QUEST: Poupata v rozkvětu

Na celém Kontinentě se snad nenajde jediná vesnice, kde by někde u cesty nestála ošuntělá dřevěná vývěska s přibitými vzkazy a inzeráty. I začínající dobrodruh dokáže mezi výhodnou nabídkou slepičích vajec a přisprostlou milostnou poezií snadno najít zakázku, ze které by mohla koukat slušná odměna, ať už jde o pomoc s nestvůrou, ztraceným dítětem, a nebo obyčejnou sezónní pomocí na poli...
V tomto fóru probíhají hry vedené vypravěčem. Questy je možné hrát paralelně s hrou v eventu nebo volné hře.
Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 363
Registrován: 27 črc 2018, 14:01

Re: QUEST: Poupata v rozkvětu

Příspěvek od Valdur » 01 čer 2020, 21:30

Nikdy by si nemyslel, že z obyčejné koupele se může stát noční můra. Stěží dokázal být v jedné místnosti pod dozorem jedné ženy, ale teď jich na něho kouká několik desítek párů očí. Voda si mohla být teplá jak chtěla, ale jeho tělem proudil pocit chladu, že div díky tomu kolem něho nezamrzly celé lázně a to, že si k tomu malému jezírku na okraj sedal ještě jejich nová průvodkyně Shaan, tak tomu vůbec nepomohla, ba naopak to jeho stav leda zhoršil. A pak tu byly jeho tiky v ruce, které měl jemu z neznámých důvodů, pravděpodobně od narození. Snažil se být nenápadný, nějak to ukrýt, ale takhle to šlo vážně špatně. Snažil se otočil vždy tak, aby dokázal ruk udržet v tajnosti za svým tělem avšak to moc nešlo. Snažil se tedy zkusit vzít mýdlo rychle do své třesoucí se ruky a poté, co se celý ponořil do vody, aby neměl kůži tak suchou, tak se začal s jeho pomocí čistit, avšak s tou rukou to moc nešlo, tak musel používat svou levou, jen potřeboval něco udělat něco s tou problémovou. Napadlo se ho chytit levého ramena poblíž lokte a pevně se za to místo uchytit. Kupodivu to pomáhalo, ale byl zde problém s tím, že jeho ruka se tam doslova zasekla a jeho nehty se zaryly do kůže. Ucítil bolest, možná začala téct i krev, ale to vše musel ignorovat a zároveň se snažit vše schovat. Zíral do prázdna zabořen ve svých myšlenkách snažící se zbavit pocitu strachu a zároveň se snažil odsud co nejdříve dostat, avšak o něco v čistější podobě. Z jednoho směru se najednou ozvala Shaan, díky čemuž mu zbořila tok vlastích myšlenek a trhnutím hlavy se k ní otočil a zíral, jako by viděl ducha. "Om..Omlouvám se, lehké zamyšlení." Vrátil se hned ke své činnosti a snažil se očistit co nejdříve. Najednou si rázem před koncem všiml, že ruka přestala dělat nepořádek, avšak na ruce měl menší rýhy na druhé paži a po těle mu tekly pramínky krve, které končily ve vodě. Jakmile skončil, omyl ze sebe mýdlo i se špínou a trochu i krve na jedné straně těla a přesunul se k oblečení, ze kterého bez mýdla, jen pomocí rukou, částečně zbavil bahna. Na nějakou větší údržbu se vykašlal, jelikož až se vrátí "domů", tohle oblečení spálí, jelikož je teď k ničemu. Pomocí oblečení si trochu očistil i rány od krve avšak zdržovat již moc nemohl a tak neměl čas si počkat na to, až mu přestane téct z ruky rudá tekutina. Následně se rychle oblékl do čistého oblečení a už teď ho štvalo, že svítí pomalu jak světluška, ale nebude si stěžovat, zvlášť když jim omylem nechá na jedné části suchou krev. Následně si vyhrnul rukávy, aby si vzal mokré oblečení a ostatní věci. To, že již skončil snad nemusel ani zmiňovat.

Následně zamířili k postelím, kde jim oběma cestou ukázala pár míst, kde mají povoleno jít a něco jim ještě řekla o fungování tohohle místa. Cestou však jinak nijak nemluvil, jen poslouchal a v hlavě přemýšlel nad tím, co pro oba chystá za zkoušku a hlavně ho zajímalo, jak dlouho zde vůbec budou. Trochu ho však mrzelo, že zde neviděl místo, kde by se mohl po ránu potrénovat a trénovat s mečem a dýkou, avšak zde nic takového nepřipadá v úvahu. Když jim ukázala pokoje, poděkoval Shaan za všechno, položil věci vedle postele a lehl si do ní. Hebkost ho dost překvapila, až příliš moc mimo jeho zvyk, kdy normálně spal po tvrdé zemi. Byl to poměrně velký nezvyk, nešlo však ale o nepohodu, ba naopak postel byla velmi příjemná. To mu však připomněl ale horor, který ho možná bude v následujících dnech čekat, horor který by lidé naopak dost vřele uvítali. Než však usnul, zaposlouchal se do zvuků přírody venku a usnul, aniž by sám věděl v jakou dobu.
Klidný spánek, či noční můry? | +
Mimo herně:
Valdur hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4
Naposledy upravil Valdur dne 02 čer 2020, 22:25, celkově upraveno 1

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 88
Registrován: 25 dub 2019, 11:36

Re: QUEST: Poupata v rozkvětu

Příspěvek od Robb » 01 čer 2020, 22:49

Valdur blouznil, Nithé jedla a svítící kytky ji naprosto nevyváděly z míry, a Robb na okamžik zalitoval, že ho konzumace nejrůznějších kulinářských specialit všude po světě obrnila před účinky vody. To by měl taky předstírat halucinace, aby se necítil odstrčeně? No, raději ne.

Jednu dryádu vyměnili za druhou a konečně se dostali i k onomu cachtání za doprovodů pohledů zvědavých očí. Tedy ostatních dryád, tohle zdá se nebylo první Shaanino působení jakožto lazebnice, už podle toho, s jakou jistotou mu ochotně a trpělivě vysvětlovala k čemu se co používá… a byl za to celkem rád.
Protože ona se sice v přípravcích dokonale vyznala, ale pro něj to rozhodně bylo něco nového… ano, ženské používaly kosmetiku už dlouhé věky, ale naprosto mu šla hlava kolem z toho, kolik jich vlastně potřebovaly… a co víc, že to dokázaly vůbec určit, jaké vlastně mají použít… jak měl kruci tušit, jestli má suchou nebo jinou pleť? Zamyšleně vztáhl ruku k vlastnímu obličeji, než mu došlo, co dělá, tak to zamaskoval podrbáním se ve vousech. No, ta moje je teď možná tak mokrá… pomyslel si kysele.
Takže vzal to první, co mu přišlo pod ruku… na špínu… a možná na sebe namátkou naplácal ještě obsah dalších nádobek a modlil se, ať mu to neublíží. Hloubková očista, co to je? Znělo to hrozivě.
Co mu ovšem nahánělo ještě horší husí kůži, bylo chování druhého muže, kterého Nithé do Brokilonu přivedla. S Valdurem se celou cestu sem zvládali celkem slušně ignorovat, takže tu jeho třesavku přešel bez poznámek. Že by nervozita věčného panice? To se před někým odhaluje poprvé? Opravdu se ale zarazil až při pohledu na krev tekoucí z Valdurovy ruky. Morous se neměl kde takhle odřít, takže si to musel provést v lázni. Proč, u všech bohů? Spustila to v něm ta voda, nebo se tak chová normálně? A někoho takového chtějí dryády k sobě připustit? Tolik otázek ohledně člověka, na kterém Robertovi vlastně ani nezáleželo.
Raději se přitočil k Shaan, aby se jí zeptal, co dál. Ta mu jen s cukajícími koutky sdělila, že dnes se už další aktivity konat nebudou. Co jste si to na nás přichystaly, ty šibalko, že se na mě tak culíš, hm? Přimhouřil oči mírně zkoumavě, ale poslušně se nechal odvést pryč z lázně.

Když jim Shaan ukázala místo, kam se můžou vydat, kdyby je náhodou přepadla nutnost potřeby… což po vší té vodě, kterou vypili, bylo jen otázkou času… lehce povytáhl obočí. Ty dryády opravdu myslely na všechno. Znovu nejspíš posloužila léta praxe. Lepší alternativa než se potácet po lese se zkříženýma nohama, plným měchýřem a zoufale hledat místo, kde se vymočit zalitý studeným potem při představě, že si zrovna vybral ten nejnevhodnější strom, a dryády další den budou volat po jeho krvi.
A pak už začali stoupat ne do oblak, ale do prvního patra v lese. A už tam měli ustláno.
Travička zelená, to je moje potěšení… napadlo ho a nemohl si pomoct, aby těch prvních pár slov polohlasně nezabroukal… ta další mu jen doznívala v myšlenkách. Travička zelená, to bude má peřina…
Odolal chuti plácnout sebou do té zelené hebkosti. Když si smyslím na ni sednu, když si smyslím na ni lehnu… Dryády to jistě měli vymyšlené bytelně, ale proč pokoušet osud. Propadnout patrem a spadnout na zem se mu opravdu nechtělo, když už dorazil až sem.
Popřál dryádě dobrou noc, pak se upelešil a upřel pohled na namodrale osvícenou zeleň nad nimi.
Vnímal ta světélka a zvuky nočního lesa a hlavou se mu líně táhly myšlenky.
Měl takový pocit, že je někdo sleduje i teď, ale nedělal si s tím těžkou hlavu. Holky si s nimi chtěj zítra užít legraci, tak radši hlídkují. Vzhledem k sebedestruktivním tendencím druhého muže se jim ani nedivil. Ale ráno bude moudřejší večera...
Tedy, pokud se neukáže, že je ten jejich rozjasňovač až moc účinný... Snad se neprobudí a jeho zbroj nebude jasně sluníčkově lesklá a zářivá.
Na druhou stranu, krom krásně viditelného cíle pro šípy a šipky nepřátel, by se mu třeba zbroj konečně hodila k té košili a kalhotám s vyšitými králíčky. Pan Čumáček a pan Pacička, seznamte se. Králičí komando. Možná vypadají hebounce a neškodně, ale zkuste se postavit mezi ně a jejich mrkev a velmi brzy vás vyvedou z omylu. Vskutku smrtící kombinace. V Toussaintu by z něj v takové garderobě jistě měli radost, zapadl by mezi ně bez potíží.
Myšlenky se mu neodvratně stočily k plavovlasé drzounce, která je tam vyšila. Kdepak jí byl asi konec? Musel si přiznat, že tak trochu doufal, že se znovu setkají, protože s ní byla legrace nejen na slamníku, ale možná to tak bylo lepší. Kdyby si spolu začali něco víc, tohle by jí asi těžko vysvětloval.
Musím teď do Brokilonu, oplodnit tam pár dryád, protože jsem to jedné neprozřetelně slíbil dřív, než jsme se my dva potkali. Ty zelené žínky si rozumí s kytkami a bratr má farmu, kde těch kytek má spoustu, a tak trochu na nich závisí velká část jeho živobytí, tak by asi nebylo dobré si podobné bytosti znepřátelit tím, že se na ten slib vykašlu. Není v tom nic osobního, nebo to, že chci hledat povyražení jinde, dělám to pro svou rodinu.
Jo, to by určitě dobře dopadlo. Za svůj život už pár ženských poznal a… no, řešit by to prostě nechtěl. Takže nakonec ještě dobře, že na sebe nenarazili...
Pak ještě přemítal tak nějak nad vším a nad ničím, nad modrými světélky a zelenými žínkami, a ani nemusel počítat ovečky přeskakující plot někde na farmě, než usnul jako dudek a spal celkem hluboce a vydatně až do chvíle, než je probudily sluneční paprsky či jedna z dryád.

| +
Robb hodil/a 1d6 a součet kostek je 6:
6

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 64
Registrován: 23 říj 2018, 17:03

Re: QUEST: Poupata v rozkvětu

Příspěvek od Nithé » 08 čer 2020, 15:59

Noc v Brokilonu byla až magicky klidná. Nebo to tak minimálně vnímali oba hosté. Ať už za to mohlo vyčerpání po zdlouhavé cestě, nebo takhle působil les sám o sobě, vlastně to ani nebylo podstatné. Když totiž paprsky slunce pronikly skrze husté listí až k nim, dopadly v takovém úhlu, že je hřály přímo do obličeje. To je mohlo probudit zcela spolehlivě, podobně jako nedaleké šeptání ve staré řeči, kterému nejspíš v rozespalém stavu nerozuměli ani slovo. Oba dryádí nápadníci se však cítili odpočati a plni síly. Stačilo otevřít oči a trochu zvednout hlavu, aby si všimli dvou už od pohledu mladinkých dryád, jedna o něco starší, než ta druhá, pár metrů od nich, které je podle všeho přišly ze zvědavosti okukovat. To se ví, zprávy o lidech v Brokilonu se přeci musí šířit velice rychle.

"~Nechte hosty na pokoji,~" ozval se brzy káravý hlas Shaan odkudsi zezdola a obě mladé dívky vyplašeně utekly. "Vím, že už jste vzhůru, Robbe a Valdure. Očekávám vás u snídaně," zvolala tentokrát na ně. Její obecná řeč byla skutečně tak dobrá, že by jeden ani nečekal, že se jedná o dryádu, když neviděl její zelenou kůži. Čím to asi mohlo být?

Les byl po ránu nádherný, plný života a barev. kdesi v dáli se ozval datel a všude kolem poletovali nejrůznější brouci a mušky. Kdesi mezi větvemi ve vyšších patrech se mihla veverka, nebo kuna, kdo ví? A k Robertovu zklamání, jeho zbroj se nezdála o nic víc rozjasněná, než den předchozí. Pořád však házela prasátka jako každý jiný hladký kus kovu, od kterého se odráží přímé světlo.

Shaan čekala na stejném místě, na kterém včera večeřeli s Nithé. K snídani měli směs hub, jakéhosi různorodého salátu a zapíjet mohli čímsi, co připomínalo mléko, ale velmi pravděpodobně to bylo rostlinného původu. Chutnalo to totiž jinak než kravské, kozí či ovčí mléko. Jakoby s nádechem ořechů. "Spalo se vám dobře?" zeptala se Shaan. Působila odměřeneji, než Nithé, ale když se nad tím zamysleli, téměř každý byl takový ve srovnání s tou rozjařenou jasněnkou.

Sotva se nápadníci naládovali jídlem, na původně prázdném plácku se postupně objevilo pět dryád. Ani jednu z nich neviděli předtím... nebo počkat, že by ano? Vskutku, jedna z nich tu dost možná včera už byla, při jejich příchodu, a později zmizela společně s Nithé. Shaan pokynula hostům, aby se šli s touto pěticí dívek přivítat.

"Essea Lílea," představila se ona dryáda ze včerejška, která velmi pravděpodobně byla s Nithé pokrevně spjatá. Vypadaly totiž velmi podobně - dlouhé zrzavé vlasy, oříškové oči, jasně zelená pleť a na tváři zářivý úsměv. Jen ta tvář nevypadala tak moc mladě, jako obličejík jejich bývalé průvodkyně. Neznamenalo to však, že by vypadala výrazně starší. Dohadovat se o přesném věku, který dělil Nithé od Líley v měřítku dlouhověkých ras příliš nedávalo smysl. Pokud si však pánové nestáli na vedení, došlo jim, že se právě seznamují s konkrétními dryádami, kvůli kterým tady v konečném důsledku byli. A všechny z nich na sobě neměly vůbec žádné oblečení, maximálně nějaké zdobení či malůvky.

"Essea Norénn," ozvala se druhá dívka, s pletí temně zelenou a očima černýma jako noc. Její vlasy byly rovněž černé, jen její tělo na pár místech zdobily bílé ornamenty. Vypadala divoce, jako lesní šelma. Na krku mezi prsy jí visel velký tesák. Pokud by měl jeden hádat, nejspíš šlo o jakousi trofej.

"Calais 'ere", představila se Calais, s pletí podobně jasně zelenou, jako měla Lílea, však se zapletenými vlasy v barvě indigové modři. Její plná ústa měla lehce fialový nádech, oči modré jako dvě studánky. Na těle měla ozdůbky z drobných modrých kvítků, však nedá se říct, že by tam byly proto, aby něco zakrývaly. Calais si muže prohlížela s neskývanou zvědavostí. Jeden by možná řekl, že po nich házela i laškovné pohledy.

"Essea Tissa," ozvala se další dívka, kterou by si možná jeden spletl s nymfou pro její zelenomodrou kůži. Zelenýma očima si muže spíš měřila než cokoliv jiného, jako kdyby byla plná pochybností o jejich vhodnosti pro jejich účel. Tissa byla také o trochu ramenatější než ostatní, a její ostře řezaná tvář působila přísně.

Konečně na řadu přišla i poslední dívka. "Eevie," představila se. Byla trochu drobnější než ostatní, její pleť světle zelenkavá. Její tělo bylo plné ozdůbek z přírodnin a vlasy bílé jako měsíční svit. Působila křehce, ale zdání mohlo klamat. Stejně jako dojem, že je ze všech dívek nejvíce nesmělá.

Jistě byla řada na hostech, aby se představili. Již brzy se dozví, jaká zkouška je bude čekat.
Obrázek

Překrááásná příroda!

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 363
Registrován: 27 črc 2018, 14:01

Re: QUEST: Poupata v rozkvětu

Příspěvek od Valdur » 14 čer 2020, 20:25

Byla to další nudná noc. Žádné sny, spánek klidný ležící na příjemném povrchu. Na takové pohodlí moc zvyklý nebyl a ani by si zvykat neměl, jelikož pak by měl problémy se spaním na špinavém, tvrdém a celkově nepříjemném povrchu. Zamžoural jenom očima jen aby ho překvapili dvě dryády. Zamračil se, neboť myšlenka toho, že by ho někdo sledoval při spánku a k tomu delší dobu nebyla zrovna kdo ví jak příjemná. Už chtěl říct něco ve smyslu, že není slušné takto někoho sledovat při spánku, ale hned mu došlo, že by mu nerozuměli ani slovo a ještě by si to nejspíše dle tónu vzali, jako urážku. Za moment se však ze zdola ozval přísný hlas dryády Shaan, po kterém se nevítaná návštěva rozutekla, jako malí uličníci na ulici poté, co je pokáral někdo kvůli tomu, že házeli kameny do oken. Taktéž je tento hlas svolal následně i na snídani, u které doufal, že nebude tak strašná, jako včerejší jídlo.
Bude jídlo lepší než minule? | +
Mimo herně:
Valdur hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

Jakmile se rychle oblékl opět do svých věcí, sebral se a odešel dolů, kde se konala snídaně která ke konci vůbec nebyla špatná a dokonce mu chutnala, sic se nejednalo o naprostý masterpiece, ale jedlé to bylo, ba možná dokonce i chutné. Jestli s Robbem nebo bez, to mu bylo jedno, ale čekat nehodlal. Avšak co se týkalo jídla, tam to byla výjimka, jelikož nepustil se do jídla dříve, než hostitelka a zas takový nevychovaný barbar to nebyl. "Překvapivě ano," odpověděl Shann hned poté, co spolkl své sousto, které zapil pitím. Popravdě čekal, že na takovém magickém místě se v něm probudí temnota v něm, která by ho v noci strašila v podobě špatných snů, ve kterých většinou umře něčí rukou. Popravdě se toho i bál, jelikož by se mohlo i stát, že by si díky takovým snům nevědomě udělal i něco sám sobě, což vážně nechtěl. Taktéž to nebyla diplomatická odpověď, ale byl to holt upřímný člověk a také jeho společenské dovednosti nebyli kdo ví jak na velké úrovni díky životě stráveném až moc ve velké samotě.

Čas, kdy jedli snídani byl naprosto úžasný, ale to netrvalo věčně, jelikož hned poté začalo peklo. Pro Robba to musel být ráj na nebi, ale pro Valdura to byl hotový horor a přál si, aby raději kolem smečky vlků s dýkou v ruce, než aby právě stál zde. "To mi děláte schválně, že ano?" pomyslel si jen a začala se mu při pohledu na krásné dryády třást ruka strachem a lehce se možná začal i potit. Možná si té ruky ještě nikdo nevšiml, ale pokud to během chvíle neovládne, bude problém.
Ovládne svou ruku, či ne? | +
Mimo herně:
Vůle(2)
Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 9:
6, 3

Tak či onak, snažil se tvářit a chovat se normálně a zároveň svou ruku se snažit případně skrývat. Mezitím se však ony dryády jménem představili. To, proč tu tak stáli a ještě k tomu se představovali mu bylo jasné již od začátku, co je spatřil. Proč by zde jinak tak stály ještě nahé, aby si je potencionální muži na jednu noc mohli prohlédnout, aby oba věděli, s čím by tak mohli potencionálně později "pracovat". Uklonil se jen slušně a pokusil se o jejich pozdrav s tím, že na konci se představil jménem taktéž. Otočil se k Shaan. "Promiň, neumím vaší řeč a možná to bude ode mne troufalé, ale mohl bych Vás požádat o krátký překlad toho, co teď řeknu?" Jestli přijala, tak se jen s úsměvem na tváři otočil zpátky k dryádám a řekl jen: "Rád Vás poznávám. Snad Vás při následujících testech nezklamu a budu Vás hoden." Na nějaké rádoby proslovy neměl povahu a hlavně měl na starosti úplně jiné věci, hlavně ve své hlavě.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 88
Registrován: 25 dub 2019, 11:36

Re: QUEST: Poupata v rozkvětu

Příspěvek od Robb » 15 čer 2020, 13:33

Už dlouho se takhle dobře nevyspal. Alespoň tedy po dobu jejich cesty. Vzbudilo ho šimrání hřejivých paprsků a špitání někde opodál. Opřel se na lokti a zamžoural tím směrem, než se pobaveně zašklebil. Tohle ho nijak nevyvedlo z míry. Takových zvědavých pohledů si na Jihu v odlehlejších oblastech užil… i když se trochu opálil, stejně byl proti Zerrikáncům bílý jako sýr, co vyráběl jeho bratr. „No, vám taky dobré ráno, holky zvědavé,“ zamručel dobromyslně Obecnou řečí a prohrábl si vlasy. Ale na cokoliv dalšího nedošlo, protože se ostře ozval hlas, ve kterém poznal jejich včerejší průvodkyni.
A pak měla pár slov i pro ně. „Dobré ráno,“ popřál i jí, když vstal, a jestli ji dole zahlédl, zamával jejím směrem. Připravili se a sešli dolů s Valdurem jakž takž společně, i když Robba dobrá nálada skoro nadnášela a ani pohled na morousův kamenný obličej mu nemohl zkazit tohle ráno. I ta snídaně překvapivě chutnala lépe, než jídlo včera. Že by si tady začínal zvykat?
Kožená zbroj naštěstí snesla včerejší kosmetický zákrok bez větších změn, jen ty kroužky na přední straně se v ranním slunci blyštěly. To se dalo celkem snést.
„Výborně,“ uculil se na dryádu a ještě než si nacpal do úst další sousto, stihl se zeptat: „A ty?“ Vsadil by se, že spousta kandidátů se na podobné věci neptala, ti měli plnou hlavu… no, jiných starostí a radostí. Jestlipak tím tu přísnou zelenou žínku vyvede z míry? Na to byl celkem expert.
Ale ať už na to dryáda zareagovala jakkoliv, program neúprosně pokračoval dál. Na mýtině se zjevilo pět dcer lesa a Robb polkl naprázdno. Sice toho za svůj život viděl spoustu, ale takovouhle přehlídku ještě ne. Vrýval si pohled na ně do paměti, i když o tomhle asi nebude moci vyprávět vnoučatům. No, možná ano, ale některé pasáže raději vynechá. Když jsem byl mladší, prošel jsem bažiny a nevlídné lesy, abych se podíval do Brokilonu. Brokilonu, vy smradi! Slyšíte? Ano, přesně tam!
Opět zalitoval, že tady vedle sebe nemá svého bratra ve zbrani, aby se mohli na tu nádheru vynadívat společně a pak si sdělit dojmy. Pochyboval, že by se dryády nechaly zvěčnit na nějaký kus pergamenu… a i kdyby, musel by je nakreslit někdo jiný než on. Robb měl celkem jasnou představu, jak by jeho pokusy o portrét dopadly. Takže se Seti bude muset spokojit pouze s velice barvitým vyprávěním a popisem, kde všude a v jakém odstínu zelené nebo modravé ty lesní žínky byly.
Bylo dost zvláštní pomyšlení, že pokud některá z nich uzná, že je toho hoden, pak si s ní užije… pravděpodobně několikrát… aby si to rozmnožení rodu dryády jo pojistily.
Ale pokud se Robb cítil zvláštně, tak Valdur rovnou vypadal, že se o něj budou pokoušet mrákoty. „Neklepej se tak, nemusí přece hned vidět, jak seš na to natěšenej,“ utrousil žoldák polohlasně a loktem dloubl do Valdura, který vypadal poněkud nesvůj. Udělal to schválně. Třeba se morous na chvíli bude soustředit na to, jak strašně Robba nemůže vystát, a trochu se mu uleví.
Ale to už došly dryády až k nim a představily se. Díky všem bohům, že si mají vybírat právě ony, protože žoldák by měl velký problém. Jedna ženská zajímavější než druhá a každá měla něco do sebe. Tady by pomohlo jen přikrýt si oči dlaní a naslepo rozpočítat. Enten týky, dva špalíky, s kým pak budou cukrbliky… Byl si jistý, že s každou z nich by si zvládl užít hezký večer, nebo by se o to alespoň pokusil… jen Tissa by pravděpodobně byla oříšek. Ne, že by měl cokoliv proti ramenatým ženským, ale měl z ní, jak to jen říct, respekt. Osobně dával přednost typům, které nevypadaly, že by ho dokázaly zdvihnout nad hlavu do vzduchu a chvíli ho tam držet.
„Elaine Woedbeanna, essea Robb,“ uklonil se jim lehce a pak, byť poněkud lámaně… a rozhodně ne tak krásně melodicky jako před chvílí ony, byť se o to snažil, ale i přesto pokračoval po jejich. Nithé jim přece nedávala každý večer lekce dryádí mluvy, aby pak využil nějakou její lesní sestru jako tlumočnici. „~Rád vás poznávám.~“ To byla jedna z těch frází, které si celkem zapamatoval, ale s těmi dalšími slovy to bylo trochu horší. „~Procestoval já hodně místo všude na svět, ale velký les Brokilon nedá srovnat… nezapomenutelný. Krása. Pozvání čest pro mě.~“ No, to by mohlo na úvod třeba stačit?

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 64
Registrován: 23 říj 2018, 17:03

Re: QUEST: Poupata v rozkvětu

Příspěvek od Nithé » 20 čer 2020, 11:58

Možná to byla právě jednoduchost snídaně, která přinášela hostům familiérnost jejich vlastního jídelníčku, oproti specialitám, které si pro ně dryády přichystaly a byly jako z jiného světa. Shaan vypadala spokojeně z jejich reakce na jídlo i z jejich odpovědí, nebylo jeím cílem návštěvníků znepříjemnit jejich chvíle klidu. Opětovaná otázka od Robba Shaan skutečně trochu zaskočila. "Ah," odpověděla docela klidně. "Já jsem dnes nespala, ale děkuji," věnovala mu úsměv. Možná, že nad nimi držela stráž, nebo měla nějaké ultra tajné jednání s ostatními o tom, co si na chlapy připraví. Kdo ví. A kdo ví, jak to vůbec dryády měly. V Brokilonu bylo v noci nepochybně stejně živo, jako ve dne, a dávalo smysl, že ne všechny dryády ulehnou v noci ke spánku.

Když konečně došlo na dlouho očekávanou přehlídku plnou představování, Shaan ochotně přetlumočila Valdurova slova lesním ženuškám. Většina z nich přikývla, nebo se usmála. Nutno však říct, že Robbovy delší pokusy o mluvu v jejich řeči zanechaly o něco lepší dojem. Inu, snaha se prostě cení. Calais s Líleou se zaculily stylem, který prozrazoval, že něco asi nebylo v pořádku se skladbou věty, ale nikdo nevypadal naštvaně či pohoršeně. Shaan jen poněkud ustaraně přihlížela onomu dloubnutí loktem do Valdura a Valdurův výraz, který se za každou cenu snažil něco skrýt. Pořád si to nespojila s jeho stydlivostí, ale už od včerejší koupele byla rozhodnutá si na něj dát ještě větší pozor, protože se jednoduše choval divně.

Když bylo po formalitách, Shaan spojila své ruce a promluvila zase v obecné řeči. "Nyní vám dívky představí tři zkoušky. Byly sestaveny na základě většinových preferencí mužských kvalit," hmm, znamenalo to, že každá divoženka měla preferenci v konkrétním úkolu a ke společném uzadání se dobraly hlasováním? Dost pravděpodobně ano.

Nejprve promluvila Calais. "~Vaším prvním úkolem bude vyrobit zbraň. Prověří vaši bystrost využívat prostředí k vlastnímu přežití a také zručnost. Můžete použít cokoliv, co vám vydá les. Nesmíte použít své vlastní zbraně, nebo zbraně dryád,~" představila první zkoušku. Shaan ochotně přeložila celé znění, protože bylo důležité nic nevynechat.

Jako druhá vystoupila Lílea. "~Druhý úkol prověří vytrvalost a sílu. Musíte vyšplhat od země až na vrchol prastarého stromu Lokke Ceann,~" zadání se samozřejmě dočkalo překladu. Nebylo pochyb, že dryády je na ono místo navedou.

Jako poslední se ozvala Norénn. To s čím přišla, vlastně nebylo kvůli jejímu vzhledu ani tak překvapivé. "~Posledním úkolem je přinést pařát orlovlka,~" sdělila jednoduše. ""~Ukážete tak své schopnosti lovu, obratnosti i důvtipu,"~" Shaan v překladu nezmínila slovo orlovlk, pouze jméno daného tvora - Eryrbleidd. Nebylo specifikováno, zda musí každý zabít jednu potvoru zvlášť nebo jestli ji zdolají společně. Nespíš to dryády chtěly nechat na nich.

Mimo herně:
Můžete si hodit na inteligenci, zda odhalíte se svým minimem znalostí staré řeči význam toho, co za potvoru na vás asi čeká. Obtížnost 5.

Inu, holky to byly vskutku náročné. A pokud neměli hoši nějaké klíčové dotazy, očekávalo se od nich, že se co nejdříve pustí do první zkoušky.
Obrázek

Překrááásná příroda!

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 363
Registrován: 27 črc 2018, 14:01

Re: QUEST: Poupata v rozkvětu

Příspěvek od Valdur » 28 čer 2020, 17:24

Chvílemi litoval, že se k tomuhle upsal i přes to, že by po odmítnutím ho celá tato rasa nenáviděla. Vyloženě nevěděl, co tu má dělat, nemohl se tu nijak pořádně zorientovat a cítil se zde jako vetřelec i přes to, že nemá zlé úmysly. Věděl že se choval naprosto divně až přímo podezřele, ale co by chtěli od člověka, který má strach z cizí nahoty a k tomu všemu se ani necítil po celou tuhle cestu sám sebou a jakmile sem dorazily, akorát se to zhoršilo. Měl to tehdy odmítnout, alespoň by takto netrpěl úzkostí a strachem bez menší přestávky. Raději by si vybral chladnou kobku, než se nacházet tady před dryádami a s neustálým pocitem strachu, stresu a křičícím šestým smyslem, že na něj má několik osob namířený šíp přímo na jeho hlavu. Musel však zachovat chladnou hlavu a předstírat, že se nic neděje, ale s tou rukou to nepůjde, bude se muset příště přiznat, pokud se ho na to někdo zeptá, jinak z tohohle lesa nejspíše neodejde živý.

Takové byly jeho myšlenky ještě před tím, než jim byly představené dryády, které si měli vybírat dle splněných zkoušek své partnery na jednu noc, či několik. Vtipné, že dokáže popsat oblast, ve které nikdy nebyl i s menšími detaily, ale nedokáže zjistit takovou primitivní věc. Jakmile však přišel moment, kdy přišli ty děvčata, samozřejmě že ho všichni existující či neexistující bohové chtěli potrestat za jeho hříchy a komunikaci mu opět ztížit tím, že v něm probudí jeho fóbii, kterou má bez známého důvodu. V ten moment to byla snad poprvé, co byl alespoň trochu rád, že tu je ten dětinský žoldák, jelikož ho dokázal opět podráždit způsobem, že v mysli měl místo strachu hněv mířený na jeho osobu. Což znamenalo, že jeho ruka se alespoň pro tento moment přestála třást. Nezapomněl však za to dloubnutím loktem Robba zpražit pohledem, který by byl schopný krájet lidské tělo na kusy. Když přišla řada na žoldáka, co se představení týče, tak ho zaskočil tím, jak dokázal mluvit jejich řečí. Sice netušil vůbec o čem to mluvil, ale i tak to bylo obdivuhodné. V tu chvíli se cítil lehce trapně, že se o to nepokusil také, ale na druhou stranu to bylo i dobře, jelikož by neřekl jednoduše nic srozumitelného, kdyby se pokusil mluvit jejich řečí.

Mezitím oběma byly představeny ony výzvy a jakmile jim bylo vše přeloženo, napadlo ho pár otázek. A aby také ukázal nějakou snahu, co se domlouvání týče, tentokrát své otázky zkusil položit ve staré řeči, i když se mu za to nejspíše všichni vysmějí (minimálně Robb) a nebo mu jednu vrazí za zneuctění jejich jazyka. Nejdříve se otočil ke Calais. Otázka se týkala surovin a místa, kde mají povolené. Sice jim pověděla, že co jím vydá les, ale nevěděl, co přesně si má pod tím představit, co vše tím myslí, jelikož třeba najde něco na zemi o čem si bude myslet že je ok a následně si uvědomí, že mu z hlavy trčí šíp. Musel však k té krátké větě zapojit i ruce "~Co... my..... muse... moct...pou...žít... na.... vurobu.. a ...kam... kde... my....moct... cho..dit?~" V duchu se právě proklínal, že to muselo pomalu vyznít, jako úmyslné prznění jejich mateřského jazyka, ale vrah jednoduše neuměl mluvit starou řečí. Vzal jen pár slov, co si tak zhruba pamatoval z lehcí od Nithé a to bylo vše, na nějaké učení se nebyl čas. Avšak nevzdával to, jelikož se pokusil i o druhou větu, tentokrát položenou Norénn. Otázka se týkala, jestli budou muset bojovat spolu, či mohou sami. "~Mu...set...spi...spa... ~" (zakroutil hlavou nad svou neschopností) "~.... Muset... bij.... bojovat....spo..lu.. my....Eryrbleidd... ne..bo... sám..?~" Ukázal na sebe a Robba a následně jen na sebe. Chvíli počkal na reakce či případnou odpověď, než se otočil k Shaan. "Jestli jsem Vás tímto nějak urazil, tak se omlouvám, ale jak jste mohli všichni vidět, tak nedokážu říct Vaší řeči skoro nic, ale chtěl jsem o to alespoň pokusit." A nevinně se usmál a podrbal na hlavě. Pokud samozřejmě jeho otázkám nerozuměli, tak to v obecné zopakoval. Každopádně byl čas na první úkol.
Úkol první: Zplodit zbraň - Hledání surovin | +
Mimo herně:
Všímavost (2) + Smysly (2)
Valdur hodil/a 4d6 a součet kostek je 17:
5, 6, 2, 4

Úkol první: Zplodit zbraň - Samotná výroba | +
Mimo herně:
Zručnost (2)
Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
5, 1

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 88
Registrován: 25 dub 2019, 11:36

Re: QUEST: Poupata v rozkvětu

Příspěvek od Robb » 03 črc 2020, 12:58

Ach, jak bylo v Brokilonu krásně a veselo… byl plný milých lidí. Až na Valdura.
Ten žoldáka probodával pohledem jako kopím… nikde ani stín vděčnosti.
Nemáš zač, kámo... Robb najednou měl toho nenávistného skřeta opravdu dost. Celou cestu z něj táhla negativita tak silná, že se žoldák divil, proč tráva, kam Valdur šlápne, nezčerná a nerozpadne se v prach. Robert ho snášel, protože ho potřeboval… ve větším počtu se snad bude lépe řešit vše, co by si na ně mohly dryády nachystat. Ale pohár jeho trpělivosti byl zdá se po okraj… a stačilo už jen pár kapek. Jeho úsměv vyslaný směrem k Valdurovi vypadal spíš jako kontrolované vycenění zubů. Přešlápl a založil ruce na hrudi, v lenivém gestu plném potlačované agrese. Chceš mě zabít? To by ses musel o dost víc snažit, ty smrade, říkal jeho pohled. Kdyby Valdurovi tak mohl vyrazit zub. Aspoň jeden. Trochu mu pocuchat fasádu...
Kdo ví, kam by jejich konflikt mohl vést, kdyby nepřišly jejich… dámy na pár nocí. Tedy, pokud uspějí.
A zdálo se, že jejich seznamování zatím probíhá nad očekávání dobře. Možná jejich dialekt Starší řeči zvládal ne úplně dokonale, ale dokud holky zůstávaly jen u culení a nepropukly v posměšný smích, pak byl spokojen.
Vyslechl si jejich úlohy a v hlavě mu už začínaly šrotovat možnosti, co by se v takovém případě dalo dělat.
Valdurovu blekotání tak úplně nerozuměl a ani se o to nesnažil. „Ty vole…“ zasykl jen polohlasně a protřel si čelo, čekal, než to ze sebe morous vymektá a přestane mávat rukama.
Raději se obrátil k Shaan, protože v téhle chvíli bylo naopak potřeba přepnout do Obecné řeči, přesvědčit se, že v podmínkách není skrytý nějaký háček. Ač mohly být všechny ty holky sebekrásnější, pořád neztrácel z paměti, že jde o polomytické bytosti a ty si prostě na podobné prasárny potrpěly, alespoň podle bajek.
„Všechno, co nám vydá les… to znamená, že máme povoleno ulámat i pár větví, třeba z každého stromu jednu, aby mu to moc neublížilo?“ Osobně si nedokázal představit, že by dokázal vyrobit zbraň z nějakého kusu dřeva, co se jim tam jen tak povalovala na lesní půdě kdovíjak dlouho. Na to bylo potřeba dřevo tvrzené nebo ohebné a plné mízy. Kdybyste se zapřeli do vyschlého klacku a snažili se někoho propíchnout, rupnul by vám v ruce.
To, co měli polapit, znělo velice exoticky, a Robb si chvíli namáhal paměť.
| +
Mimo herně:
Eryrco?
Robb hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4
Bohužel si ale nedokázal vybavit, co to snad mohlo znamenat.
Ať už to byla jakákoliv potvora, pokud dryády svolily, měl celkem jasno. Najít říčku, pokusit se tam najít nějakých pár kamenů, tak akorát do ruky, a schovat je do nějaké brašny. Najít kameny, které by se daly naštípnout, aby mohl jejich ostrou hranu použít k naostřování špiček na ulámaných rovných větví vhodné délky. Nejvíce času mu ale zabral provaz. Sehnal pár lián a pokusil se je splést dohromady. Ať už budou šplhat, nebo se budou pokoušet zkrotit či zabít nějakého tvora, provaz se bude hodit.
Provaz, několik dřevěných oštěpů a vak s kamením na házení. Byl připraven.
Budou kostky přát? | +
Mimo herně:

Zručnost 2 + Lov 2

Robb hodil/a 4d6 a součet kostek je 8:
2, 3, 1, 2

Předchozí

Zpět na Questy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků