali a pošťuchovali, jestli náhodou místo zvěře nechce ulovit tu ženskou, jejíž plakáty visely všude kolem. Čas ji netlačil a velmi krátce zavzpomínala, jak ještě před novým rokem vzala s Orlinem první zakázku. Od té hádky se ale do ničeho nepouštěla a držela se víceméně svého řemesla. Až dosud.

Neklidně klepla svou holí o zem než se odvrátila od ponuré cesty a pokračovala dál podle popisu k chalupě starého muže. Cestou nejspíš minula také nenápadnou gnómku, kterou se však dlouze nezaobírala a brzy stanula na prahu dveří, za nimiž slyšela již probíhající konverzaci. Zmizela během dne? Nebo v noci? zazněl jako z dálky známý hlas. To už ale sama zaklepala na dveře a pokud pán domu svolil, vešla a podívala se na Willa, který zasypával nebohého muže otázkami. „Zdravím,“ pronesla s tajuplným úsměvem, ale pozdrav byl víceméně mířen i na muže. Nijak výrazně se však nemísila do případného probíhajícího hovoru a vcelku nehnutě a nenápadně postávala v místnosti. Její pohled ale klouzal, kam mohl – přes podlahu, nábytek, až k samotnému majiteli domu. Neměla sice vytříbené zaklínačské smysly, přesto ji však zajímalo, jestli nenajde nějaké, jakékoliv vodítko, něco neobvyklého.

Něco zajímavého k vidění?
Smysly 2 + Všímavost 2
Rhiannon hodil/a 4d6 a součet kostek je 15:
2, 5, 4, 4


Když William konečně přestal znaveného muže zasypávat otázkami, kousek se ke svému známému přiblížila a naklonila. „Netušila jsem, že jsi lovec nevěst,“ odtušila poměrně suše šeptem a krátce si povzdychla. Hledala sice jeho, ale když už se v tom krásně zamíchala zakázka, proč by nepřiložila ruku k dílu. A když už by nebyla co platná v umění boje, mohla by být užitečná, kdyby našli dívku třeba zraněnou. Sevřela v dlani svou hůl a poprvé za celou dobu se pořádně podívala na onoho nešťastníka, který bez ženské ruky v chalupě zjevně strádal. „Na vývěsce jste uvedl, že máte u sebe jakýsi dopis. Směla bych ho vidět?“ zeptala se klidným hlasem a vyčkávala na odpověď. Nebyla si ještě tak docela jistá, nač se zaměřit, ale dopis by jim třeba něco říci mohl.
Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 16
Registrován: 25 bře 2020, 20:35

Re: Nelidská nevěsta

Příspěvek od Anatole R. Van Akkeren » 23 dub 2020, 20:59

Tohle bylo pravděpodobně to poslední místo, kde by Anatola někdo hledal.
Když se zničeno nic zjevil na začátku podivné ulice pod starou, popraskanou cedulí a přes rameno mu visel pytel bylinek, se svraštělým obočím přemýšlel, kde se to ocitl. Při svém hledání bylinek se v okolních lesích zatoulal o něco dál, než měl původně v plánu. S nepříjemným pocitem v žaludku si pozorně prohlížel místo, jenž nevypadalo vůbec lákavě, a s mírným úšklebkem na tváři si pomyslel, že taková informativní cedule snad ani nebyla třeba. Nebezpečí z tohohle místo doslova čišelo a Anatola ani nenapadlo, že právě tohle podivné místo bylo to, které se pojilo k letáčkům, které se před pár dny objevily po celém královstvím. To, že by se sem vydal někdo dobrovolně, aby našel svou budoucí manželku, to už bylo za hranici alchymistovy představivosti.
Nezdálo se, že by Anatole měl v plánu pokračovat v cestě. Ve skutečnosti se chystal každým okamžikem otočit a vydat se opačným směrem, ale jakoby ta budova na něho v dálce měla hypnotické účinky. Něco ho tam táhlo. Zajímalo ho, co se tam ukrývá. Proč to vypadalo tak otřesně a proč ta cedule. Možná se tam ukrývalo něco, co by se mu mohlo hodit. Určitě ne nějaká zeleň, ale alchymisté využívali mnohem více než pouhé byliny. Kdyby věděl, že tohle místo patří k vývěsku, který nedávno četl, asi by svůj váhavý krok pozdržel a vydal se zpět domů. Když ten letáček včera četl, zaujal jeho pozornost, ale ne natolik, aby zvažoval, že by se snad ztracenou ženu vydal hledat. Anatole nebyl žádný dobrodruh, zaklínač nebo detektiv. Byl bylinkář a alchymista a jeho místo bylo v kamenné laboratoři nad kotlíkem lektvaru nebo sušených bylinek, které rozvěšoval všude ve své pracovně, až to vypadalo, jako kdyby rostly ze samotného stropu. Bylo mu staršího muže upřímně líto a doufal, že se najde někdo, kdo se po jeho dceři podívá, ale on to určitě nebude, pomyslel si tenkrát, protože by těžko mohl pomoci. Neuměl nic, čím by mohl pomoci.
Nevědom, že se vydává napříč dobrodružství, která ještě včera odmítl, aniž by ho na vteřinu zvážil, se pomalu vydal směrem k domu, v němž už byl William a Rhinnanon. Cesta k němu však byla dlouhá a Anatole kráčel klidným krokem. Pravděpodobně minul Mamuli, ale protože to místo bylo tak zvláštní a nepříjemné, radši si hleděl svého a pozorně se rozhlížel kolem, zda něco zahlédne, zatímco pomalu postupoval vpřed.

Na to, zda uvidí něco zajímavého
Informovanost +2
Anatole R. Van Akkeren hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
5, 3

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 155
Registrován: 02 úno 2019, 14:09

Re: Nelidská nevěsta

Příspěvek od Ife » 26 dub 2020, 16:31

I Ife se dozvěděl o domu s kostěnou zahradou. Na rozdíl od ostatních ho tam ale nevedla čistá náhoda. Lidé mluvili a něco takového, to byl přesně ten typ drbů, ze kterých koukala zakázka. Jenže problém byl, že kromě toho, že ten dům existoval, o něm nic dalšího neslyšel. To zrovna na aktivní stvůru nevypadalo. A i kdyby jo, bylo by těžší někoho přesvědčit, aby mu zaplatil.
Svraštil obočí a obrátil se zpátky k vývěsce, jen aby shledal, že zprávu, na kterou se chtěl zrovna podívat, si právě strhl nějaký menší tvor. Pokrčil rameny a pokusil se to brát jako znamení. Jestli si to zapamatoval blbě a dojde někam, kam nechtěl, tak by to asi stejně nestálo za to.
Jenže nedošel. Nebo tak aspoň usoudil z toho, když zaklepal na dveře a potom, co ho ochotně vpustili dál, ještě podržel dveře malé slečně, která si to pelášila za ním právě s tím utrženým inzerátem. No, tak snad to bylo vážně teda něco, z čeho by se dali vytřískat nějaké peníze. O ženění vskutku nestál. Ale u zmizení byla vždycky dobrá šance, že dotyčného něco sežralo, či zabilo, a to měl pak den hned lepší.
Domek, kde někdo pěstoval kosti, si nechával jako další možnost, kam se pro práci podívat.
Vstoupil do místnosti a shledal, že krátkonožka nebyla jediná, kdo se sem kromě něj rozutekl.
S mírným úsměvem pevně usazeným na rtech přelétl pohledem jak nevýrazného bruneta, tak oslnivě tvarovanou elfku, která stála vedle něj, byla to až třetí osoba v místnosti, která u něj vzbudila nějakou reakci. Když zmerčil obličej známého alchymisty, roztáhly se mu rty do širokého zazubení. No prosím, ani ho nemusel nikde hledat. Teď se uvidí, co z toho bude. Rozverně mu zamával a opřel se nedaleko od něj o stěnu staříkova obydlí, ruce založené na hrudi. Víc dělat nemusel, protože jiným tady jela huba jako namazaná a zatím odváděli slušnou práci. Jen nastražil uši, aby se mohl případně přidat, kdyby ho zajímalo něco dalšího.
Jeho oči při tom bloudily po místnosti i veškerém jejím osazenstvu, byť pravda, u vousatého felčara zastavovaly o trochu častěji, než u jiných. A jestli si toho někdy všiml, dostalo se mu dalšího zubatého úsměvu.

Mimo herně:
Smysly (2):
Ife hodil/a 2d6 a součet kostek je 9:
3, 6

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 451
Registrován: 10 bře 2018, 00:45

Re: Nelidská nevěsta

Příspěvek od Quitana » 27 dub 2020, 09:42

Stařec seděl na židli ve své kuchyni, hlavu založenou zbědovaně v rukách. Nikdy by ho nenapadlo, že ztratí to jediné, co ho v tomhle životě drželo ještě naživu a to doslova. Mohl jen doufat, že se objeví nějaký dobrodruh či čistě náhodou ještě nějaký ten zbylý zaklínač na tomhle světě, co by mu jeho dcerku vrátil domů.
Ze zbědovaného stavu ho vyruší zaklepání na staré dřevěné dveře, které drží jen tak tak. Tenhle dům už si také zažil svého dost, stejně jako jeho majitel. „Uch, ech, už... už jdu.“ Stařeckým tempem se pomalu vydává ke dveřím, nohy za sebou pomalu courá, než že by přímo šel. „Oh, dnes je dobrý den. Ano, dobrý. Vy vypadáte, že by jste mohl moji dcerušku, Katrinu, najít. Ano, ano, určitě.“ Senilita už mu leze na mozek. Potřese si s ním na oplátku rukou, ale mele si u toho svou. „Vývěska, ano. Moc toho nemám, pane. Ale dcerku bych vám mohl dát. Když mi ji přivedete zpět. Že mi ji přivedete zpět?“ Vrhne po něm pohled, doufajícího muže, že mu jeho ratolest přivede zpět. „Nezdvořák jsem, nezdvořák. Posaďte se, posaďte. Mé jméno je Patricius. Udělal bych vám čaj, ale... o tohle se starala má Katrina. Víte, já už nemůžu moc na nohy. Jsem tak slabý. Ona... ona tu dělala všechno. Starala se o mě. A teď, když je pryč... Ach, nemá se o mě kdo postarat. Musíte mi ji přivést! Že mi ji přivedete zpět, že ano?“ Muž přímo prosí očima, aby mu William jeho dcerušku přivedl. Nedokáže si bez ní život představit. Pořád však jen blábolí, ale nic užitečného z něho pomalu nevzejde.

***

Mezitím, co stařec vypráví Williamovi jeho historku, mohou ostatní kolemjdoucí slyšet podivné skřeky, které se ozývají až ve vesnici. Vane mírný vítr, který může zvuky odnášet v podstatě odkudkoliv, ale pravděpodobně vychází z domu u tajemné, zašlé cedule. Zvuky nahánějí hrůzu a možnou husí kůži.

***

„Ach, nevím, panáčku, nevím. Smysly mi už pořádně neslouží. Špatně vidím, i slyším. Spal jsem, a když jsem se probudil... Katrina byla pryč, ach. Jen ten dopis, ano dopis. Někde ho tu mám.“ Muž vstane od stolu, aby našel v kredenci onen rozbalený dopis. Na něm lpí jen kapička krve, nevidno čí, s naškrábaným textem. „Svou dceru nehledej. Nenajdeš ji. Budeš ji hledat, živý se nevrátíš.“ Ta kapička krve tato slova jen potvrzuje. „Ach, moje Katrina. Kde jen může být,“ zaběduje si nahlas. „Ničeho, pane, ničeho. Jen jsem se vzbudil a po Katrině, po mé dcerušce, ani stopa. Zmizela, jako duch. Katrina, ach ano, Katrina je jméno její. Musíte mi ji najít, slibte mi, že ji najdete, zbožně prosím, pane.“ William měl tu smůlu, že se stal první obětí tohoto starého, senilního muže. Musel si toho hodně vyslechnout.
Naštěstí – nebo naneštěstí? - nebyl sám, kdo zavítal do jeho domu kvůli jeho dceři. Po dalším zaklepání na dveře, s sebou trochu cukl, protože byl uprostřed vzpomínky na svou dcerušku a na tu hrůznou věc, která se mu stala. Přeci jen ale šel po pár vteřinách otevřít. Aby uvítal ženu. „Ach, vítejte, paninko. Co pro vás... Och, vy jste taky přišla najít mou dcerušku?“ Zásadně se mu tomu nechtělo věřit, ale proč by tu jinak byla? Taková pěkná ženská. „Svět se asi zbláznil. Dřív ženy jen postávaly u kamen a dnes? Dnes mi jedna chce zachránit dceru. Těžko se tomu věří, moji hosti, těžko.“ Ač není sama, kdo se objevil u jeho dveří. Muž velmi bílé pleti vypadá, že tu taky není náhodou. I jeho pustí dovnitř, přesto se na něj tak divně tváří. Zakroutí nad tím vším hlavou, ale i těm dvěma ukáže dopis. Jestli se do toho pustí všichni tři, jistě uspějí. Jeho dceruška se přece do země nepropadla. Té malé postavy venku u cedule si bohužel nevšimne, tak daleko jeho staré oči nevidí. Sama si bude muset najít cestu dovnitř jeho domu. A nebo že by se sama vydala za podivnými zvuky, co před chvíli slyšela od tajemného domu z bažin?
Co se týče jejich ohledávání domu očima, nikdo z nich nenašel nic, co by nasvědčovalo tomu, že se v domě událo něco divného. Pokud se to tedy neudálo jinde. Přece by se člověk jen tak neztratil, beze stopy. Někde něco být muselo. K domu však patří už jen malá farmička, s trochou půdy na obdělání a pár farmářských zvířat. Zvláštní však je, že kolem domu není slyšet žádné kvičení ani jiné zvířecí zvuky. I zvířata jako by se záhadně ztratila, bez jakýchkoliv stop. Ale jedna malá tu přeci jen je, jen ji najít.
Kraxs
Fenek /Pes
Pískově zbarvený tvor velmi podobný malé lišce, s namodralými až tyrkysovými nádechy mezi pískovými chloupky, bledě modré blesky z dřívějších dob na čele a každé noze zepředu, tmavě modrá až lehce našedivělá očiska, pocitová a emoční komunikace.

 
Příspěvky: 17
Registrován: 09 bře 2019, 12:52

Re: QUEST: Nelidská nevěsta

Příspěvek od Mamule » 28 dub 2020, 00:17

Maličké nožičky kmitající po cestě a patřící Gnomce se snažili doběhnout všechny ostatní zúčastněné, než se za posledním uchazečem zaklapli dveře ale Mamule ta poslední rozhodně nebyla byla zapomenuta. Vzdala to už na půli cesty k chatrči, nemělo to prostě cenu. Jak by vám asi tak bylo? Kdyby vás k tomu všemu bez povšimnutí minul elegantní mladý muž? Jste malí hledíte na všechny ze země a vidíte tak maximálně spodek brad. Jen aby si nenabyl někde čumák ten mladík,jak zamyšleně bloumal a minul, nevěnoval ji ani špetičku pozornosti. A to nemluvím o té ženské s holí, která prošla a bez zájmu ji minula. Mamule měla chuť řvát halo já jsem tady, ale bylo to k něčemu vědělo to. A pak další dva a jestli byli další tak už to nepočítala, dveře se zavřeli za všema a Mamule zůstala stát za dveřmi, neodradilo ji to našla si nejbližší sud a vyšplhala se po něm k oknu aby mohla alespoň nahlédnou co se tam děje. Přilepila svůj bambulovitý čumák na sklo. Viděla starce a ty nevšímaví lidi až…
Zaslechla tajemné skřeky, tak tajemné že poprvé cítila, jak ji maličké chloupky vstali hrůzou. Co to mohlo být odkud? Že by z toho domu u zašlé tajemné cedule? „Mamule hernajs jdu tam Mamule se nebát“ Seskočila z vyvýšeného místa a rozhodla se jít k domu, kde byla ta hnusná cedule, že si ani nevšimla, že se u něj už ocitla.“Mamule se asi zbláznit, že jít sem sama“ k tomu se dá dodat no nazdar.

Mamule hodil/a 3d6 a součet kostek je 11:
2, 3, 6

Hody kostkou na cokoliv.

Oprava hody kostkou :
Smysly (1) + Všímavost (1)
Mamule hodil/a 2d6 a součet kostek je 9:
5, 4

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 12
Registrován: 16 bře 2020, 21:46

Re: QUEST: Nelidská nevěsta

Příspěvek od William Gavin » 30 dub 2020, 23:08

Will nechal starého muže povídat. Brzy bylo jasné, že mu toho stařík moc neprozradí. „Udělám, co bude v mých silách.“ Zkusil to Will, třebaže ‚ano zachráním ji‘ znělo mnohem lépe. Nátlaku zoufalých psích očí odolal. Nehodlal slibovat nic, co by nemohl dokázat a Will měl zvláštní, hořkou pachuť v ústech. Čím dál víc měl pocit, že dívka už nežije. „Těší mě.“ Zaznělo krátce od Willa, když se stařec představil. Tak Katarina. To bylo hezké jméno. Protože se stařík ptal znovu zda ji zachrání, znovu mu potvrdil, že zkusí. Zkusí, ne že to dokáže. Kdyby se Will mýlil a skutečně tu byla nestvůra, tak to chtělo zaklínače. A nejspíše i stříbro. Od Sii věděl, že zabírá na vlkodlaky. Třeba by to zabíralo i na jiné příšery.
Příšery nezanechávají psaníčka. Zachmuřeně si dopis prohlédl a po chvilce k němu i přičichl. Závan hniloby ho uhodil do nosu. Jak dlouho už tu dívku asi hledá? Ona je asi vážně… Kapka krve jako kdyby dosvědčovala jeho temné myšlenky. K čemu by příšeře byla krásná dívka? Příšery v příbězích lidi obvykle pojídaly. Neunášely je jen tak a nenechávaly vzkazy. Než stihl senilnímu dědovi znovu zopakovat, že to zkusí a udělá co bude moci, objevila se ve dveřích Ona. Will byl neméně překvapený než stařík a jen slabě polkl. Její krása mu jako obvykle vzala dech. I ona se přišla podívat po zmizelé dívce, ale nejprve si nedokázal vysvětlit proč. Ale kdyby dívka byla naživu a zraněná pak by to dávalo smysl. Ale stejně měl za to, že se tak nestane… Slabě se na ni usmál se a nechal muže mluvit. Když se pak její hlas ozval nezvykle blízko poskočilo mu srdce. Nemohla to vědět (a bude i lepší, když to vědět nebude), ale ten kratičký povzdech stačil, aby na okamžik odvedla myšlenky nevhodným směrem.
„Já… nápodobně.“ Odtušil, protože ho nic lepšího nenapadlo. „Rád vás zase vidím.“ Přiznal upřímně a usmál se na ni, než opět věnoval pozornost starci a následně i dalšímu příchozímu. „Zdravím.“ Přikývl zdvořile muži na pozdrav, ale nedokázal z obličeje smazat překvapený výraz. Protože ten muž byl tak bílý, že víc to snad už nebylo možné. A podle medailonu (jestliže ho měl Ife viditelně na krku) to byl zaklínač. Jestliže si přívěsku nevšiml, pak alespoň očí. Will nikdy v životě takhle bílého člověka neviděl, skutečně ne. Moc dlouho si ho ale neprohlížel, spíše se snažil věnovat pozornost tomu blábolení toho starce.
„Děkuji za informace. Teď ji půjdeme hledat. Uděláme, co půjde.“ Tahle slova pronesl, jakmile se Rhia dostatečně vynadívala na dopis. Zaklínač, jak se zdálo žádné jiné otázky neměl. Will ještě na odchodu stiskl muži ruku a pak vyšli ven. Zvuk, který k nim vzápětí dolehl nebyl nijak příjemný a jemu přeběhl mráz po zádech. O to víc, když pomalu v duchu rozvíjel svoji teorii. Nejspíše se zastavili venku před prahem nebo možná napůl cesty na ulici. Respektive Will se zastavil. „Zaklínači.“ Oslovil Will muže vážně a pohlédl do jeho zlatých očí. Ne že by to nebylo znervozňující. Bylo. „Mohu se tě na něco zeptat?“ Nebylo zdvořilé sázet otázky jen tak, ale tohle bylo něco na co se potřeboval zeptat, aby se posunul dál. A ptal se samozřejmě jen za předpokladu, že Ife nic nenamítal nebo nechtěl za odpověď zaplatit. Alespoň ne přemrštěnou cenu, Will bohatý nebyl. „Může nějaká stvůra zanechat dopis?“ Už podle tónu, kterým se Will ptal muselo být jasné, že o této skutečnosti silně pochybuje. A pokud dostal odpověď, pak za ni i slušně poděkoval. Zaklínače nikdy nijak nemusel, ale alespoň se s nimi snažil vycházet.
A právě v té chvíli se v ulici nejspíše objevil i Anatole, na kterého se tak zářivě Ife usmíval. Will Anatolemu mávl na pozdrav, protože ho poznal. Na rozdíl od Rhii prostě počítal s tím, že to není náhoda, že tu je a že jde zachraňovat. Mrtvolu. Will měl za to, že dívka je prostě po smrti. Než k nim Anatole došel obrátil se Will k ní: „Rhiannon... vážně se k nám hodláte připojit?“ Zeptal se pro jistotu, ale nijak jí to nevymlouval. Už jednou mu naznačila, že se nemá příliš starat a své dýky jistě měla u sebe. „Mohu se zeptat… co si o tom myslíte?“ Vážně pohlédl do modrých očí. Na čele se mu vyrýsovala vráska, jak se zamračil. Svoji otázku ale směroval i k Zaklínači stejně jako svoje další slova. Tedy pokud Ifemu nevadilo, že je Will kapku ukecanější.
„Nic neviděl, nic neslyšel, má krásnou dceru, ale to je tak všechno. Chalupa je na spadnutí.“ Vyjmenoval. „Kdyby ji chtěl provdat mohl to udělat už dávno, ale musel by odejít s ní za ženichem sám být nezvládá.“ Nevěsta odcházela do domu ženicha, to byla neměnná tradice. A jestliže by se sám o sebe nezvládl postarat, jak před chvilkou viděli, tak by odešla s ním. Na vejminek. Byl by starost navíc. O to přece lidé příliš nestojí. To ale Will nahlas neřekl. Podvědomě si nepřál, aby Rhia viděla lidi jako příliš vypočítavé. „Jak mohl vyvěsit tolik vývěsek, když si nic nepamatuje? Vyvěsil by dva a zapomněl že to udělal nebo kam to dal.“ Will rozhodil rukama, ale úmyslně ztišil hlas pro případ, že by staříkovi sloužil sluch lépe než paměť. „Možná mu s tím někdo pomáhal.“ Ale kdo a proč? Že by pastička?
„Přeji hezký den.“ Pozdravil Anatoleho, když k nim bylinkář dorazil, možná něco z toho, co bylo řečeno zaslechl, možná ne. Will si byl vědom toho, že si ho Anatole musí pamatovat. Na oslavách Imbaelku totiž Anatole zcela určitě viděl Willa (měl pokoj hned vedle jejího), jak jde do pokoje Siawaël. Po jejích filtrovacích narážkách směrem k Willovi to mohlo vypadat všelijak, ale skutečnost byla taková, že udělal jen to, co považoval za správné. Pomohl jí zout boty, přikryl ji dekou a dal pusu na čelo (tak... musel si ověřit to co řekla, ale nezabralo to, byl pořád stejný, zcela očividně byla lež, že když ji políbí zkrásní). Rozhodně na ni nic nezkoušel. Ani by to nedokázal, její podoba s jeho sestrou byla tak přesná, že… Trochu se na Anatoleho usmál. „Pojďte, další člověk na záchranné výpravě se určitě hodí.“ Ani omylem, že by Anatole mohl chtít něco jiného. To Willa prostě nenapadlo. „Porozhlédneme se tu ještě?“ Navrhnul. Jakmile se ulicí rozezněl další drásavý zvuk napadla Willa další hodně ošklivá myšlenka. Co když tomu muži prostě přeskočilo, protože to byl on kdo… Nějaká tragická událost přece může změnit člověka. Zabil, zahrabal a zhroutil se. Teď maskuje stopy a lidi nepřímo posílá do míst kde zahynou. Aby zamaskoval stopy. Ale ten žal a to pomatení… Na okamžik se s velice prázdným pohledem zahleděl na stavení. Jestliže se pak šli porozhlédnout jakože Will na tom asi i trval (i kdyby jen krátce), tak ho nepřítomnost domáckých zvířat nijak nepřekvapila. Měl zkrátka za to, že jsou moc chudí a nic nemají.

Mimo herně:
Že by ještě i něco jiného nesedělo ohledně přilehlého okolí chaloupky?

Inteligence 2 + Informovanost 2
William Gavin hodil/a 4d6 a součet kostek je 6:
1, 1, 3, 1

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 87
Registrován: 24 zář 2019, 15:28

Re: QUEST: Nelidská nevěsta

Příspěvek od Rhiannon » 18 kvě 2020, 22:59

Rhiannon si už při vstupu do chalupy vyslechla pár slov zmatečně vypadajícího starce a raději se s odpovědí na chvíli pozdržela a pouze se zdvořile usmála. Dle čarodějčiných měřítek se na světě děly daleko podivnější věci, než že ženská odešla od kamen. Kdyby ne, nestála by tady a nekoukala trochu zvídavě na Williama, který si asi chtěl zlepšit život sňatkem s krásnou ženou, jíž by zachránil. Kdoví, kdyby byl svět trochu normální, možná by ještě ráda stála u hrnců a neřešila podivná zmizení a lov nestvůr.
Vešla tedy dál do místnosti v domnění, že by mohla zahlédnout něco užitečného, ale nic, ani známka po násilí. Skoro jako by zmizelá odešla dobrovolně. Přistoupila o něco blíž k Williamovi a neodpustila si tu rýpavou poznámku. Nemyslela ji nijak zle, ale když už se to nabízelo... Na odpověď rozhodně nečekala dlouho. „Nebylo to původně mým záměrem,“ dodala k jeho odpovědi a jako by se nechumelilo, usmála se a prsty se natáhla po dopise, na němž byl psaný výhružný vzkaz, aby nebohý stařec svou dceru nehledal. Zvuky přicházející z venku a tak děsivé, jež by jistě prostoupily lidskou bytostí a zažraly se až do morku kostí, ji však unikly a nejspíš se ztratily i v dalších slovech pana domácího.
Jakmile se dveře otevřely znovu, ohlédla se a prohlédla si zaklínače v tváři bílého jako sníh. Nemělo by ji překvapit, že se tu ukázal, byla to zakázka jako každá jiná a dost možná by jeho pozorné oko zachytilo něco víc než to lidské či elfí. Pokud se tak ale stalo, nedal na sobě nic znát, a tak mu čarodějka podala dopis s výhružkou, pokud jej tedy přijal, jinak se vrátil zpět panu domácímu.
Další mluvení nechala na Williamovi a namísto slibů se vydala ven. Už z dálky viděla malou přibližující se postavičku, kolem níž se vznášela nezaměnitelná aura Moci. Dlouhou chvíli stála nehybně vedle dveří, aby neblokovala východ ven a pozorovala ji, čímž jí unikl Williamův trefný dotaz o monstrech, co by teoreticky mohla umět psát. Až oslovení a otázka ji probralo ze zamyšlení. Možná až moc probralo. Pozvedla obočí a prohlédla si Williama, jako by snad on byl v plné zbroji a uměl se ohánět mečem jako mistr. Přešla tedy jeho irelevantní dotaz bez odpovědi. Co se však druhé otázky týkalo, bylo tu něco, co se jí moc nepozdávalo. Farma, v níž panovalo zdánlivé ticho. „Kam se poděla zvířata…“ nahodila si šeptem spíš sama pro sebe. To už se k nim ale přiblížil čaroděj, kterého pozdravila kývnutím a namísto dalšího představování neklidně klepla holí o zem a vydala se přímo k nedaleké farmě ještě dřív než William vyslovil svou myšlenku o prohledání okolí. Hledala a pátrala očima po okolí, po čemkoliv, co by nasvědčovalo tomu, že se tu odehrálo něco podivného, nebo minimálně podivnějšího než to, co se dalo vidět téměř denně, když měl člověk štěstí v neštěstí...

Něco v okolí chalupy a farmy?
Smysly 2 + Všímavost 2
Rhiannon hodil/a 4d6 a součet kostek je 16:
6, 2, 5, 3
Obrázek

Další

Zpět na Questy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků