Mayunnmarhea

Herní karty všech aktivních i neaktivních postav ve hře.
Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 12
Registrován: 13 bře 2019, 15:52

Mayunnmarhea

Příspěvek od Mayunn » 03 kvě 2019, 08:36

Jméno: Mayunnmarhea (V práci Rhea, mimo bordel Mayunn, pro přátele Ma)
Rasa: člověk
Povolání: kněžka/kurtizána
Narození: 1245
Víra: Zerrikánská víra v draky
Loajalita: Draci a Zerrikánie

Vzhled:

Passiflora. Jeden z nejluxusnějších bordelů, který je na severu k nalezení. Místní kurtizány jsou z těch nejkrásnějších a nejdražších. A když ne to, mají minimálně něco jiného, čím zaujmou. Mayun je vybavena obojím – jak dech beroucí krásou, tak i přitažlivou odlišností. Sice nesaje krev ani neskrývá pod parukou růžky, ale i tak. Je totiž úlovkem z exotických krajin a její kůže se pyšní barvou, která na severu není jen tak k vidění. Tmavohnědou. Takovou, vedle které i většina míšenek vypadá pobledle.
Vlasy jsou pak ještě o nějaký ten tón tmavší a nosí je překvapivě kratičké. Tak, že jí ani nemohou kolem hlavy vytvářet ono typické afro, ale jen chundelatý porost, připomínající ovčí vlnu. Ovšem vlnu oné pověstné černé ovce. Celkem často z nich není vidět ani to, protože je schovává pod šátkem. Jedno i druhé pak dává vyniknout dlouhému krku, který jako by byl zrozen k nošení drahých šperků a celkem často mu onen luxus i dopřává.
Je celkem vysoká, útlá a dlouhonohá. Atletka milující pohyb a je to na ní vidět. Jen stehna má trochu silnější a tím i boky širší, ale to jí není nikterak na škodu. Krásnému obličeji s typicky černošskými rysy, jako jsou plné velké rty a drobný nos, pak vévodí temně hnědé oči. Takže ze vší té temnoty září jen její bělma a zuby, pokud je poodhalí v úsměvu.
Odívá se převážně do luxusních kousků, zaplacených z peněženek majetných zákazníků. Nicméně má vlastně dost vkus a přeplácanosti neholduje. Naopak upřednostňuje jistou ledabylou eleganci či vzdušnost a i mimo zdi Passiflory ráda vypadá k světu. Je ostatně žena. Situace se ovšem mění, pokud plánuje vyrazit do boje. Tam pak není pro parádu místo.

Povaha:

Hrdá, sebevědomá a bažící po pozornosti. Nebo spíše závislá na pozornosti, kterou si je schopna vynucovat všelijakými způsoby. Arogancí nijak nešetří – ostatně je krásná, úspěšná ve všem co dělá a navíc drakem vyvolená! Pýcha a předsudky k ní patří tak, že se s nimi snad už narodila. Nebojí se, zašpinit si ruce a je velmi schopná intrikánka.
Nicméně aby nešlo jen o to ošklivé – je také velice oddaná a věrná. Vše dělá pořádně a ve věcech, ve které věří je neoblomná. Umí být nesnesitelná a to i k těm, které miluje, ale pozná, kdy to přepískla, a když nepomůže její oblíbené skrývání se za výmluvami, je schopná pro záchranu přátelství polknout tu hrdost, na které si tolik zakládá a přijít s omluvou. Pokud si ji ale někdo naopak znepřátelí, musí počítat s tím, jak podlá a krutá umí být.

Schopnosti a dovednosti: 20 z výročí
Konstituce 2
Obratnost 2
Víra 3
Vůle 2
Charisma 2
Boj s kopím 2
Inteligence 2
Smysly 2
Informovanost 2
Přesvědčivost 2
Lhaní a předstírání 2
Severština 2 + rodná Zerrikánština

Historie:

Mayunn se narodila jako skutečné dítě pouště – do kočovného kmene, brázdícího písečné duny. Svého otce potkala poprvé až v sedmi letech, neb byla plodem nezávazného spojení, ke kterému došlo během setkání dvou kmenů, kdesi v jedné z životodárných oáz. V tomhle případě zcela doslovně myšleno.
I pro ni bylo to shledání dílem náhody a krátké, jen několikadenní. Ostatně kmen nikdy nezůstal na jednom místě dlouho. Nedá se ale říct, že by jí do té doby, nebo i potom nějak chyběl. Měla všechno, co potřebovala, a co mohla ve vyprahlých končinách dostat. A i když to byl prostý život, který měl své mouchy (třeba písek v kožních záhybech), milovala to.
Byla jednou z těch dívek, které oplývaly nezkrotným temperamentem, a zvolila si pro sebe budoucnost ochránkyně klanu. Se zbraní v ruce (na místní poměry zcela tradiční – kopím). Obnášelo to kopu odříkání a ještě více potu a dřiny, ale měla z toho, i ze sebe samé, dobrý pocit. Až do své zkoušky dospělosti, kterou měla podstoupit jako čtrnáctiletá. Přežít sama v poušti tři dny a tři noci by nebyl kdovíjaký problém, kdyby se nepřihnala nečekaná písečná bouře o intenzitě dosud nepoznané.
Tehdy mohla poprvé s jistotou říct, že se ztratila v krajině změněné k nepoznání a zahnaná do končin zcela neznámých. Ze tří dní se stal týden, z týdne dva. I když si byla jistá tím, že na hvězdné obloze následuje ty správné hvězdy a měla by být dávno u svého kmene, nenacházela jej. Pozdě si uvědomila, že možná už žádný není. Nebo ona nebyla pro ně. A když změnila směr, aby došla k jedné z oáz, už byla tak vysílená, že neexistoval způsob, jak by tam mohla dojít. Naděje však umírá poslední a ta její nezemřela ani tehdy, když již po několikáté padla do písku, zatímco se jí nedostávalo ani slin…
Tehdy na ni padl stín. Pořád ještě vnímala, takže mohla vzhlédnout a setkat se s pohledem malého chlapce, který by v téhle pustině sám neměl co dělat. Ale přesto tu byl. Panika, co mu koukala z očí, nenasvědčovala ale tomu, že by jí měl být schopen pomoci. Pak ale přihlédla něčemu… nezapomenutelnému. Jeho tělo změnilo tvar, porostly jej šupiny a narostla mu křídla. Vědomí ztratila jen o chvíli později, když s ní ve spárech vyletěl k obloze.

Probudila se v jednom z těch chrámů, které dosud navštěvovala jen z povinnosti, a protože to dělal zbytek klanu. Přítomné ženy na ni koukaly jako na zjevení a nakonec jí vysvětlily, že to co viděla, vskutku nebylo jen blouznění, ale opravdu ji zachránil drak. Několik z nich prý vidělo jeho stín, když odlétal, a z ní to udělalo v jejich očích takovou malou místní celebritu. Vyvolenou. Drakem označenou.
Důležitější však bylo, co to udělalo s ní samotnou. Byla zachráněná před jistou smrtí něčím, co doposud velmi rouhačsky považovala za věc více než abstraktní. Tenhle vývoj situace její smýšlení změnil a to k druhému extrému. A navíc dík chování kněžek, které ji uctívaly jako poklad a málem na rukou nosily, nabyla dojmu, že je skutečně někým výjimečným.
Na svou rodinu samozřejmě nezapomněla, ale bylo jen málo míst, kde by se o nich mohla něco dozvědět, nebo se s nimi znovu setkat, než bylo tohle. A časem skutečně kmen dorazil a zjistila, jak špatně se jim tehdy vedlo, a že skutečně nepočítali s tím, že by mohla něco takového přežít. Matka mezi nimi nebyla… A tak zpřetrhala poslední pouta, která ji poutala k minulosti. Už jí zůstalo jen to kopí, se kterým trénovala i nadále.

Pár let uteklo jako nic a náhle jí bylo cet a na popud vyprávění cizinců s bledou kůží se vydala na sever. Ti lidé se chvástaly tím, jak v jejich domovině pořádají velké lovy na draky! To bylo něco neodpustitelného, za co byli okamžitě vykázáni pryč. A jí zasadily do hlavy brouka, který nakonec roztáhl krovky a rozletěl se za zcela přesně vytyčeným cílem. Jít tam, a postavit se po boku okřídlených, když to bude potřeba. Sice bylo těžké si představit, jak by mohla pomoci něčemu tak velkému a mocnému, ale každá síla se přeci počítá, ne? A trocha té osvěty pro ty zaostalé buranské mozečky také neuškodí.
Pěší cesta trvala také nějaký ten rok, ale nakonec našla, co hledala a musela jen žasnout. Všechno pro ni bylo zcela nové a celkem nepochopitelné, ale učila se rychle. Ať už šlo o ten prapodivně tvrdě znějící jazyk, pochybné zvyklosti (hlavně to, jak nadřazeně se tu chovají muži k ženám!) nebo cokoliv jiného. Nelze však říct, že by ji sever kdovíjak oslnil a ona zahodila své zásady. Kdepak. A dostala se kvůli tomu do kopy průserů, ze kterých se většinou vysekala sama.
Nicméně tady nemohla očesávat ovoce ze stromů, protože ty tady přeci někomu patří. Ani zvěř v lesích nebyla bez vlastníka. Nemohla tu žít, tak jako na jihu, ale s kněžským vzděláním se na žádnou práci moc nehodila. Navíc měla nos příliš vysoko na to, aby chtěla dělat jen tak něco, jako je třeba okopávání pole nebo leštění bot. Svou zbraň a bojové dovednosti, které byli určena k tak ušlechtilému úkolu, jako je ochrana draků také odmítala užít k čemukoliv podřadnějšímu. Před životem v chudobě a odříkání ji ovšem zachránil příchod do Novigradu a menší přepadení, které na ni uspořádali místní v jedné z tmavých uliček. Tehdy byla zachráněna další nadpřirozenou bytostí, tentokrát ale kolem toho stříkala kopa krve a padaly hlavy.

Estay, jak se ona bruxa jmenovala, celkem překvapilo s jakým klidem černoška její řádění přijala a daly se do řeči. Což vyústilo v to, že se mohla exotická kráska uchytit v nejluxusnějším severském nevěstinci. Díky odlišnosti kultur jí na tom nic ponižujícího ani nevhodného nepřišlo a navíc se brzy stala oblíbenou hvězdičkou. Hlavně mezi masochisty, ale do detailů zacházet nemusíme. Každopádně užívá si drahých dárků i obdivu. A obojí zbožňuje.
Svého prapůvodního plánu ani víry se však nikdy nevzdala. Naopak. Stále na obojím lpí až nezdravě. Ale jak chcete hledat někoho, nebo něco, co nechce být nalezeno? Inu, počkáte si, až se to samo zjeví.

Inventář:
Má luxusní šatník i šperkovnici
Nejvíce si ale cení svého kopí, které sebou ovšem netahá všude

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 190
Registrován: 11 kvě 2016, 10:59

Re: Mayunnmarhea

Příspěvek od Světlomila » 03 kvě 2019, 09:22

Za mě rozhodně ♥ PRO ♥
Světlomila

Růžena: #FF3366

Aktivita/herní tempo: Žádný štrés. Poklidné psaní, hraní, žehnání. Žádné fretkování :|

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 393
Registrován: 08 bře 2018, 12:20

Re: Mayunnmarhea

Příspěvek od Reginald » 05 kvě 2019, 07:28

SCHVÁLENO
5.5.2019

You cannot spell assassin without ass, sass and sin.

Plánovaná neaktivita: 5.-7.7., 18.-21.7., 29.7.-8.8.
někdy možná odpovím o den později, předem se omlouvám
| +
Obrázek


Zpět na Kartotéka přijatých postav

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků