Za ostnatým drátem

Na celém Kontinentě se snad nenajde jediná vesnice, kde by někde u cesty nestála ošuntělá dřevěná vývěska s přibitými vzkazy a inzeráty. I začínající dobrodruh dokáže mezi výhodnou nabídkou slepičích vajec a přisprostlou milostnou poezií snadno najít zakázku, ze které by mohla koukat slušná odměna, ať už jde o pomoc s nestvůrou, ztraceným dítětem, a nebo obyčejnou sezónní pomocí na poli...
V tomto fóru probíhají hry vedené vypravěčem. Questy je možné hrát paralelně s hrou v eventu nebo volné hře.
Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 149
Registrován: 21 úno 2019, 23:44

Re: Za ostnatým drátem

Příspěvek od Sarren » 20 čer 2020, 20:07

Čekám na Valdura, co s těmi hody, ale mám edgy náladu, takže... sry xD

Sarren si nemohl pomoct, ale po Bertově odpovědi se trochu zakuckal, neboť normálně se zasmát se skutečně nedalo. Chvíli bylo ticho, teda pokud Sarren nepočítal všechny prapodivné zvuky, co vydával Medvěd, když se pokoušel najít přívětivější polohu. Využil tu chvíli, aby se uzamknul do svých vlastních myšlenek. Připadal si jako úplné nic. Jako kdyby byl jen jeden z těch mnoha exkrementů ležících všude kolem. Ne zrovna příjemný pocit jednoty, ale docela se to dalo přirovnat k pocitu metaforického sáhnutí si na dno.

Myšlenky na blonďatou půlelfku se vrátily a Sarren je tentokrát přivítal v tiché a trýznivé melancholii. Co dělal, když si potřeboval zkrátit chvíli? Psal. Jenže teď neměl jak ani s čím. A tak k sobě slova skládal jen ve své vlastní hlavě, tak jak znova přicházela. Jen si představoval, jak bere kus papíru a plive je před sebe. Vypadalo by to nějak takhle:

Divný je pocit,
když ona tu není,
mého srdce
to bolavé tlení.

Sotva se dostávám
přes žalu popření,
a z duše odpadu;
pozvolna uhnívám
do

bodu

totálního

roz

kla

d

u

.


Samozřejmě i s těmi dramatickými prázdnými řádky na konci. Kdo ví, jestli si vůbec tuhle blbost zapamatuje, aby si ji později mohl napsat. Určitě to nebyla poezie, za kterou by ho poplácali po zádech akademici, ale o to mu ani nikdy nešlo. Ztratil se ve vlastních myšlenkách natolik, že přestal vnímat hluk, co vydával Medvěd, a vlastně přestal vnímat celého Medvěda i žumpu. Dokud k němu nedolehla další slova. "Huh?" řekl poněkud zmateně, jen co se dostal do přítomnosti. Trvalo mu chvíli, něž mu došlo, že Berhart nemluví o Aeri, ale o té holce zevčera. "Ne," odpovědel po chvíli. "Jen jsem... se.. aaargh.. chtěl ulejt...z dolu," vrátil mu ten krásný optimistický pesimismus.

Pokud se náhodou podařilo nějak lokalizovat zvuk, který nejspíš patřil nějaké třetí osobě, Sarren se pokusil alespoň trochu zvednout a nějakým způsobem se doplazit blíž.
Obrázek
Sarren z Rissbergu

V temnotě zlý netvor číhá,
nese smrt a oběť děsí,
slina za slinou se mu sbíhá,
a ještě než udeří,
kořist do bezvědomí hlavu svou svěsí.

Předchozí

Zpět na Questy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků