QUEST: Poupata v rozkvětu

Na celém Kontinentě se snad nenajde jediná vesnice, kde by někde u cesty nestála ošuntělá dřevěná vývěska s přibitými vzkazy a inzeráty. I začínající dobrodruh dokáže mezi výhodnou nabídkou slepičích vajec a přisprostlou milostnou poezií snadno najít zakázku, ze které by mohla koukat slušná odměna, ať už jde o pomoc s nestvůrou, ztraceným dítětem, a nebo obyčejnou sezónní pomocí na poli...
V tomto fóru probíhají hry vedené vypravěčem. Questy je možné hrát paralelně s hrou v eventu nebo volné hře.
Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 62
Registrován: 23 říj 2018, 17:03

Re: QUEST: Poupata v rozkvětu

Příspěvek od Nithé » 17 kvě 2020, 13:58

Nithé se i přes své nadšení lehce zamračila, když Valdur začal žertovat o šípech. Dostala pocit, že muž v černém nepochopil jednu zásadní součást toho, proč to u nich chodí, jak to chodí. A jeho náslená otázka jí to jen potvrdila. Trpělivě se k němu otočila a zahleděla se mu do očí. "Valdure, ty pochopit jedna věc," podívala se na něj nezvykle vážně. Tohle bylo zásádní. "Dryády kdysi být po celý kontinent. My nechtít bojovat, ale my muset. Bránit naše poslední země," vysvětlila. Všechna ta opatření byla nutnost, poučení se z předchozích chyb. Kdyby dryády zaujaly svou obrannou pozici dříve, jistě by neztratily tak velkou část svého dřívejšího domova. Byly pronásledovány podobným způsobem jako elfové, jen se rozhodly bránit, ne útočit, jako to dělali nájezdníci Scoia´tael. A v té obraně byly nekompromisní. "Naše obrana nebýt pro žert. Ty mít mé slovo, i slovo každá má sestra, že se vrátit bez zkřivený vlas, když dodržovat naše pravidla," utvrdila ho.

"Pokud vy přijít se mnou, mít volná cesta," obrátila se Nithé zase na Robba, který taky přispěl otázkou. A to bylo dobře. Nithé chtěla mít jistotu, že všechno proběhne hladce. "Pokud přijít sami, to být jednoduché. Nechodit ve velká skupina, netasit zbraň, nemít oheň ani sekera. Pokud vidět varovný šíp, odejít," vysvětlila. Možná se to člověku nezdálo tak jednoduché, jako pro dryádu. Ale princip spočíval v tom, že cesta byla volná, pokud návštěvník v žádném možném způsobu nenaznačoval úmysl ublížit dryádám, či stromům. Slova o přátelích dryád se také velmi rychle šířila Brokilonem, ale nedalo se zaručit, že každá dryáda bude vědět o každém člověku, který jim kdy pomohl. No a pokud někdo zlé úmysly projevil, nesměl se pak divit, že skončí jako jehelníček.

Když Nithé Robb oslovil s přídomkem v její vlastní řeči, zmizela vážnost z její tváře a vrátilo se nadšení. "Ne, teď už pojďme," výskla a roztančila se směrem k lesu, po chvíli si uvědomila, že možná až moc rychle na dva lidi, kteří nejspíš byli poněkud víc rozvážní pod hrozbou hrdel prostřelených šípy. Nithé se otočila přes rameno a zvolala: "Pojďte!", snad aby pomohla rozptýlit jejich obavy. Prvních pár metrů do lesa, tam, kde stále ještě prosvítalo světlo z louky, vypadal jako docela obyčejný, ač velmi starý les. Ovšem s každým dalším metrem se okolí začalo měnit, jako kdyby se ocitali v úplně jiném světě. Stromy všech možných velikostí a tvarů, trávy, mechy, houby a intenzivní vůně listí a půdy. Vzdálené šumění vysokých korun stromů, zatemněný obzor a světlo pronikající se shora v jasných zlatavých proudech. Byla to ohromující podívaná. Cesta, kudy je Nithé vedla, vůbec nevypadala jako cesta, ale přesto byl průchod jednoduchý a nevyžadoval příliš překračování ani podlézání. Prostoru v lese bylo více, než dost. Celý les vlastně působil, jako kdyby měl svoje vlastní patra. A ze všech těch pater je pravděpodobně někdo sledoval. Lehké mihnutí pohybu bylo to jediné, co zatím dokázali zaznamenat. Dryády byly mistryně ve schopnosti pohybovat se tiše. Nicméně zdálo se, že je následuje více a více místních. Jako zvířátka následují zpívající Sněhurku, akorát že tou Sněhurkou byla jejích sestra a dva noví nápadníci pro jejich nepočetné společenství.

Nithé podle všeho věděla zcela přesně, kudy jde, přestože člověk neznalý zdejšího terénu by se nejspíš velmi snadno ztratil. Všechny čekal asi dvouhodinový pochod.

Mimo herně:
Ukažte se, jak dobří jste v pozorování. Taková podívaná se nenaskytne každý den. A trochu schopnosti zorientovat se se může později hodit :)
Obrázek

Překrááásná příroda!

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 358
Registrován: 27 črc 2018, 14:01

Re: QUEST: Poupata v rozkvětu

Příspěvek od Valdur » 18 kvě 2020, 14:55

Lehce se zasmál, když ho žoldák nabádal k tomu, aby šel jako první, aby schytal šíp dříve než on. Nesouhlasně jen zakroutil hlavou. "Lepší bude, když půjdeme oba, bude to větší zábava. Tak co, na tři?" Popravdě by ho zajímalo, kdo z těch dvou by vydržel déle, ale neměl v úmyslu tento nápad zrealizovat, na to se měl až moc rád a navíc by tím porušil i svůj slib, který dal Nithé, když po delším rozmýšlením nabídku odsouhlasil. A navíc by to stejně asi nešlo, jelikož hned poté, co dořekl svou následující otázku, se k němu dryáda otočila a tentokrát všechna sranda šla stranou, jelikož tentokrát hrála na seriózní notu. Vysvětlila mu, jak je to s jejich obranou, což chápal, ale to nebyla věc, ve které viděl hlavní problém. "Vaše obrana musí být silná, to chápu, ale spíše mě zaráží, že si k sobě takhle blízko dáváte úplně cizí lidi. Stalo se už někdy, že než se dostal dovnitř vaší domoviny, choval se vyvolený slušně nebo zábavně jako tady Robb a pak se pokusil v jeden okamžik jedné z vaší sestře ublížit, či se pokusit zevnitř podpálit Váš domov? Lidé nemusí být tak slušní, dokážou být i dost zákeřní a dokonale se přetvařovat, jen aby splnili svůj úkol." Nemohl mluvit za žoldáka, ale sám nic takového v plánu nemá, avšak nepochybuje o tom, že by tohohle někdo schopen vážně být mohl, jelikož ví, jací dokážou lidé být. Je pravda, že nevěděl, jak své "vyvolené" vybírají, ale tohle by se dalo využít, jelikož je to díra v obraně a takhle, když lidi vedou dovnitř do své domoviny, by se také mohlo stát, že během spánku onu dryádu mohl někdo z těchto "vyvolených" podříznout jen kvůli osobní pomstě či zvrhlé povaze. "A když ještě k tomu takhle vedete bezpečnými cestami, jelikož předpokládám, že máte okolo lesa hromadu pastí, tak když jste takhle někoho pustili, stalo se někdy, že tuto cestu onen vyvolený pověděl řekněme partě žoldáků, aby se pokusili o útok?" Dryády jsou pomalu vyhynulá rasa a když teď slyšel něco o jejich obraně tak mu připadalo, že nehorázně hazardují se svými životy. "Je mi jasné, že se tímto snažíte jako rasa přežít, ale pro mě to vypadá, že vybíráte náhodné muže, kteří by zhruba seděli do vašich představ z fyzického hlediska, ale už si nehlídáte jejich pravou povahu." Vyloženě už viděl, jak Robb koulí očima a myslí si, jaký je Valdur idiot, ale viděl zde prostě několik příležitostí, jak by někdo mohl místo výpomoci rozšíření rasy spíše o dryádu či dvě rasu ochudit. Tímto každopádně skončil a přenechal slovo žoldákovi.

Následně po zodpovězení otázky žoldákovi se vydali vstříc do lesa, kde jejich dobrodružství ještě pokračovaní, teď se to však pro někoho promění v naprostý ráj a pro někoho, přesněji vraha, nejspíše v menší horor. Nithé se vrátila dobrá nálada a pomalu se rozběhla k lesu. Sám ale raději byl více opatrný a ostražitý, jelikož i přes to, že oběma slíbila, že se jim nic nestane, alespoň nic vážného, tak jistota byla jistota. Následně je oba slovy popohnala a tak se během chvíle ocitly za hranicemi lesa, kde teď šlo do tuhého. Měl nehorázně zvláštní pocit, že ho někdo sleduje, ale neviděl okolo nikoho. Nesnášel tenhle pocit.
Jaké budou jeho pozorovací schopnosti? | +
Mimo herně:
Smysly (2) + Všímavost (2)
Valdur hodil/a 4d6 a součet kostek je 10:
2, 1, 2, 5

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 86
Registrován: 25 dub 2019, 11:36

Re: QUEST: Poupata v rozkvětu

Příspěvek od Robb » 18 kvě 2020, 15:36

Robert se kysele usmál, když ho Valdur poprvé po kdo ví kolika dnech cesty velice vtipně vybídl k první společné aktivitě, sebevražedné, jak jinak... ale od nějakého dalšího komentování situace ho zachránila dryáda. Robert s vypětím všech sil udržel vážnou tvář, aby mu necukaly koutky, když dryáda začala temně oděného morouse poučovat, jak to tady chodí. Co kdyby byla dryáda v ráži? Taky si nechtěl jednu slíznout.
Ale Valdur zjevně mlčel celé ty dny jen proto, aby se z něj všechny jeho pochyby vyvalily na samém prahu lesa, na konci cesty, těsně předtím, než měli vkročit dovnitř. Takhle zdržovat... to má trému, Valda jeden? Žoldák projevil vyloženě nadlidské sebeovládání a vydržel se jen houpat na patách a koukat, kde co lítá... raději držel jazyk za zuby, protože kdyby otevřel ústa, nejspíš by z něj vypadlo něco ve smyslu Hoďte na něj deku... To miloval. Takové experty na vojenskou tematiku, kteří ho zdržovali těsně před cílem. Ale Nithé to zjevně přežila, ani neměla tu pěknou hlavinku šišatou, jak jí do ní Valdur vymluvil díru. Dryády se nezdály... Koneckonců tady žily už bůhvíjak dlouho, podobné záležitosti si tudíž musely umět zařídit, ať už si o tom nějaký černě oděný mrťafa myslel cokoliv. I kdyby cokoliv z toho, co Valdur nadhodil, dryády opravdu řešily... pochyboval, že by mu Nithé řekla všechno. Koneckonců, jak sám řekl, ty kandidáty neznala úplně dokonale... tak proč by se jim svěřovala v podobných detailech o tom, jak ona a její sestry brání les? Nedávalo to smysl.

Když se Nithé konečně dostala k tomu, aby odpověděla na otázku i jemu, nechtěl jejich postávání víc prodlužovat, takže přikývl na znamení, že rozuměl, a krátce poděkoval.
A když mladá dívka vyrazila vstříc hradbě zeleně a pak se na ně otočila a pobídla je, ať jdou za ní, jen se zazubil, nadhodil si tlumok na rameni a směle vykročil za ní.

Prvních pár metrů v lese se Brokilon příliš nelišil od remízků a hájů kolem Broňovic. Ale pak to přišlo. Jako by snad překročili neviditelnou hranici a všechno najednou působilo… jinak.
Robbovi se rozzářily oči, jako by byl ještě malé smrádě a od někoho dostal darem prak. Nebo jako by byl nilfgaardský oficír, kterému k povýšení někdo daroval zmenšeninu mučírny, kompletně i s mrňavým natahovacím skřipečkem. Tohle bylo ono. Cíl jeho cesty. Právě proto sem přišel. Aby viděl, co měly možnost spatřit jen málokteré oči. A že to byla podívaná… a požitek pro smysly.
Les totiž dýchal. Žil. Všude kolem nich, až to bralo dech.
I v obyčejných lesích jste, pokud jste se odvážili dost hluboko, našli v jejich srdci místa, kde staré stromy popadaly mezi mladé výhonky, rozkládaly se, aby poskytly živiny pro novou zeleň. Tlející listí nebo mech tvořily měkkou peřinu, která ztlumila vaše kroky… denní světlo tam dopadalo jen tlumeně, jak se jen s obtížemi prodíralo skrze husté koruny stromů, vzduch byl chladnější než jinde a plný vláhy. Alespoň na Severu. V Zerrikánii bývalo v lesích zase nesnesitelně vlhko a dusno, nevěděli jste, jestli se koupete ve vodě, co se na vás vysrážela, nebo ve vlastním potu. A vše tam bylo divoké a zářilo barvami, aby vám to dalo najevo, že je to smrtelně jedovaté nebo alespoň velmi nebezpečné a měli byste z toho mít respekt.
Brokilon se nepodobal žádnému jinému lesu, do kterého žoldák kdy vkročil. Jako by z lesa dýchalo stáří. Ne to, kdy se dotknete zpráchnivělé větve a ta se vám rozpadne pod rukama, ale jiné, plné bujícího života, proudící mízy… majestátnosti a síly. Věkovitost, tak se tomu říkalo. Jako kdyby se do propletených, pokroucených větví zachytil samotný čas a přestal tady uplývat.
Robb nebyl druid, ale dokázal si představit, že po podobné procházce by se spousta lidí začala shánět po bílé kytli, zanevřela na lazebníky a šla objímat stromy. Jen u těch místních listnáčů by si v některých případech museli sehnat tak tucet kamarádů, aby dokázali jejich kmen obemknout pažemi celý.
Klouzal pohledem po zeleni kolem a vstřebával tu nádheru, vrýval si ji do paměti. Pokud se mu tu a tam podařilo zahlédnout náznak pohybu, křivek… nebo se jeho oči setkaly s jinými, jen se pousmál. Nebál se. Vlastně šel uvolněně, naprosto klidně. Pozorně si všímal lesa kolem, ale bez ostražité nedůvěry.
Pokud se v Zerrikánii naučil jednu věc krom vychutnávání si přítomného okamžiku, bylo to právě to, že existovala určitá rovnováha. Příroda nebyla krutá a záštiplná. Nakládala s vámi úměrně tomu, jak jste k ní přistupovali a respektovali její pravidla. Bylo nutno si uvědomit si, že nejste pány světa a neporučíte větru a dešti, pokud vám to sama nepřisoudila do vínku. Přizpůsobit se. Pokud jste ve zpupnosti vyrazili do pouště bez řádné přípravy, bylo samozřejmé, že po pár dnech skončíte jako seschlá rozinka zapadaná pískem. A když jste k živým tvorům přistupovali už zezačátku se strachem a nevraživostí, vycítili to a častěji se proti vám ohnali. Robert neměl proč vůči dryádám vystupovat nepřátelsky. Byl tu hostem. A podle toho se také hodlal chovat.
Možná si po očku vrýval do paměti nejen pohled na zeleň a jejich zelenkavou průvodkyni, ale i cestu, kterou šli, byť měl pocit, že kdyby dryády chtěly, mohou stromy libovolně pozměnit, takže se může klidně stát, že dopadne jako ten kupec, co se v pohádce snažil najít cestu zpět k pohádkovému hradu. Ale zvyk je zvyk.

| +
Mimo herně:
Všímavost a smysly
Robb hodil/a 3d6 a součet kostek je 10:
2, 2, 6

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 62
Registrován: 23 říj 2018, 17:03

Re: QUEST: Poupata v rozkvětu

Příspěvek od Nithé » 19 kvě 2020, 08:57

Valdur nebyl zcela spokojen s odpovědí dryády a stočil svou otázku v obavy o to, zda jsou dryády chráněny dostatečně. Nithé na něj hleděla trochu zamračeně, jako kdyby vůbec neposlouchal, co jí právě řekl. Nithé možná byla velmi mladá, ale znala tuhle část historie dryád dobře. Nikdo nemusí dryádám vysvětlovat, dokonce ani tak naivním, jako Nithé, že lidé dokáží být zlí. "Stalo," odpověděla pevně a potlačila nutkání Valdurovi sdělit, o jak neskutečně hloupý čin se ze stran útočníků jednalo. To totiž muselo být více než jasné. "Takoví se dávno už stát les," prozradila, a těžko říct, zda se jednalo o nějaký druh trestu, nebo jen dryádskou formu posmrtného života... "Povaha nebýt důležitá. Pouze činy," uhodila zase ona na hlavičku toho, že důvod, proč si do lesa vodí statné muže, nemá nic společného s hledáním ideálního partnera na život. Priority byly prostě jinde. A ač z hlediska počtu dryád nezbývalo tolik, jistě se jednalo o číslo poněkud vyšší, než si Valdur představoval. To ho však nikdo nesmí vinit, vždyť nikdo z lidí, ani těch, kdo Brokilon navštívili, neznali přesné údaje o jejich populaci.

Když se ocitli v lese, dryáda postupovala sebevědomě vpřed, ale semtam se ohlédla, jestli se jí hosté někam náhodou neztratili. Zatímco Robb vypadal, že každou chvíli les zhltne pohledem, Valdur působil ještě víc nesvůj, než obvykle. Ač okolí působilo na každého jinak, pro oba bylo nové prostředí ohromující. Po nějaké době oba mohli vidět, jak ty zelené čmouhy míhající se po všech možných stranách nabírají tvar ženských těl, ne nepodobných Nithé. Dryády se ukazovaly, když se chtěly ukázat. Každá, kterou viděli, měla u sebe zbraň. Ovšem těm, které se rozhodly ukázat, zbraň jen neškodně visela přes záda. Sem tam se dokonce ozvalo tiché chichotání, či náznak vzdáleného zpěvu. To vše bylo protkané zvuky zvířat, která o sobě brzy začala dávat vědět. Ptačí zpěv i houkání, bzučení hmyzu, pískání lesních myšek. Čím dále byli od kraje lesa, tím více les vypadal, jako kdyby se zastavil někde v babím létě a pozdní podzim nikdy nedostal příležitost nastat. Některé rostliny a keře byly obsypány plody. A čím dále postupovali, tím více zlatavá záře nabírala nádech červené, což značilo začátek přerodu dne v noc.

Čeho si ale dále oba všimli? Rozhodně nestačili zaznamenat konkrétní stromy, díky kterým by našli cestu zpět. Bylo tu tolik podobných stromů i jejich seskupení, že by to dokázalo zmást i zkušeného zeměpisce. Ovšem mohli si všimnout, jaké struktury se v lese často tvořily. Pokud se plocha, po které kráčeli, dala nazvat přízemím, pak v rovině šest až dvacet metrů se tvořilo něco jako druhé patro. Rozložité kořeny či větve obřích stromů nabízely dost místa pro usazení další vrstvy půdy, ač mnohem členitější. Zde rostly menší stromy a protože tam bylo méně místa, působilo to trochu jako síť koridorů. Některé větve jakoby naschvál směřovaly nahoru či dolů a sloužily tak jako přírodní schodiště mezi patry. Když se podívali směrem výše, podobný systém vypadal, že se opakuje ještě několikrát. Návštěvnící se mohli jen domnívat, co se nachází v korunách stromů. Zvuk zurčení potůčku prozradil, že se skupinka nachází někde v blízkosti vodního zdroje.

***

A když výprava dorazila na trochu otevřenější plochu s přístupem k vodě, Nithé se zastavila. Na první pohled to celé působilo jen jako příjemné místo k odpočinku, ne příliš odlišné od zbytku lesa. Jenže čím více jste se dívali, tím více jste si mohli všimnout, že uspořádání okolí možná dává až moc velký smysl. Byly zde místa, kde se dalo sedět v kruhu, místa, kde se dalo odpočívat v leže a přístup k vodě lehce připomínal lázně. Jako kdyby to tu někdo záměrně vystavěl z živoucích materiálů. A ta myšlenka jistě nebyla vedle, po tom, čeho byli oba muži svědkem v bažině. V jezírku obehnaném kameny a kořeny se koupalo několik dryád, které zvedly pohledy k nově příchozím. Některé z nich se jim vydaly vstříc. Nithé v tu chvíli úplně zapomněla na své hosty a rozeběhla se k nim, aby se přivítala. ~"Shaan, Nattae, Allura!"~ volala jejich jména nadšeně. ~"Lileo, matičko,"~ zvolala k další, která se jí podobala více, než ty ostatní, zatímco se objímaly. "~Vypadáš bledě, Nithé, pojď si odpočinout,~ odpověděla Lílea. Nakonec se však Nithé samozřejmě obrátila zpět, aby představila hosty. ~"Přivádím Valdura a Robba, statné muže ze severu,"~ řekla zatímco hlouček dryád přikyvoval. "Vy dostat jídlo, voda, koupel a odpočinek. Zítra se cítit jako nový," usmála se na ně. "Já se s vámi najíst a pak odejít za mé sestry. Zítra vy být připraveni na zkouška," řekla, a než se dokázali vzpamatovat z toho hemžení, už se k nim neslo několik rostliných pokrmů připravených na dřevěných podnosech. Jídlo v téhle formě nepřipomínalo nic z toho, co znali. Mohl to být buď unikátní gurmánský zážitek, nebo taky zážitek, který by si radši odpustili. Ale hlad byl hlad a nebylo jiné cesty. Voda, kterou dostali, silně voněla po bylinkách. Nithé je pobídla, aby si sedli na kořeny stromů, které byly překvapivě pohodlné, jako kdyby v nich někdo vytvaroval důlky pro lidská těla. A pak se sama pustila do jídla.

Mimo herně:
Jde se jíst! Hod na smysly a kreativitě se meze nekladou :)
Pokud hod bude 6 a méně, je to špatné.
Pokud hod bude 7 a více, je to výborné :)
Obrázek

Překrááásná příroda!

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 358
Registrován: 27 črc 2018, 14:01

Re: QUEST: Poupata v rozkvětu

Příspěvek od Valdur » 20 kvě 2020, 15:52

Poslechl si i zbytek odpovědí a vůbec ho to neudělalo veselejším. Spíše si dělal starosti o to, že i přes to, že je nějak takhle někdo napálil a pokusil se cokoliv udělat, aby i za cenu vlastního života s sebou někoho z její rasy vzal do hrobu, tak stále si nedávali takový pozor, jak by měli. Nedokázal to pochopit, jelikož být to na něm, nejdříve si zjistí, jestli je vhodný adept normální člověk, který proti dryádám nic nemá a nebo psychopat, který touží po vraždě alespoň jedné dryády. S poslední větou ohledně povahy tedy nesouhlasil, jelikož přetvářky jsou lidem dost dobře. Tohle prostě jeho hlava nechápala, ani vlastně nemohla, jelikož myšlení jiných ras může být úplně rozdílné, než lidské. Povzdechl si jen a letmo se podíval na Robba, který asi už musel ve vnitřku zuřit, že se ještě neocitl mezi hromadou dryád, na které by mohl koukat. "Omlouvám se, zdržuji. Měli bychom pokračovat," řekl jen a ukázal rukou směrem k Brokilonu, že mohou jít první, jelikož jak bylo v poslední dobou jeho zvykem, chtěl být v řadě jako poslední. Sám byl ale o něco rád, že se tahle menší cesta prodloužila, jelikož mu bylo úplně jasné, že jakmile vstoupí do obydlí dryád, bude muset trpět třesavky rukou, které i jemu z neznámého důvodu má, když jen spatří ženské nezakryté tělo. Sám byl zvědavý, jak to zvládne.

Procházka lesem samotným také pro něho nebyla kdo ví jak skvělá chvíle. Les samotný byl samozřejmě přímo nádherný, něco takového vidět se nepodaří každý den, avšak byl tu problém s jeho smysly, které mu říkají, ať je stále ve střehu. Pocit, který měl, když procházeli stezkou byl pro něho velmi nepříjemný. Přesto, že nějakou dobu nikoho nezahlédl, maximálně uslyšel, tak věděl že ho pozoruje několik párů očí a smysly mu říkali, ať se připraví utíkat, nebo se bránit, avšak za celou dobu se ani jedna z věcí nestala. Povedlo se mu dokonce i letmo zahlédnout dryádu, jak na ně z vrchu kouká, naštěstí se zbraní na zádech, ale i přes to měl nervy napnuté, jak strunu. A tichá podobá smíchu tomu moc nepomáhala. Věděl sice, že se mu nejspíše nic nestane, pokud se bude řídit pravidly, ale přesto se cítil, jako by byl na území, kde není vítaný. Co se terénu týče, tak i kdyby se vracel po téhle cestě sám, nejspíše by zabočil jinde, než by měl, jelikož nemohl najít žádný orientační bod, podle kterého by poznal, že jde správným směrem. Sice si všiml něčeho, co by mohlo připomínat schody a podobné věci, ale to byli pro něho věci, podle kterých by se stejně zde nezorientoval a navíc měl momentálně více práce koukáním po stromech, jestli náhodou nespatří další dryády, které ho sledují, či k tomu míří šípem na jeho hlavu. Stejně však nic neobjevil a tak to možná leda tak mohlo vypadat, že se kochá přírodou, jen bez náznaku úsměvu či udivení.

Po nějaké době se zastavili na otevřenějším prostranství. Pocity byly už na tom o něco lépe, ale stále měl cítil, že ho sleduje až moc párů očí, což mu bylo poněkud nepříjemné, nebyl na tohle zvyklý. Všiml si, že okolí vypadá až moc nepřirozeně na přírodu. Bylo to zde až moc uspořádané na to, aby to takhle vyrostlo samo a pak mu došlo, že se pravděpodobně nachází v části, kde dryády žijí. Tuto myšlenku podporoval i fakt, že si najednou všiml několik bytostech podobným Nithé. Zraky dryád mířili jejich směrem. Popravdě nevěděl, jak reagovat a tak tam jen stál a koukal na okolí. Nithé mezitím někoho pozdravovala, nebo to spíše tak vypadalo, jelikož mluvila svým rodným jazykem, kterému vůbec nerozuměl. Některé zelené bytosti k nim šli naproti a ne všechny byly zahalené. A v ten moment, kdy si toho vrah všiml, nastal menší problém v podobě husí kůže a třesavky v pravé ruce, kterou se snažil ukrýt tím, že ruku držel podél těla a tlačil s ní na pravou nohu. Štěstí, že měl rukavice. Když uslyšel své jméno, otočil se směrem k Nithé. Všiml si, že hlouček kolem nich, což nevěděl, jestli mu má být příjemné, nebo znepokojující, nikdy neměl až takhle nezvyklou pozornost, začal přikyvovat na souhlas, že asi chápou, o kom je asi řeč. Došlo mu, že ještě nepozdravil a vzhledem k tomu, že měl nějaké vychování a Nithé oba naučila nějaký pozdrav, tak se lehce uklonil, pravou ruku přiložil rychle k zádům, levou položil podél břicha tak, aby hřbet dlaně mířila od něj a pokusil se o pozdrav, který ho naučila Nithé a řekl s co nejvíce podobnou výslovností. Sice to muselo vypadat komicky nejenom pro žoldáka, ale i pro dryády, ale bylo by neslušné nepozdravit někoho, kdo mu právě dovolil vejít dovnitř jejich domova. Následně oběma bylo sděleno, že bude o ně postaráno před zítřejší zkouškou, u které byl poněkud zvědavý, jak vůbec bude probíhat. Koupel bude minimálně pro něho dost velkou úlevou, jelikož většinou se umývá tak pomocí deště a nebo řeky, ale vzhledem k tomu, že má naprosto zničené oblečení díky bažině, tak jakmile se obleče, bude opět špinavý, ale alespoň bude mít chvilku, kdy se bude moct uvolnit. Snad.

Ani se pořádně nerozkoukal a pořádně nevzpamatoval se z toho, co tu právě probíhalo, už jim bylo přineseno jejich jídlo. Sice se to ve společnosti neuměl a měl velmi malé zkušenosti, jelikož většinu času prožil jako vlk samotář, tak i přes to věděl, že ať je jídlo jakékoliv, musí ho přijat, což také udělal. A hlavně měl celkem hlad, ale to nebylo u něj nic nového. Pokusil se s úsměvem o poděkování v jejich jazyce a na vyzvání Nithé se posadil na kořeny stromu, které byly až podezřele pohodlné. Počkal si, až hostitelka začne jíst a pak se do jídla, hned poté, co si sundal rukavice, pustil taktéž.
Bude chutnat, či uvidí draky kolem sebe? | +
Mimo herně:
Smysly (2)
Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 4:
2, 2

Dlouho si jídlo nepromýšlel, prostě to musel zkusit, aniž by věděl, do čeho jde, nejen aby neurazil hostitelku, ale také potřeboval sílu na další den. Vypadalo to, jako směs bylin, ovoce a listů, vůbec nepoznával, o co se jedná. Snědl první sousto, co mělo tvar bobulí. Chvíli to tak rozžvýkával v puse a následně polkl nedávající navenek ponětí o tom, jak to chutnalo, jelikož nebylo to úplně zlé, ale také to nebylo něco, co by jedl každý den, či měsíc. Bylo to na něho moc hořké. Každopádně to nevzdával a dal si další sousto, a další a další, dokud nesnědl svou porci. Kdyby měl popsat jednoduše všechny chutě, tak něco bylo pro něho až nechutně sladké, následně mu další věc vysušila krk, že měl co dělat, aby nezakašlal, tak se musel i napít. Pití mu poměrně chutnalo, jen se cítil nějak uvolněněji, než by měl být, další efekty se však pomocí bylin z pití ještě za chvíli dostaví, nejdříve však ještě snědl něco, co se podobalo chuti červů a také něco, co bylo až nechutně kyselé. Všechno následně zapil dobrou vodou s bylinkami, což byla celkem chyba, jelikož najednou se před ním zjevil z ničeho nic obrovský vlk, který na něho cenil obrovské zuby a z očí mu zářila rudá záře. Tento vlk přišel pomalu k němu a přiblížil svůj čenich k jeho hlavě. Valdur v ten moment měl co dělat, aby nevykřikl strachy. Navenek koukal někde do pryč stylem, jako kdyby právě koukal na přízrak. Naprosto strnul na místě, avšak dokázal mluvit a jelikož neuměl starou mluvu, tak promluvil obecnou řečí. "Co tu dělá ten přerostlý vlk?" Byl i lehce nakloněný dozadu, jelikož ona halucinace vypadala až nechutně živě.
Naposledy upravil Valdur dne 20 kvě 2020, 16:10, celkově upraveno 1

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 86
Registrován: 25 dub 2019, 11:36

Re: QUEST: Poupata v rozkvětu

Příspěvek od Robb » 20 kvě 2020, 15:58

Jako by se dostali do nějakého snového vyprávění… do lesního města, kde čas od času bylo možné zahlédnout jejich obyvatelky nebo zaslechnout jejich tichý smích. Takže Robert šel… a kochal se. Z plných plic vdechoval lesní vzduch a jeho srdce dobrodruha se mu tetelilo blahem. Až trochu zalitoval, že tu jeho bratr ve zbrani není s ním, aby do sebe mohli navzájem dloubat a vyměňovat si postřehy. Tohle bylo něco neuvěřitelného. I když ta vstupenka, kterou museli muži zaplatit, aby se sem podívali… no, těžko říct, jestli by to Setaarethovi zas tak vadilo, to spíš té, co jí dělal doprovod na procházkách. Možná. Těžko říct. Jak se tvrdilo v Zerrikánii, do žen a do melounů člověk neviděl. A čarodějky byly zvláštní sorta. Třeba by to brala jako dobročinnou výpravu za zachování rozmanitosti živočišných druhů na Kontinentu? Haha, to sotva.

Šli poměrně dlouho, ale vzhledem k tomu, kolik toho bylo všude k vidění, ta cesta uběhla až nečekaně rychle.
Nakonec se les před nimi otevřel a tam… palouček. Jezírko. Cachtající se ženské.
A zjevně si s Nithé nebyly cizí, už podle toho, jak nadšeně volala něco, co mohla být podle té dikce nejspíš jména. Holky se objímaly, Valdur vedle něj vypadal neobvykle ztuhle, minimálně co se horní části těla týkalo, a Robb… Robb prostě přihlížel. Koneckonců, dokud se jich někdo znovu neujme, neměl co lepšího na práci. Nedalo by se říct, že si je mlsně obhlíží, ani se stydlivě nedíval do země, snažil se je jednoduše vnímat tak nějak jako… celek. Ale byla pravda, že mu pohled sem tam ujel k jejich křivkám, to se na něj nezlobte, to bylo prostě nevyhnutelné. Hlavně pokud byly po vystoupení z jezírka nahé a bylo jim trošičku chladněji, ehm ehm. Možná k ženám choval určitý respekt, ale rozhodně nebyl svatý.
Ale jeho pozorování se rozhodně neomezovala jen na obdivování přírodních krás lesních žen. Ani by nemusel být navyklý jako žoldák podvědomě číst řeč těla. Těžko říct, nakolik se mu lekce starší mluvy od Nithé vryly pod kůži, ale ten výraz o něco starší dryády a její tón mluvil jasněji než tisíc slov.
Mámy. Ty byly všude na světě stejné, ať už měly kůži bílou jako mléko, zelenkavou nebo temnou jako ofirská káva. Vypadáš unaveně, holčičko. Nezhubla jsi cestou? No, dokud se dryáda nezamračí jejich směrem a nepronese k ní něco ve stylu „Co jsi to sem přitáhla, holka bláhová?“ tak pořád dobré. Inu, na to bude ještě dost času… až přijdou na řadu ty jejich tajemné „zkoušky“.
Ale pak už se Nithé obrátila i k nim. Když zaslechl něco, co znělo podvědomě jako jeho jméno, pozdravil je, jak je mladá dryáda naučila, a ještě přidal klasické jižanské gesto, to už jen pro potěchu.
Valdurově neohrabanosti se nesmál, ani se jí neušklíbal… ba ho ani nelitoval. Byl to prostě… Valdur. Po těch několika dlouhých, předlouhých dnech cestování ho nepřekvapil.
Nithé jim pak vysvětlila, co všechno se od nich očekává a jak to bude probíhat.
Koupel… u toho slova se pozastavil, protože to znělo, jako by si je dryády chtěly snad samy vydrbat pro případ, že by to chlapci náhodou odflákli… V tom případě doufám, že nám i vyperou, pomyslel si pobaveně. Po průchodu bažinou totiž mohl své spodky a halenu opřít o strom a zaťukat na ně… a ony by mu v odpověď zazvonily. Inu, pokud jim dají něco proti špíně na tělo, zahraje si na pradlenku, a vydrhne tím i ty další vrstvy, umínil si. Nebyl úzkostlivě čistotný, ale už ho přestávalo bavit, jak se mu z oblečení nahodile drolí zbytečky bahna, i když se pokoušel vybavení co možná vyčistit. Nithé se na nic z toho však nezeptal, raději si to nechal pro sebe. Však se ukáže.
S povděkem se posadil a tichounce zamručel blahem, protože jeho sedací svaly se po bůhvíjak dlouhé době měly jako ve vatičce.
Poděkoval za přinesené jídlo a pak se ještě zadíval na dryádu. „Takže když jsi nás teď dovedla sem, co bude dál? Zdržíš se tady nějakou dobu? Vyrazíš zpátky k lesu, kde máš domeček?“ Měl Nithé celkem rád, byla to šikovná holka. Celkem ho zajímalo, co se s ní teď stane.
Ale pak už si vybral jednu z mís a hrábl do ní, aby si mohl kus něčeho, co vypadalo jako salát politý tekutinou nějakého neurčitého původu a strčil si sousto do úst.
degustace dryádích delikates | +
Mimo herně:
Smysly
Robb hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
2, 4
Kdo ví, co čekal, ale tohle ho rozhodně zaskočilo. Nejdřív to nechutnalo jinak, ale o okamžik později si zapřál, aby zůstalo jen u toho. Měl pocit, že mu zčerná jazyk a rozpadne se, jak to cosi bylo kyselé a ostré! A to už nemluvíme o té omáčce… jako by někdo rozmačkal hrst slimáků a pořádně je tam zamíchal. Odolal chuti všechno vyplivnout zpátky do mísy. Měl dost svých zkušeností v pokoušení ženských se zbraněmi a v téhle situaci… se prostě bude muset překonat. Byl tam hostem a ony měly početní převahu.
Takže se jen pokusil o úsměv směrem k Nithé a obrnil se, než do mísy hrábl znovu.
Kdyby jejich půst trval až do chvíle, než dojdou sem, nejspíš by zaplakal… dobře, uronil pár velmi mužných slz, aby dal najevo svůj nepřekonatelný bol. I teď mu oči mírně zaslzely, ale mrkáním je rozehnal. Potřeboval se pořádně najíst, jestli chtěl vyvíjet v blízké budoucnosti nějaké… aktivity všeho druhu.
Zavři oči, mysli na Kaylinu houbovou polívku a žer! Poručil si v duchu.
Díky bohu, že alespoň ta voda vonící po bylinkách chutnala normálně, takže mohl tu nechutnost spláchnout do žaludku, aby se mu nevzpříčila v krku.
Pak ale Valdur začal vyšilovat moc i na něj. Vlk? Robert se rozhlédl, ale nikde žádného chlupáče neviděl. Podle vyděšeného výrazu Valdura ale ten neviditelný tvor musel být blízko. Robert si znovu přičichl k vodě, i když věděl, že by z její vůně asi nedokázal nic vyčíst… a napil se ještě o něco víc. Třeba jí v sobě měl ještě málo?

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 62
Registrován: 23 říj 2018, 17:03

Re: QUEST: Poupata v rozkvětu

Příspěvek od Nithé » 22 kvě 2020, 08:46

Hlouček zvědavých dryád sborově odpověděl na pozdrav a Nithé vypadala spokojeně, že se povedlo je naučit, jak se chovat. Některé divoženky si muže prohlížely s úsměvem, jiné je hodnotily pohledem, a sem tam se naskytl i pohled nedůvěřivý. Valdurovu třesoucí se ruku však ještě nikdo nezaznamenal. Na doplňkový pozdrav z jihu dryády vesměr zareagovaly pozvednutým obočím, ale ani nevypadaly nikterak uraženě. Robb si následně zařídil pozornost Nithé, když jí položil otázku. "Já tady zůstat o trochu déle než vy. Trávit čas s moje sestry. A potom zpět do domeček," ujistila ho, že pokud bude v budoucnu chtít přijít na povídání u jahůdek, bude ještě mít příležitost.

Zatímco hosté usedli k jídlu, na místo se začaly shlukovat i dryády z blízkého okolí, a brzy jich tam bylo už tak kolem dvaceti. Nithé, která celá zářila z toho, že je zase doma, věnovala široký úsměv Robbovi s Valdurem. "Chutná?" zeptala se a jeden by to snad i mohl brát i jako provokaci, kdyby to nevyšlo z úst té nejnaivnější dryády široko daleko. Možná byla zaslepená vlastní radostí natolik, že nezaznamenala jemné změny v pohybech úst, obtíž, s jakou oba muži polykali, či slzy, které se na malý moment vehnaly do očí žoldáka. Směs chutí byla vskutku roztodivná a místy až příliš intenzivní na místech, kde byste si to úplně nepřáli. Nithé však při jídle nehnula ani brvou, naopak vypadalo, že si gurmánský zážitek užívá.

O pár momentů později drobná dryáda zvedla zrak směrem k Valdurovi, který se začal chovat trochu divně. "Oh," povzdechla si. ~"Oni nejsou zvyklí na šalvěj a bílý leknín,"~ oznámila svým sestrám, snad aby byly s přípravou nápojů trochu... mírnější. Pak zvedla ruku a lehce jí zamávala před obličejem ztuhlého Valdura. "To se ti jen zdát, zítra vidět pravý vlk," zachichotala se. Její ruka pravděpodobně prošla přímo halucinací, což však nemuselo nutně znamenat, že zmizela. Účinkům kouzelných bylinek totiž napomáhal fakt, že se setmělo a v prostoru kolem nich dryády rozsvítily spoustu různých rostlin a hub... počkat, rozsvítily? Ano, jeden by přísahal, že mohli vidět, jak se zelenoženka shýbá ke květu rostliny, který po doteku začal vydávat tlumené modravé světlo. Vypadalo to zvláštně, a rozhodně ne přirozeně, hlavně když takhle bylo osvětlené celé prostranství. Nejvíc se to mohlo podobat snad jen modravé záři měsíce, akorát, jako kdybyste lapili měsíc a udělali z něho malou lampičku.

Ač se to mohlo zdát jako příšerně dlouhá doba, oba návštěvníci do sebe nakonec nasoukali zbytek soust a pořádně to zapili. Nithé si povzdechla, a zvedla se. "Už být můj čas, aby jít. Děkuji za všechno," jala se loučit. A pokud se nikdo z nich nebránil, oba na rozloučenou objala. "Teď se o vás starat Shaan. Kdykoliv vy něco potřebovat, zeptat se ona," usmála se. Klidně prohodila ještě pár slov, než se vydala kamsi do tmy. Společně s ní zmizela i Lilea, Allura a pár dalších dryád. Zatímco Shaan, vyšší, černovlasá dívka s vlasy zapletenými do dredů a skromným oděvem z rostlin, se vydala k nim. "Vítám vás, já jsem Shaan," představila se v plynulé obecné řeči. Bylo jisté, že obecnou mluvu na takové úrovni tu neovládal skoro nikdo, tak mohli být rádi za takového průvodce. "Koupel je pro vás už připravená, vedle ní najdete i čisté oblečení," usmála se a zavedla je směrem k vodě. Pokud se děsili, že najdou svetr upletený z kytiček, mohli si oddechnout. Ale rozhodně se nejednalo ani o černou koženou soupravu. Robb se tím jistě nijak netrápil, ale jak se asi bude cítit Valdur, až na sebe navleče smetanově bílou bavlněnou košili a kalhoty?

Teď však byl čas ze sebe dostat všechnu špínu. Shaan postávala poblíž, kdyby s něčím potřebovali poradit. Pokud byli kluci stydliví, asi je trochu nepotěšilo, že na nich spočívala řada zvědavých očí. Jako kdyby snad samotná koupel byla jejich první zkouškou.

Při vstupu do lázně si mohli všimnout, že voda odněkud přitéká a odtéká a proto se nemuseli bát, že to tu všechno znečistí bahnem. Kolem byly nachystané bylinky, olejíčky a masti. Kdo ví, na co všechno. Nicméně jeden druh rostliny mohli znát - takový, co když se trochu rozdrtí mezi prsty, začne vytvářet mydlinky. Kouzelná koupel za modrého světla, přímo na jevišti, mohla začít.
Obrázek

Překrááásná příroda!

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 358
Registrován: 27 črc 2018, 14:01

Re: QUEST: Poupata v rozkvětu

Příspěvek od Valdur » 25 kvě 2020, 17:45

Nakonec i přes to, že i přes všechnu jeho snahu při pozdravu musel neúmyslně barbarsky prznit jejich jazyk, nakonec se dočkal, nejen on samozřejmě, hromadného pozdravu. Dokonce si všiml i pár úsměvů, u kterých se však jen mohl dohadovat, jestli byly upřímné, nebo se "vysmívali" jeho pokusu o pozdrav. Každopádně jim úsměv taktéž oplatil svým úsměvem, který se jen tak často během této výpravy neviděl. Jižanský dodatek nijak nekomentoval, neměl důvod, za to ale ty pohledy dryád byly naprosto skvělé.
Následně se přesunuli k jídlo, které chutnalo se vší upřímností strašně. Jedl sice i horší věci, ale tohle taktéž nebyla kdo ví jak skvělá lahůdka. Měl co dělat, aby nedělal žádné divné grimasy či podobné věci naznačující, že mu jídlo nechutná, jelikož darovanému koni se na zuby nekouká a navíc urazit hostitele hned po příchodu by bylo víc než nepřijatelné i pro takového člověka, jako je Valdur, takže po otázce položené jejich průvodkyní krajinou až sem se jenom přátelsky usmál. Použil raději tuto neutrální "odpověď", jelikož tady nehodlal lhát. Pro jeho smůlu jediná dobrá věc, co se chutí týče, byla jenom voda, která mu však taktéž musela působit nějaké potíže, přesněji v podobě halucinací a ne zrovna příjemnými. Černý obrovsky vlk s rudýma očima cenil na něho zuby slintal na něho. Vrčel na něj a vypadal, jako by se nejdříve snažil oběť vystrašit, než ho sežere. Snažil se navenek ukazovat jen kamennou tvář, ale jeho oči o jeho strachu nelhaly. Avšak kdyby tam jen stál a vypadal jen hrozivě, to by bylo ještě v pohodě, ale pak najednou otevřel svou tlamu a z krku mu místo jazyku vylezla ruka s drápy, která začala mávat před jeho obličejem. Tohle už bylo na něho poněkud moc a poté, co vytřeštil oči se je pokusil zavřít a zakroutit pořádně hlavou s nadějí, že to stvoření zmizí. Po otevření očí se na něho usmálo štěstí a opět se vrátil do reality, tentokrát bez démonického vlka. Musel se ale nejdříve ujistit, že není v další halucinaci a tak se podíval kolem sebe, jestli neuvidí něco zvláštního. A uviděl, avšak nebylo to vůbec strašidelné, ale naopak dosti nádherné. Kolem nich začali světélkovat několik rostlin a jelikož padala pomalu tma, ozařovalo to krásným světlem celé okolí. Otočil se pomalu k Nithé a promluvil. "Ty květiny.... mám stále halucinace, nebo je to realita?" Ono poznat v tenhle moment po takovém zážitku rozdíl mezi představou a skutečností bylo celkem těžké. Každopádně dojedl svůj zbytek a vody se pro jistotu už raději ani nedotkl.

Nastal čas na to se rozloučit s Nithé, jelikož byl čas na koupel a hlavně na přípravu na zítřek, kdy údajně začnou zkoušky, na které byl zvědavý. "My bychom spíše měli děkovat tobě za to, že jsi nás sem dovedla ve zdraví." Pokud ho chtěla objat i přes to, že byl špinavý od bahna jak to prase, tak se tomu nijak nebránil. Následně jim představila další dryádu, která je údajně bude jejich další průvodkyní, teď ovšem po tomhle lese, jejich domově. "Měj se krásně, Nithé" rozloučil se, než odešla a pak se otočil k jejich nové průvodkyní, která se jim představila ještě jednou, jako Shaan. Zarážejícím na tom byl fakt, že mluvila plynulou obecnou řečí, až mu to přišlo podezřelé. Rozhodně ho to překvapilo. "Valdur, rád Vás poznávám." odpověděl na pozdrav s úsměvem. Kdyby mluvil starou řečí, nejspíše by i starou řečí promluvil, ale nehodlal hanobit jejich jazyk více, než by měl. Následně oba zavedla na místo, kde se měli očistit od všechnu špínu, co na sobě měli a že jí nebylo málo. Jakmile však došli na místo, Valdur si pro sebe povzdechl. "Dělají si jenom srandu, že ano?" Před nimi se objevil jeden velký plac s vodou. Jedno větší místo. "Za co mě trestáte?" A už si myslel, že alespoň konečně bude mít klid.

Jakmile byli vyzváni, aby se šli umýt, tak si jen opět potichu pro sebe povzdechl a vyšel směrem naproti vodě. Žoldák s tím takový problém asi mít nebude, ale vrah měl rád svoje soukromí a tak se rozhodl alespoň trochu zdržovat, než vejde do vody. Mezitím, co se pomalu svlékal, sbíral odvahu. Samozřejmě ale nebyl šnekem, prostě než se zbavil oblečení, tak mu to trvalo o krapet, ale jen vážně krapet déle, než normálně. Jako první šla dolů pochva s mečem, kterou pomalu položil, pak kabát, který položil vedle kabátu a zbytek oděvu tedy nemusel být na trávě. Opasek s dýkou a dalšími věcmi položil vedle pochvy. A pak jen co nejrychleji to šlo sebral mýdlo a další věci, které uznal za pro něho užitečné a šel do vody smýt co nejrychleji všechno to bahno. Všiml si, že na něho kouká několik párů očí dryád, což opět způsobilo třesavku v pravé ruce. "To snad není pravda" V jeho hlavě v tu chvíli bylo nadávek, že i Talara by to pohoršilo. Husí kůži nijak ukrýt nemohl, ale svou třesoucí se ruku se snažil ukrývat co nejvíce to šlo. V tu chvíli, kdy se umýval pro něho existoval jen jeho osobní prostor a on sám. Okolí se snažil ignorovat.
Ovládne svou třesoucí se ruku? | +
Mimo herně:
Vůle (2)
Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
5, 3

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 86
Registrován: 25 dub 2019, 11:36

Re: QUEST: Poupata v rozkvětu

Příspěvek od Robb » 25 kvě 2020, 18:38

Mimo herně:
Varování: některé odkazy mohou být mírně nevhodné pro pouštění na pracovišti

Nakonec to uvítání s lesními žínkami proběhlo celkem dle očekávání. Neočekávaný byl chuťový zážitek při jídle, ale Robb se na Nithé namísto odpovědi raději usmál a nacpal si do úst další sousto. S plnou pusou se přece nemluvilo. A v tomto případě možná dobře.
A voda začínala zjevně mít účinky i na něj, protože houby svítily… kytky svítily? Jako v Jiříkově vidění… pokud jste tedy měli na mysli toho kovirského zvěda, co měl svému králi dovést vzácného hada z dalekých krajů, po jehož požití jste prý začali rozumět zvířatům. Oblíbená to historka oxenfurtského profesora, kterého Robb kdysi dávno doprovázel na cestě do všemi bohy zapomenutého Kardasch Retschitz. Podle něj totiž nešlo o kouzelného hada, ale prý se v mase chudáka plaza ukládaly nějaké halucinogeny, protože žil endemicky na jednom místě a měl velice specifický jídelníček. Ať už tady jedli cokoliv, mohl to být klidně i kus hada, takhle rozporcované na míse to opravdu nešlo poznat. A to se ani nezmiňoval o tom, že při tom modravém světle jídlo vypadalo ještě „vábněji“. A možná měl i sluchové halucinace… To Nithé opravdu říkala, že se zítra potkají se skutečným vlkem? No, raději se nad tím příliš nezamýšlel.

A pak už přišel čas loučení. Nithé pevně, srdečně objal a pokud se nebránila, ještě ji líbl na hladkou tvář, hebkou jako broskev, než ji zase pustil a poodstoupil. „Díky moc i tobě… za všechno, a hlavně za příjemnou společnost,“ usmál se na ni. Kdyby byla stejně nemluvná a skoupá na slovo jako jejich společník, asi by tu cestu celkem protrpěl. „Opatruj se,“ dodal ještě polohlasně, než jim zmizela kdesi ve tmě. Milá holka.
Ono na ně byly zatím celkem milé všechny dryády. Typické ženské, být milé na chlapa hlavně ve chvílích, kdy po něm něco chtějí.
Ale další dryádě věnoval vychovaný úsměv: „Těší mě, Shaan.“ A jako správně vychovaný host poděkoval za koupel i za nové oblečení. Dryády zjevně nenechávaly nic náhodě. Když začal rozepínat řemínky zbroje, celkem to chápal. Předchozí bahenní koupel na jeho odění zanechala celkem následky. A než ho zdlouhavě máchat a čekat několik dní, až zápach vyvane, to už bylo jednodušší se obléct do čistého.
Robb byl pro každou legraci, a být to pro oči jediné ženské, možná by při svlékání tak trochu šaškoval a prodlužoval to, ale vzhledem k tomu, že tady byl hostem, nějaké provokace si raději nechal od cesty. Přetáhl si halenu přes hlavu bez větších okolků a nejspíš stiskl rty, když se mu do kůže zakousl po tolika dnech čerstvý vzduch.
Byl to nezvyk, snad mu bylo i trochu chladno. Bude i ta voda stejně studená? Brrr.
Kdyby tomu tak bylo a nechali by je o samotě, nejspíš by zůstal na břehu a umyl se po částech, ale takhle se musel vnitřně smířit s tím, že do tůně zahučí celý, i kdyby byla sebestudenější. Nestyděl se, ale promenádovat se někde nahý a před někým si důkladně mydlit zadek a jiné části těla, to byly dvě rozdílné věci. Takový exhibicionista nebyl ani on.
Navíc, příroda byla v tomhle směru celkem neúprosná. I z mohutného draka se vlivem okolností mohla stát schoulená ještěřička. Na druhou stranu… Nemusel být ani akademik z Oxenfurtu, aby si spočítal, že jestli tohle dryády provozují už dlouhá léta, možná desetiletí, už je opravdu nemůže nic překvapit… co se barvy, tvaru nebo velikosti týká. Ta myšlenka ho pobavila.
Když nešlo o mydlení na veřejnosti, s tím ostatním neměl Robb zas takový problém. Usmál se na dryádu, asi tak uvolněně jak v té situaci mohl, nechal spadnout k zemi i kalhoty a bruchy, než zamířil neuspěchaným tempem do vody, byť trochu opatrně, svaly se mu napjaly v očekávání ledové koupele.
Za jiných okolností by nejspíš Shaan nabídl, jestli se k nim nechce přidat, ale takhle se jí spíš jen vyptal na to, co je v každé z lahviček, nebo co dělá jaký olejíček, protože o bylinkářství toho nevěděl naprosto nic.
Nebyl jeden z jižanských obchodníků, co přičichli k patriarchálním zvykům v severnějších krajinách, aby jeho očistu někdo prováděl za něj. Takže se řádně vymydlil sám… tělo, vlasy… u vousů krátce zaváhal.
Amaya vždycky nesnášela, jak ho její vousy škrábou na kůži… a on krátce zauvažoval, jestli je neshodit. Jenže pokoušet se oholit nožem byla příšerná práce. A když už jste naostřili ten nůž dost, aby se jím dalo opravdu oholit a nesedřít si při tom polovinu kůže z obličeje, pak už většinou nebyl dobrý k ničemu dalšímu. Škoda kvalitního ostří. Těmhle holkám jde o něco jiného než o tvoji tvář, pitomče, připomněl si. I když mu chlapská hrdost velela to té druhé straně maximálně zpříjemnit.
I bez holení to určitě nějakou dobu trvalo. Valdura si při tom nevšímal, morous měl určitě dost práce sám se sebou.
No, a pokud se během toho koupání nic výjimečného nestalo, nejspíš vylezl, osušil se, pokud bylo do čeho... zašátral v tlumoku, odkud vytáhl hadr, namočil ho a jal se čistit zbroj, možná použil nějaký ten olejíček. Koneckonců, byla to jeho druhá kůže a ta si taky zasloužila údržbu, aby mu dlouho vydržela a chránila ho. Pravda, byla to nejspíš spěšnější údržba než obvykle, protože nebyl na namodralé světlo úplně zvyklý a už se viděl v hebkém objetí látky čistého oblečení, ale bylo to nutné. Ano, takhle. Čisté měl jen jedno a nechtěl si ho zaprasit hned zezačátku.
Ale nakonec se dočkal. Prohrábl si navlhlé vlasy a tázavě se na dryádu zadíval. „A co teď?“ Vyčůrat se, pomodlit se k nejstaršímu stromu v lese, a jít spát?

Bonus | +
Sexting ve středověku

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 62
Registrován: 23 říj 2018, 17:03

Re: QUEST: Poupata v rozkvětu

Příspěvek od Nithé » 27 kvě 2020, 07:59

Nithé možná čekala trochu více reakcí na jídlo, než jen váhavé přikyvování, ale docela si už zvykla, že její způsob stravování prostě nenutí lidi k opěvování. Sama si ho užila, protože spousta z těch ingrediencí se na severu nedala sehnat. A už vůbec ne v tuhle roční dobu. Kdo ví, jestli vůbec Brokilon zasahovala zima, nebo měl svůj vlastní ekosystém, neovlivněný tolik tím, co se dělo kolem?

Jen co dryáda zamávala rukou před obličejem Valdurovi, náhle zblednul, jako kdyby se díval na smrt. Vážně vypadal vyděšeněji, než si dryáda myslela, že je schopný, však věděla, že ať už viděl cokoliv, bojoval s tím. Po tom co k sobě urputně tisknul víčka, zamrkal, a zdál se být mnohem klidnější. Zvláštní, že viděl zrovna vlka. Nithé si pamatovala, že když poprvé poznala účinky těchto bylinek, viděla obří duhovou můru, která se s ní chtěla proletět. Ještě štěstí, že se tehdy proletěla jen z prvního lesního patra, a ne z koruny stromu... "Uhm?" vytrhli ji Valdur ze vzpomínek, když jí položil otázku ohledně svítících květin. "Samozřejmě to být realita," ujistila ho. Ačkoli netušila, jak moc unikátní podívaná to je pro lidi. Pro ni to bylo tak obyčejné, jako pro člověka rozsvítit svíci ve světničce.

"Doufám, že my se ještě někdy vidět," dodala při loučení, a nejspíš tím nemyslela v Brokilonu. Neměla totiž důvod zasahovat do jejich posvátného úkolu - ještě byla příliš mladá na to, aby sama měla potomstvo. Dodržení jejich části dohody teď bylo na nich. Při objetí si nevšímala bahna ani špíny, jistě bude mít dost příležitostí, jak se sama očistit po náročné cestě.

A přesně tohle byl systém, který dokazoval, jak komunitně jsou dryády spjaté. Nithé muže přivedla, ale její sestra ochotně převzala zodpovědnost za ně, protože měla lepší komunikační schopnosti v obecné řeči. Dryády o sobě jednoduše přemýšlely v rámci celku více, než jako individua, kterým by ego či preference bránily v hladké spolupráci. Možná proto, že byly vychovány víceméně všemi, namísto dělení se do malých rodinných celků, měly tak vybudovanou daleko větší důvěru i v ty dryády, které neznaly blízce. Ne že by to byl případ zrovna Shaan, Nithé se totiž od někoho tu obecnou učit musela...

Shaan s úsměvem přikývla na zdvořilé formality a uvolněně se posadila na okraj lázně. Sem tam muže zkontrolovala pohledem, rozhodně nezírala, spíš jim dávala důvod si myslet, že na tohle musí být zvyklá a nic ji jen tak nevyvede z míry. Některé pohledy z okolí však byly o něco zvědavější, a tak si museli pořád připadat jako pod drobnohledem. Valdur vypadal obzvláště nekomfortně, a snad jen díky štěstí dokázal ovládnout svůj třes. "Všechno v pořádku?" zeptala se tak či tak Shaan, která zaznamenala, jak Valdur zírá do prázdna a tváří se u toho jako na pohřbu.

Robb si v téhle situaci vedl poněkud lépe, nedělal takové trable se zbavováním se svršků a jeho myšlenkové souboje zůstávaly dryádám skryty. Projevil však zájem o dryádí zásobičku různých přírodních nádobek s ještě přírodnějším obsahem, a Shaan mu ochotně vysvětlovala, co se k čemu používá. Na špínu, na hloubkovou očistu, na suchou pleť, na normální pleť, rozjasňovač, nadýchaný objem vlasů.... docela ji překvapilo, když vzal rozjasňovač a použil jej na vlastní zbroj. Zakroutila hlavou, avšak nechala ho být, a nejspíš jen v duchu převracela oči nad tím, jak tomu ti chlapi vůbec nerozumí.

Robb jí pak poslušně oznámil, že je hotov s koupelí a snad se s tím tou dobou zvládl vypořádat i Valdur. "Teď je čas jít spát, zítřek pro vás bude dlouhý den," poučila je a přitom jí trochu vystřelil nahoru koutek, jako kdyby na tom bylo něco zábavného. Oznámila jim tedy pár dalších drobností o tom, jak to tady chodí, včetně toho místa, kam se Robb mohl zajít vyčůrat. Nakonec je zavedla do prvního patra, kde už měli ustláno, na trávě tak husté a hebké, že by z toho jeden plakal. A i z té docela malé výšky tu byl výhled na modravé světélka všude kolem nich, některé tak malé a vzdálené, jako kdyby to byly hvězdy. Kolem se ozývalo houkání nočních tvorů, však místo působilo překvapivě bezpečně. Vždyť si mohli být jistí, že les je dobře chráněn. A pravděpodobně i proti nim, protože se prostě nemohli zbavit dojmu, že je neustále někdo má na mušce...

Mimo herně:
Hoďte si jednou kostkou, pokud padne liché číslo, měli jste neklidný spánek.
Obrázek

Překrááásná příroda!

PředchozíDalší

Zpět na Questy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků