Sythaeryn Crubhat’h

Zde najdete veškeré informace o tvorbě postavy a psaní herní karty. Vyplněné karty nových postav patří taktéž sem.
Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 1
Registrován: 04 čer 2019, 12:30

Sythaeryn Crubhat’h

Příspěvek od Lysanthir » 04 čer 2019, 17:59

Obrázek
…Ten, jenž vidí až za sny…

Obrázek

JMÉNO: Sythaeryn Crubhat’h zvaný také jako Lysanthir
RASA: Aen Elle, z Lidu olší
POVOLÁNÍ: Čaroděj - Oneiromancer, věštec, který interpretuje sny. Šarlatán, šaman, pošahaný snílek i tak o něm mluví zlí jazykové
VĚK: Zdá se to snad jako celé věky, kdy poprvé spatřil světlo světa. Netuší kolik přesně let doposud prožil, ale vzhledem ke stáří jeho rase, jenž sama pochází z jiného světa a která tu byla dávno před lidským pokolením, to bude opravdu již hodně dlouho

Oneiromanceři, jinak nazýváni jako mágové za zavřenými víčky, věří, že sny vypovídají mnohé o naší odvrácené straně duše, čehož si je jen málokdo dobře vědom. Za clonou snů se skrývají skryté touhy, vášně, životní cíle, ale i psychická bolest, a tohle všechno se odráží ve snech každého z nás. Právě Snílci je dokáží zpracovávat, řešit jejich problematiku, manipulovat s nimi a jejich prostřednictvím se dostávat do minulosti konkrétního jedince. Hledat v nich příčinu bolesti duše, ale hlavně z nich věštit budoucnost.
Často užívají umění hypnózy, umělého spánku, ve kterém se pak vydávají do snů konkrétního jedince jakožto cestovatelé sny. Takto objevují zahalené chodby v mysli, případně je uzavírají, dokáží bojovat s nočními děsy, řeší problémy s křehkou psychikou, nestability, které jsou vědomé mysli zahaleny.
Navzdory svým schopnostem jsou okolím vnímáni jako potulní magičtí kejklíři, šarlatáni, nebo něco jako obyčejní pouťoví věštci. Dost často bývají podceňovaní, především jejich schopnosti. Ve skutečnosti to jsou zdatní mentalisté, kteří dokáží obratně pracovat s myslí, se sny, poznávat úskalí myšlenkových procesů a pracovat s nimi.
Není však známo, jestli tomuhle umění je skutečně zapotřebí magie, nebo naopak, jestli těmito schopnostmi mohou oplývat i ti, jenž nejsou obdařeni Mocí.


Obrázek

POVAHA
...S kterou mou myslí, chceš rozprávět?...

Jak lze popsat pouhými slovy někoho, kdo oplývá dlouhověkostí a moudrostí svého lidu? Postupem času jako by se mu roztříštila mysl na tisíce neslučitelných střípků, jako kdyby nežil jen jeden život, ale hned několik najednou. S jeho roztříštěnou osobou plnou rozporů je to velice těžké a složité, ne každý napoprvé pochopí jeho pravou podstatu, jenž je hluboce spjata s přírodními zákonitostmi Matky, které ctí a uznává jako to jediné, co tomuto světu zbylo, co má svůj nezaměnitelný řád a co je podstatné. Navenek zamyšlený a uvnitř ztracený, tápající mezi několika vědomími, která vnímá a prožívá je, jako kdyby byly skutečně jeho součástí. Občas se stane, že se ztratí zdánlivě uprostřed ničeho, ale v takové chvíli je lapen tokem svých plynoucích myšlenek, hlasy, které k němu šeptavě tiše promlouvají a otravují mu jednu z jeho myslí. Hrají si s jeho vědomím, občas vábí, lákají a pokoušejí, ale záleží jen na něm, a jeho uvážení, zdalipak se nechá unést tím, co slyší kdesi hluboko ve své hlavě.
Není blázen, ale vzhledem k jeho věku, by se dalo říct, že jeho mysl se ocitá na samotném okraji šílenství, pramenící ze skutečnosti, že už toho hodně prožil a sám působí, jako kdyby toho věděl až moc. Občas mu připadá, jako kdyby obsáhl všechno vědění světa, že už ho nic nedokáže překvapit, nebo ho přimět k upřímnému šťastnému úsměvu. Jako kdyby neexistovalo nic, po čem by měl prahnout, co by stálo alespoň za malý kousek pozornosti. Zkrátka je naplněn pocitem, že vše, co by mohl vědět, tak mu již bylo odhaleno.

Nicméně i přes své temné stránky by se o něm nedalo říct, že by byl vyloženě nepřátelský. Uzavřený a málomluvný je, ale pokud ho něco přiměje, nebo otevře, dokáže být naopak celkem komunikativní. Málokdy však dá přesnou odpověď. Přímostí neoplývá, i když je velmi upřímný i v případě, že má na srdci nepěkné věci, jenž se druhé straně nemusí líbit. Jako kdyby tyto vlastnosti byly vlastní všem elfům, stejně tak jemu, třebaže výjimky by se určitě daly najít.

VZHLED
…Jsem opravdu skutečný, nebo jen odraz svých dávných předků? Jsem jen sen, jenž se rozplyne pod Tvým dotekem…

Svým vzhledem připomíná spíše samotný sen, jako kdyby někdo takový ani nemohl kráčet po tomto světě, neboť jeho vzezření je něco, co se jen tak nevidí. Přestože se sám cítí tak starý, jako samotný svět, jeho vzhled mluví o něčem jiném. Tvář světlou a dokonale hladkou, ostře řezaných rysů a výrazných lícních kostí zdobí jiskrné akvamarínové oči mandlového tvaru a jejich pohled je mírný. Rty se v bledosti kůže téměř ztrácejí, ale pokud se usměje, opravdově a skutečně, co se nestává často, spíše zřídka, odhalují dokonale bělostný chrup. Postavou je vysoký, se širokými rameny, ale s lidskými žoldáky, nebo snad s vytrénovanými zaklínači, kteří mnohdy bojují o své holé životy, s nimi by se srovnávat nemohl. Je poměrně vytáhlý, ale na druhou stranu štíhlý, třebaže ne tak úplně, že by se při pouhém poryvu větru zlomil. Jeho pohyby mají v sobě eleganci a v jeho postoji lze cítit i hrdost, s jakou se nese. Elfské znaky jsou na něm nejpatrnější, tím spíš, že nic z toho zbytečně neskrývá. Zašpičatělé uši vykukují z temných černých vlasů, které mu sahají až do půlky zad a společně se stejně tmavým obočím tvoří silný kontrast s jeho bledostí, která se ani v teplých měsících nemění a zachovává si svou světlost.
Oděv volí spíše tradiční, takový, který nejlépe vystihuje a zároveň i podtrhuje jeho původ. Jedná se o dlouhé pláště, zdobené starým písmem, elfské róby, jenž nosí spíše ke slavnostnějším příležitostem.
Je na něm vidět, že ať už vkročí kamkoliv, je to zkrátka cizinec, někdo, kdo tam tak úplně nepatří, a i přes snahu zcela nezapadá.

HISTORIE
…Můj příběh je starý, jako sám svět…

Obrázek
Je toho tolik, co by se dalo vyprávět. Narodil se ve zcela jiném světě, matce, která byla zlá a přeplněná krutostí a pocitem zloby. Jeho dětství bylo jiné a odlišné od ostatních, protože od útlého věku byl podroben výcviku i tvrdému tréninku, neboť Lyrei, jak se jmenovala jeho matka, v něm poznala působnost magie. Chtěla, aby se stal silným protivníkem, někým, kdo bude pro lidské pokolení doslova zhoubou, které se jen tak nepostaví, natož aby ji zastavili. Chtěla, aby stál po jejím boku, když lidský svět skončí.
Lyrei prahla po moci, podmanit si nejen elfskou říši, ale i tu lidskou, třebaže lidskou rasou nanejvýš pohrdala a obyčejné lidi nepovažovala za nic výjimečného, za nic, co by se rovnalo tak dokonalé elfské rase. Vždyť nebyli obdařeni ani dlouhověkostí.
Lysanthir tyto ambice nesdílel, a třebaže se snažila, aby v něm zasela aspoň malé semínko, on se nakonec své matce vzepřel. Nebylo to lehké ani snadné, neboť Lyrei byla rovněž obdařena Mocí, a své schopnosti měla plně pod kontrolou, nad to byla starší a zkušenější.
Lidskou rasu ale nemá v lásce ani dnes, i když je zřejmě svými činy zachránil, ale hrdinou nikdy nebyl, ani se jím necítí. Jen ho nic netáhlo k tomu, aby měl nad nimi moc. Nepřišlo mu to zkrátka jako něco, po čem by vyloženě toužil, a co by mu dávalo smysl. Chtěl se naopak vzdělávat, rozšiřovat si obzory a hlouběji se ponořit do tajů své Moci, která nebyla tak snadno uchopitelná. Byla to jako moc s kouskem života, která si dělala, co chtěla, co si umínila, a co se jí zalíbilo.
Co se týče jeho otce, nikdy ho vlastně nepoznal. Lyrei mu o něm nikdy nic nepověděla, a když se začal ptát sám, pokaždé dostal pořádný políček. Nebylo to něco, o čem by chtěla mluvit, natož se svým synem, který jí ho připomínal. Byl jako živoucí odraz svého elfského otce, který z jejich života zmizel ještě předtím, než se narodil.

Do lidského světa se dostal vlastně jen pouhou náhodou, když experimentoval se svou Mocí a chtěl zkusit její hranice, a jestli se dají překonat a jít ještě mnohem dál. Vždycky byl takový. Toužil poznávat neznámé, překonávat dálavy a zkoušet zdánlivě nemožné. Jako kdyby mu ty pocity vlévaly nový život do žil. Když si uvědomil, že se vlastně ztratil a dostal se svou hloupostí tam, kam vlastně ani nepatřil, bylo již pozdě. Brány se uzavřely a jemu mělo být navždy odepřeno, aby se dostal zpátky. Již nikdy neměl spatřil světlo svého domova, již nikdy se neměl setkat se svými bratry či sestrami, s krví své krve. Jeho činy, kterých se dopustil, měly své důsledky, a musel za ně zaplatit cenou nejvyšší.
Své matky, jejího vlivu se zbavil, ale tím nejhorším způsobem, kterým mohl. Vlastnoručně jí uškrtil a po tomto činu už nebylo cesty zpět. A tehdy, v té chvíli se v něm cosi zlomilo. Že by to bylo počátkem jeho budoucího šílenství? Byl to jen začátek.
Samozřejmě se snažil najít cestu zpátky, studoval všechno možné, různá odvětví magie, což trvalo opravdu dlouho. Koneckonců jeho studie byla objemná a potřeboval najít způsob, jak otevřít opět brány do svého světa. Trvalo mu dlouho, než pochopil, že on už se vrátit nemá, že ho tam nechtějí a tohle vyhnanství je trest, byť sám o sobě ten nejkrutější.

Lidský svět byl pro něj jednou velkou neznámou, ačkoliv některé věci a rysy mohli mít společné, stejně to byla úplně jiná kultura a země, než na co byl zvyklý ve své domovině. Mohl číst knihy i svitky, i z těch nejvýznamnějších a nejobsáhlejších, ale nic by ho nedokázalo připravit na to, co zažil na vlastní kůži. Nemluvě o tom, že i ta počáteční jazyková bariéra byla něco, co mu život ztěžovalo.
Po několika nezdarech se na něj usmálo štěstí v podobě mladé nadané čarodějky. Zpočátku to trvalo, než si k sobě našli nějakou tu cestu, poněvadž Lysanthir nepatřil mezi nejsdílnější, ani mezi ty, kteří by toužili po něčí společnosti, především té, která pro něho byla ještě stále neznámá a nevěděl, co očekávat. Jak se říká, začátky jsou těžké, a pro něho obzvláště.
Čarodějka pro něj znamenala prvotní spojení s lidským světem. Pomohla mu se vším, co potřeboval, ať už se jednalo o lidský jazyk, který se mu nelíbí ani dnes, protože mu zní až příliš tvrdě, po nějaké ty znalosti a přehled o samotném světě. Nemluvě o zvyklostech a tradicích, které mu přišly rovněž divné a zvláštní.
Nic netrvá věčně, to jen smrt, která je jistotou pro všechny, a to bez rozdílu. Jeho blízká čarodějka, která pro něj znamenala mnohé mu nakonec zemřela v náručí, což pro něj bylo dalším bolestným zklamáním, které si v tomto světě prožil.
Obrázek
Vzedmula se v něm vlna nenávisti, tak obrovské, že ani sám sebe nepoznával a jeho duše začala být temnější než kdy dřív. Nenáviděl všechny, i svůj lid a své předky, kteří ho vyhnali z vlastního domova a nechtěli pustit zpátky. Nenáviděl ty, jenž ho připravili o to jediné, co mu zbylo. O světlo, které měl, o jistotu, kterou mu dávala. O ni, která jako jediná poznala jeho samotného, a přesto od něj neodešla. Dokázala dát jeho duši klid. Nyní se měl naučit žít bez ní a zase sám, ztracen mezi tím vším, co měl v hlavě, naslouchajíc svým hlasům, které mu nedávaly pokoje.

Čas je lék. I pro bolestnou rozervanou duši na kousky. Uplynula velká voda a on sám se od svých začátků docela změnil, i když podstatou zůstává stále stejný. Jen už není nic, co by ho mohlo překvapit a nějakým způsobem osvěžit jeho život, který se pro něj stal jednotvárným od doby, kdy získal pocit, že to, co mohl, už poznal. Hranice překonal tak, jak chtěl, své schopnosti rozvinul tak daleko, jak mohl. Přesto se vnitřně necítí šťastný ani celistvý, jako by i po těch letech měl v sobě díru, prázdno, které neumí zaplnit.

Obrázek

VÍRA
Matka příroda, vládnoucí všemu živému. Věří, že životní energie je vypůjčená a že jednoho dne, kdy nadejde její čas je opět vrácená ke svému stvořiteli, tedy Matce přírodě.

LOAJALITA
Ke komu jinému, než-li sám k sobě

SPECIÁLNÍ INVENTÁŘ
● Černočerný hřebec Kharasten, jenž je mu věrným společníkem na cestách
● Ručně vyrobený zdobený luk, na němž se v ornamentech táhnou neznámá slova z jiného světa – Stará mluva jeho lidu
● Medailon, do nějž je vsazen Měsíční kámen, který jen tak nesundává

SCHOPNOSTI A DOVEDNOSTI
Je obdařen velkou Mocí, s níž mu pomáhala jeho vlastní matka, aby jí dokázal ukočírovat a upustit tím správným směrem, nebo spíše směrem, který za správný považovala ona jako zvrácená, zlá a krutá, jež netoužila po ničem jiném než po zničení lidského světa. Jenže to nebylo vše. Měla touhu vládnout všemu živému a získat silnou moc a s tím i vliv. A k tomu všemu jí měl dopomoct právě její syn.
Jeho magie je svým způsobem stále neuchopitelná, ale po tolika letech už jí zvládá ukočírovat i pevně uchopit, třebaže je to někdy složitější a těžší, jako kdyby si magie žila svým vlastním životem.
Přesněji se jedná o oneiromancii, jinak řečeno věštění ze snů. On sám však umí manipulovat s myslí, vniknout do ní a zasít otrávené semínko pochybností, nebo ji naopak zklidnit a vnést do ní světlo, nebo naopak tmu. Mimoděk je nutné zmínit, že jeho věštby nemusí být zcela konkrétní a přesné, záleží na tom, jak se vyloží. Někdy to mohou být pouhé záblesky blízké budoucnosti a jindy zase přesnější a jasnější obrazce vzdálenějšího budoucna, jenž mu otevře své brány a dovolí mu nahlédnout do něčeho, co je pro ostatní zahalené rouškou tajemství. Ve stavu naprostého soustředění a pohlcení vlastní Mocí se dostává do hlubokého transu. Nedokáže vnímat nic jiného, a to ani své nejbližší okolí. V případě útoku ze strany někoho druhého, kdo by chtěl využít tohoto hlubokého transu, se stává velmi zranitelným.

TALENT
?
JAZYKY
Starý jazyk elfů Ellylon (mateřský)
Obecná lidská řeč 2
Tělesná konstituce
Obratnost 2
Zručnost 2
Síla

Inteligence
Charisma
Smysly 2
Vůle
Boj beze zbraně
Střílení z luku 1
Boj s mečem
Akrobacie

Informovanost
Přesvědčivost
Všímavost
Zvířata - péče a trénink
Gramotnost
Geografie
Etiketa

Bylinkářství
Magie 3
Lov
Naposledy upravil Lysanthir dne 14 čer 2019, 20:26, celkově upraveno 6
Obrázek
Obrázek

Zpět na Registrace nových postav

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků