Lucien Lamarre

Herní karty všech aktivních i neaktivních postav ve hře.
Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 6
Registrován: 25 čer 2019, 20:55

Lucien Lamarre

Příspěvek od Lucien » 25 čer 2019, 21:40

Obrázek
Obrázek
JMÉNO: Lucien Lamarre
RASA: Vlkodlak
POVOLÁNÍ: Diplomat na volné noze
VĚK: 36, nar. v zimě 1238

Obrázek
Na první, na druhý ani na žádný další pohled byste nepoznali, že je na Lucienovi něco zvláštního. Vypadá totiž úplně obyčejně, jako chlapík z vyšší střední vrstvy. Postavou je naprosto průměrný, ani vysoký, ani nemusí k ostatním vzhlížet. Má trochu širší ramena, ale pořád to není nic, co by vyloženě přitahovalo pozornost; pozornost by možná přitáhly nějaké ty svaly a jizvy po těle, kdyby se ovšem svlékl, což však na veřejnosti opravdu nedělá a všechny tyto zajímavosti tím pádem skrývá pod oděvem.
Obrázek
Ani v obličeji není vyloženě zajímavý, ale nemůžeme o něm říci, že by byl třeba nějak nesympatický, to ne. Oválnému obličeji dominuje pár modrých očí, které jsou lemovány poměrně dlouhými tmavými řasami, což jeho pohledu jaksi přidává na uhrančivosti. Nos má tak akorát, obsypaný drobnými pihami, rty taktéž nejsou ničím zvláštní, a když se zeširoka usměje, odhalí bělostné zuby, o které se zřejmě pečlivě stará. Jeho tmavě hnědé vlasy tak trochu utíkají před vysokým čelem, avšak málo jich nemá. Nosí je krátce zastřižené, jen občas mu přerostou do délky maximálně jednoho palce; Lucien však preferuje krátké praktické účesy. Tváře mu porůstá strniště, které je o pár odstínů světlejší, než vlasy, a občas chytá rezavé odlesky.
Co se týče šatníku, je poznat, že je Lucien z vyšší společnosti. Obvykle ho lze vidět v barvených a výšivkou zdobených tunikách, občas se škrtí v doubletech, nebo si bere alespoň koženou vestu či kabátek, tak či onak je zkrátka vidět, že není žádný obyčejný vesničan. Nevadí mu ale čas od času se obléci do něčeho obyčejnějšího, obzvlášť když se věnuje například lovu či se jen tak toulá po lesích. U pasu se mu obvykle koupe jedenapůlruční meč, a pokud ne ten, našli bychom u opasku alespoň jednu dýku.

Ve své vlkodlačí podobě je Lucien nesmírně šarmantní - mění se v monstrum podobné spíše vlkovi, než člověku, které obyčejné smrtelníky o pár hlav převyšuje. Jeho srst je hustá a trochu neobvykle světlá, protože se blíží k světle sivé, popelavé, jen na zádech je tmavší. Tmou pableskuje pár jantarově zbarvených krvelačných očí, jimž v děsivosti zdatně sekundují ostrá zubiska, hlavně nebezpečné silné tesáky. Druhou nebezpečnou zbraní, kterou ve své vlčí podobě oplývá, jsou pochopitelně silné a dlouhé drápy, jimiž by byl schopný kořist rozcupovat na kousky, kdyby chtěl. Zkrátka radost pohledět!

Obrázek
Upřímně - Lucien býval arogantní kretén, než ho zasáhlo vlkodlačí prokletí, pak se mu kompletně obrátil naruby nejen život, ale rapidně se změnil i jeho zkažený charakter. A přestože se stal krvelačnou bestií, změnil se k lepšímu, vědom si toho, proč k prokletí vlastně došlo. Z do sebe zahleděného mladíka vyrostl ve všímavého, ochotného a přátelského muže, kterému sice ještě občas dělá problémy natáhnout k někomu pomocnou ruku, ale rozhodně se mu to nepříčí. Není však žádná naivka, aby si nechal tu ruku od někoho ukousnout, a má to štěstí, že má celkem dobrý odhad na lidi. Raději nedůvěřuje, než aby se spálil, a do svého života vpouští málokoho - nerad by na to doplatil.
Působí klidně a vyrovnaně, navzdory tomu však dokáže kvalitně vybublat a vybouchnout, pokud ho něco vytočí. Je vzdělaný a má poměrně dost vědomostí, protože měl a má dost času ležet v knihách; inteligence mu nechybí a nedělá mu problém bavit se s někým na úrovni. Zasekává se pouze v případě, že se baví s idiotem, což většinou nakonec také rychle vzdá.
Lucien má však pochopitelně i divočejší stránku - když se ocitne v příjemné společnosti, vyplyne na povrch, že se rád baví a při zábavě se obvykle nedrží moc zpátky. Nikdy ale v popíjení a zábavě nezajde tak daleko, aby si opilý pustil pusu na špacír a začal vysvětlovat, proč se vyhýbá stříbrným příborům.

Zajímavosti:
× podvědomě se vyhýbá stříbru
× má poněkud velký apetit, zeleninu však pozře jen s velkým sebezapřením
× rodiče mu s oblibou říkali „Lula“, kteroužto přezdívku Lucien opravdu nenávidí
× zejména hospodářská zvířata ho moc nemusí

Obrázek
Lucien měl to štěstí, že se narodil jako prvorozený syn do rodiny vyššího temerského šlechtice. V životě ho tedy nemohlo čekat nic špatného; odmalička měl všechno, na co jen pomyslel a co jako poněkud aktivní dítě potřeboval. Už jako mrně si tedy osvojil základy jezdectví a velmi rád se mlátil s dřevěnými meči s kýmkoliv, kdo k tomu byl svolný. Pravda, chyběla mu trochu pozornost rodičů, protože otec diplomat měl jiné starosti, než byla výchova syna, a matka volný čas raději věnovala čajovým dýchánkům s dámami z vyšší společnosti, i když úplně jí nějakou tu starost a mateřskou lásku upřít nemůžeme, ale přesto Lucien prožil příjemné dětství.
Dětství, které mu brzy obohatila společnost o šest let mladšího bratra, na kterého zpočátku celkem žárlil, ale jak plynul čas, stala se z nich sehraná dvojka provádějící samé lumpárny a přivádějící rodiče do blázince. Lucien rostl jako z vody, nasával vědomosti jako houba a kromě toho, že byl poněkud divoké povahy, dělal rodičům jen radost. Horší to bylo, když se začal otáčet za sukněmi hezkých slečen – tu a tam podlehl nějaké té aférce, díky které udělal ostudu rodu, ale vždycky bylo všechno efektivně zameteno pod koberec a zapomenuto.
Zlom v jeho životě nastal jednoho podzimního dne, kdy otec ulehl na lůžko pod náporem těžké nemoci. Přestože přijeli léčitelé a felčaři z širého okolí, málokdo mu dával šance na přežití. Modlitby kněžích přišly vniveč, léčitelský um felčarů jakbysmet… Lucienův otec podlehl nemoci na přelomu podzimu a zimy roku 1263. Nezbývalo, než aby na otcovo místo usedl Lucien, který byl sice připravován na to, že jednou převezme panství i moc po otci, ale nikdo ho na to nemohl připravit dokonale.
Zprvu se Lucien držel při zemi a snažil se pochytit co možná nejvíc toho, co by se mu mohlo hodit, ale jakmile se trochu otrkal, nechal se postupně opít mocí a bohatstvím. Nechával si šít drahé šaty, jezdil na lov s ostatními šlechtici, oddával se radovánkám a staral se prakticky jen o to, co ho bavilo. Nosánek se mu stáčel stále více nahoru, stejně jako stoupala míra namyšlenosti a arogance. Matka se mu snažila domluvit, leč marně, a s mladším bratrem se kvůli tomu nehezky rozhádali. Lucienovi se však dařilo dobře a na ostatní nehleděl.
Osud mu však pod nohy hodil další klacek, další překážku, snad aby jej vytrestal. Stalo se totiž jednoho dne, že měl Lucien rozhodnout spor mezi poddanými, zasáhnout jako vyšší moc, vyřešit to, urovnat. Syn farmáře ze vsi, která spadala pod panství Lamarrů, byl totiž načapán, kterak okrádá v hostinci velmože, jenž tudy projížděl a zastavil se na jídlo. Velmož žádal chlapcovo pověšení, farmář zoufal a zapřisáhl se, že už se to nestane, že na syna dohlédne, potrestá jej. To však velmož odmítal akceptovat a vymáhal spravedlnost na Lucienovi. Mladík byl poprvé v životě postaven před takové rozhodnutí, avšak pranic si z něj nedělal; na ostatních mu beztak nezáleželo a co o to, že bude o farmářova synka méně. Nakonec však zamítl, že by chlapce pověsil… a vyřkl rozsudek takový, z kterého běhal mráz po zádech. Hochovi měly být za krádež useknuty obě ruce, což byl pro farmářova syna trest snad ještě horší, než samotná smrt.
Pochopitelně, že to farmář nepřešel mávnutím ruky, naopak stanul před Lucienem a před shromážděnými ho proklel. Vykřikl, že je bestie v lidském těle, krvelačná zrůda bez srdce, která si nezaslouží žít mezi lidmi, a odsoudil ho k tomu, aby tou bestií zůstal, dokud mu po rukách nepoteče krev milované osoby, jako jemu protéká mezi prsty krev vlastního syna. Jenže tak zpychlý a arogantní člověk, jakým se Lucien stal, si z kletby samozřejmě nic nedělal. Do prvního úplňku.
Cítil, že se s ním něco děje, ale připisoval to možné nastupující nemoci. Když se však druhého dne probudil polonahý v lese, zakrvácený, rozbolavělý a prakticky bez jakýchkoliv vzpomínek na předešlou noc, pochopil, že je něco zatraceně špatně. Lykantropie mu byla diagnostikována poměrně bez problémů, obzvlášť když se začal vyhýbat stříbru, poněkud se mu změnil apetit a před úplňkem byl vždycky jako na trní.
Taková věc se držela pod pokličkou těžko, ale Lamarrům se povedlo ututlat ji natolik, aby se nedostala z rodinného sídla. Lucien však sám uznal, že tu nemůže zůstat, a tak oficiálně předal své místo mladšímu bratrovi, díky čemuž si všichni poddaní zřejmě úlevně oddechli. Rozloučil se s rodinou a vyrazil pryč, maje strach z toho, že by jednou mohl ublížit i svým nejbližším. Třeba by tím pak zlomil kletbu, ale usoudil, že smrt blízkých mu za to opravdu nestojí.
Toulal se všude možně, během úplňku po lesích, daleko od lidí, a přestože se snažil být opatrný, stejně na něj jednou, byť teprve nedávno, poštvali zaklínače. Jenže Lucien nebyl hloupý, neusazoval se na jednom místě déle, než bylo nezbytně nutné, a mladého a nezkušeného zaklínače naštěstí s trochou snahy setřásl. Když se konečně po nějakém čase vypořádal s tím, čím je, a naučil se žít tak, aby nepřitahoval příliš pozornost, usoudil, že je načase, aby se zkusil usadit. A tak to zkusil – nejprve na hranicích Temerie a Redanie a posléze nedaleko Oxenfurtu.
Tam si díky rodinným penězům pořídil menší sídlo v lesích, kde také v zabezpečeném sklepení prožívá většinu svých proměn, neviděn a neslyšen. Žije sám, jen se starším majordomem, kterému naprosto důvěřuje, a občas jakožto šlechtic navštěvuje město, aby se úplně neodřízl od lidí, a velmi volně se věnuje diplomacii, když k tomu má příležitost. Jednu takovou příležitost dostal, když se nedávno jeho cesty proťaly s cesty jeho vzdáleného bratrance Motshana, který se mu zmínil o takové zajímavé prácičce... Tak zajímavé, že ji Lucien nemohl jen tak bez mrknutí oka obejít a nechat plavat.

Obrázek

Obrázek
Lucien je do jisté míry loajální svému rodu, ale jinak důvěřuje jen sám sobě a je svým vlastním pánem. Stejně tak je to i s vírou - nejednou se ze zoufalství obrátil s modlitbami božstvům, ale jeho modlitby nikdy nebyly vyslyšeny... a veškerý plamínek víry tím pádem uhasl. Lucien však celkem věří v moc Osudu.

Obrázek
Talent ?
Síla 2
Obratnost 1
Smysly 2
Inteligence 2
Šerm 2
Jezdectví 1
Lov 1
Gramotnost 1
Diplomacie 2
Etiketa 1
Speciální schopnosti | +
Přeměna ve vlkodlaka
Přeměna - na několika úrovních - Háže si na vůli, s věkem se budou zvyšovat (rok = +2)

• proměnit se vědomě bez úplňku (ovládaná cílená proměna) - 20
• zastavit nechtěnou proměnu bez úplňku (nepromění se) - ve stresové situaci - 15
• ovládnout nechtěnou proměnu bez úplňku (když nechce, ale ovládá se) - 10
• ovládnout se při úplňku (proměna zastavit nejde, ale lze ji částečně kontrolovat) - 25
Ovládnutá proměna zvyšuje primární fyzické staty o +1, neovládnutá o +2 (konstituce, síla, obratnost + smysly; inteligence se naopak snižuje)

Regenerace
Hodem na konstituci může vyvolat okamžité zhojení ran.
V lidské podobě dle závažnosti a kondice. Orientačně: škrábance = 5, vážnější = 15, rozsáhlá zranění = 25, zlomeniny = 20, zranění stříbrem nehojí a stejně tak nezregeneruje již přirozeně zhojené staré procesy
Ve vlkodlačí podobě neovládané se hojí bez hodů, v ovládané si háže na konstituci (o 5 bodů nižší hody než ty výše)

Ovládání vlků
Vlci ho si ho váží, respektují jej, a tak na něho neútočí. Cítí ho jako jednoho ze svých vlčích bratrů. Mohou mu pomáhat a hlavně ho vidí jako autoritativní osobu, proto na něj neútočí. Může je ale násilně ovládnout a použít v boji, což klasická magie neumožňuje. Hody na vůli (Slabší vlci= 5, násobky = počet vlků / Silní vlci = 20)

Šestý smysl
Setká-li se s tvorem chaosu nebo něčím magickým, ví to. Hodem na smysly dokáže i odhadnout sílu tvora/mága - respektive to, zda je důvod ke strachu či nikoliv - proti 10
Cílené hledání něčeho takového v prostoru = hody na smysly (určeno vypravěčem)
Hodem na smysly proti hodu na vůli druhého dokáže i vycítit jeho špatné záměry.
Obrázek
INVENTÁŘ
• jedenapůlruční meč
• lovecké dýky

ZNÁMÉ POSTAVY
Berhart
Lorcan

EDITACE KARTY
-

ODEHRANÉ QUESTY
-
Naposledy upravil Lucien dne 16 črc 2019, 20:18, celkově upraveno 3
Obrázek

Mimo provoz 18. - 21. července.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 141
Registrován: 16 úno 2016, 23:48

Re: Lucien Lamarre

Příspěvek od Sygnia » 06 črc 2019, 14:51

Boj je předpokládám s mečem?

Jinak jsem PRO :)

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 394
Registrován: 10 bře 2018, 00:45

Re: Lucien Lamarre

Příspěvek od Quitana » 10 črc 2019, 22:26

PRO.
Kraxs
Pískově zbarvený tvor velmi podobný malé lišce, s namodralými až tyrkysovými nádechy mezi pískovými chloupky, bledě modré blesky z dřívějších dob na čele a každé noze zepředu, tmavě modrá až lehce našedivělá očiska, pocitová a emoční komunikace.

Jde se pařiiit | +
ObrázekObrázek


Zpět na Kartotéka přijatých postav

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků