Za ostnatým drátem

Na celém Kontinentě se snad nenajde jediná vesnice, kde by někde u cesty nestála ošuntělá dřevěná vývěska s přibitými vzkazy a inzeráty. I začínající dobrodruh dokáže mezi výhodnou nabídkou slepičích vajec a přisprostlou milostnou poezií snadno najít zakázku, ze které by mohla koukat slušná odměna, ať už jde o pomoc s nestvůrou, ztraceným dítětem, a nebo obyčejnou sezónní pomocí na poli...
V tomto fóru probíhají hry vedené vypravěčem. Questy je možné hrát paralelně s hrou v eventu nebo volné hře.
Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 146
Registrován: 21 úno 2019, 23:44

Re: Za ostnatým drátem

Příspěvek od Sarren » 21 kvě 2020, 08:05

Byla pravda, že pokud si tady zkusí získat respekt silou, nejspíš je nemine trest. Ale zrovna v případě jídla Sarren upřednostnil zariskovat víc, než u rozmarů jeho kolegy, který se prostě nedokázal smířit s tím, že si Sarren odnesl svou hlavu gryfa. Naštěstí s medvědem zvolili cestu dočasného příměří a alespoň tahle věc teď byla ze stolu. Tedy, ne že by Gryf přestal být otražitý, ale bylo dobré mít v tomhle peklíčku nějaké záchytné body. Karla Sarren zatím nedokázal najít. To bylo nanejvýš divné, ale bylo možné, že byl zrovna někde na samotce. Zaklínač si z toho zatím nedělal moc hlavu, prostě ho zkusí najít později. O téhle části jobu se Berhartovi zatím nezmínil, protože to nepovažoval v tuhle chvíli za důležité. Jak by asi vypadalo, kdyby řek: Jo a vlastně jsem se sem nechal zavřít, jen abych osvobodil jednoho týpka, který tu není. Berhart by měl dobrý důvod ho za tohle smažit do konce života.

Sarrenovi se podařilo nasměrovat medvědí agresi směrem k místní vězeňské elitě. To bylo dobré. Ovšem, kdo vůbec byli ti týpci? Trocha pozorování neuškodí, předtím, než se rozhodnou k činu. Sarren se možná často vrhal do věcí po hlavě, ale většinou ho přitom nepozorovala tlupa ozbrojených hlídačů. Musel dát Berhartovi za pravdu. Na návrh toho, kdo si rozebere kterého zaklínače jiné školy jen lehce přikývl. Neměl nutkání nikoho upřednostnit. Vlci byli dobroserové a kočky zase šílenci. Jeden si prostě nevybere.

Mimo herně:
Smysly+všímavost - pozorování skupinky vězňů, snaha zjistit, jaké mají výhody a nevýhody a kolik jich je
Irviel hodil/a 3d6 a součet kostek je 9:
3, 1, 5
Obrázek
Sarren z Rissbergu

V temnotě zlý netvor číhá,
nese smrt a oběť děsí,
slina za slinou se mu sbíhá,
a ještě než udeří,
kořist do bezvědomí hlavu svou svěsí.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 358
Registrován: 27 črc 2018, 14:01

Re: Za ostnatým drátem

Příspěvek od Valdur » 25 kvě 2020, 15:47

Sarren - Našel zde ze čtyři skupinky, počty se různily (minimum 6, maximum 10). Každá z větších skupinek měla svůj roh, které by se dalo považovat za jejich teritorium. Přesný počet u všech skupinek však nemohl určit, neboť ne všichni členové museli být u sebe, někteří se prostě mohli jen tak nezávisle procházet, aniž by ostatní věděli, ke komu patří. Ale z těch, kterých si zaklínač všiml, tak dokázal zhruba určit jejich schopnosti, minimálně jejich sílu, minimálně dle jejich vzhledu. (Hromadně se jak útočné, tak obranné kostky točí okolo 1-4 kostek/osoba)

O DVA DNY POZDĚJI - VEČER PŘED DALŠÍM DNEM

První noc byla pro všechny obrovským nezvykem a málokdo z nováčku dokázal usnout, jelikož našlo se několik zelenáčů, hlavně ženy, které místo spánku všechen čas na odpočinek probrečeli. Spalo se na dřevěných deskách podobající se palandách podél stěny. Vězni leželi vedle těsně vedle sebe po hromadě a někteří museli spát na zemi, tedy přesněji všichni nový, jelikož si lepší místo na spaní museli nejprve vysloužit. Uvnitř bylo celkem teplo. Celou noc kolem ostatních kráčeli dva plně ozbrojení strážci připravení okamžitě zasáhnout při případném problému. Samozřejmě ten, kdo spal na zemi a nebyl na to zvyklý, tak danou osobu druhý den ráno bolely dost záda.

Další den si bažanti poprvé prošli kompletně celým každodenním rozvrhem, který se skládal z: Ranní nástup, snídaně, práce, volno, práce, nástup s prohlídkou, "hlavní jídlo", volno, nástup a zakončenou večerkou.

Naši zaklínači si takhle prošli svým druhým dnem, bez jakékoliv změny, jelikož Karl byl stále nezvěstný. Nováčci se samozřejmě snažili nedělat takhle na začátku problémy, jelikož nevěděli, co se vši mohli dovolit, takže si jen odpracovali rutinu a den zakončili spánkem. Následující večer však byl něčím jiným. Ve dne se toho nic moc nedělo, jen klasická nudná rutina, avšak večer byl o něco zajímavější. Ta žena, která první den na nástupu brečela, tak se div nesložila i další dny po večerech. Stráže toho už měli plné zuby a tak Ji chtěli dát důvod brečet. Jednou takhle večer, chvíli před začátkem dalšího dne (myšleno řekněme hodinu před půlnocí), do budovy, kde spali vězni, přišli dva lovci čarodějnic, kteří se dvou stráží hlídajících uvnitř poptali, kde je ta ubrečená holka. Stráže ukázali na místo jejího pobytu, kde se po jejich příchodu samozřejmě snažila být ticho, a tito dva lovci jí násilím odnesli pryč z domu. Samozřejmě se snažila bránit, ale proti dvěma urostlým a ozbrojeným mužům mohla jen vřískat, což také probudilo většinu do teď spících vězňů. Všem bylo jasné, jaký osud této dívčiny bude čekat. Avšak pomůže jí někdo, nebo se udrží a pokusí se to vší silou ignorovat?

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 146
Registrován: 21 úno 2019, 23:44

Re: Za ostnatým drátem

Příspěvek od Sarren » 01 čer 2020, 21:20

Spánek ve společných prostorách se ukázal být skoro nemožný. Jednak proto, že Sarren byl samotář, ale ještě k tomu mutant, který vnímal okolní ruchy ještě několikanásobně více, než běžný člověk, který byl nasraný, že nemůže spát. Ty tvrdé desky by ještě zvládnul, ale neustálé vrtění, vrzání a naříkání mu prostě nedalo klid. Blízkost jiných vězňů nebyla vůbec příjemná a ještě z okolních lidí sálalo teplo jako kdyby si lehnul ke kamnům. Gryfovy představy o zdejším režimu nebyly zrovna optimistické, ale tíživost reality trochu předčila jeho očekávání. Bylo to jiné, než být na pár dní zavřený v chládku městské cely.

Další den byl skoro na chlup stejný jako ten předchozích a jediné, co bylo navíc, bylo více hladu a bolesti v zádech. Však nic, co by nevydržel krutý zabiják příšel, žejo. Jenže už teď mu chybělo ticho a klid jeho jeskyně ukryté hluboko v lese. Bylo fajn tady alespoň mít spojence, ikdyž mu chtěl rozbít hubu hned, co k tomu dostane příležitost. Hledání Karla podle všeho muselo chvíli počkat, stejně tak jako snaha vydobýt si tady nějakou výhodnější pozici. Když zase nastal večer a Karl se opět nikde neobjevil, začalo to zaklínače docela trápit. Sarren měl v hledáčku jak Karla, tak místní kolegy z ostatních škol a zbytek vězňů mu byl upřímně ukradený. Tedy si to alespoň myslel. Jeho citlivé smysly vnímaly brečení místních žen podobně jako otravné bzučení komára. Jenže když seznal, že dva strážci se rozhodli té neubrečenější ženě opravdu odporným způsobem ublížit, něco se v něm hlo.

Možná to byla ta letmá vzpomínka na Aerimu a slzy, které sám spustil na její tváři, když se k ní choval hrubě. Možná vědomí, že divoška z předchozí Karlovy mise, ať byla bojovná, jak chtěla, nebyla schopna se vymanit ze sevření urostlého chlapa. Zaklínač zavřel oči, otočil se na druhý bok a pokusil se na to nemyslet.

V temnotě zlý netvor číhá,
nese smrt a oběť děsí,
slina za slinou se mu sbíhá...


Sarren se proti své vůli zvedl ze země, adrenalin se mu hnal do žil jako nějaká nebeská mana. Od doby, co sem dorazil, se ještě nikdy necítil tak silný.

...DOST bylo vy zkurvysyni!

Pryč už s tou vší frustrací. I přes zmutovaný zrak, který viděl ve tmě poměrně dobře, měl před očima rudo a po cestě za strážci zakopl o svého Medvědího kámoše. Ani se neohlédl, když vystřelil směrem, kudy strážní vlekli tu holku.
Obrázek
Sarren z Rissbergu

V temnotě zlý netvor číhá,
nese smrt a oběť děsí,
slina za slinou se mu sbíhá,
a ještě než udeří,
kořist do bezvědomí hlavu svou svěsí.

Předchozí

Zpět na Questy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků