ZÁKLADNÍ INFORMACE
VZHLED
Ačkoliv patří Světla mezi drobné dívčiny, v davu bývá velice dobře postřehnutelná, neboť na svojí bledulkovskou přítomnost upozorňuje již samotným odíváním, které zahrnuje zahalování od hlavy až k patě. Ne snad proto, že by trpěla přehnanou stydlivostí, avšak hebká, prací nedotčená pokožka broskvového nádechu je velice citlivá k slunečním paprskům.
Světem putuje zahalena v bílé, kterážto barva spolu s neposkvrněnou podstatou Světluše zapříčiňuje jisté prozáření bezprostředního okolí, jakoby snad dívčinu vždy doprovázel vlastní osvětlovač.
Tak své zlatavé lokny schovává pod hedvábným šátkem, jehož lem vrhá dostatečný stín na obličejík kulatějšího tvaru. Avšak nenechte se mýlit, že byste snad nezahlédly ani špičku nosu, i kdepak, veliké oči barvy jiskčřivých modrošedavých safírků k sobě pozornost strhnou takřka okamžitě, navíc rámeček tvořený hustými řádkami tmavých řas o to víc podtrhuje jejich nevinnou podmanivost. Nezračí se v nich nic jiného, než průzračná čistota věřící v dobrotivost širého světa. Rtíky má růžovoučké jako čerstvě rozkvetlá poupátka šípkových růží, neochvějně vždy lehce roztažené do poloúsměvu, připravené k zářivému rozsvícení v podobě líbezného usmívání od ucha k uchu. Drobný nosík a jemně modelovaná brada jen dotvářejí dojem kolouška pocházejícího z posvátných zahrad samotné Melitelé.
Světlomilka se sice musí před přímým slunečním světlem skrývat v rouše bělostných látek, přesto jsou okamžiky, kdy z hlavy šátek spustí (ráno, pozdní odpoledne, stín, podzim, zima, a doby, kdy slunce tolik nežhne) a na obdiv vystaví vlasy barvy zlatého deště medově se lesknoucí; to když letní slunko jim propůjčí svojí zlatavost. Jakmile se dny začnou zkracovat a síla paprsků ztrácí na své mocnosti, onen lesk vybledne do bělostně platinových odstínů. Vlasy si zamotává do různých zaplétaných copů, občas si je dozdobí čerstvými kvítky a stužkami, jindy je nechá rozpuštěné na ramenou, ale to spíš ve chvílích samoty, neboť slušná dívka přece mezi lidmi nosí vlasy úhledně upravené.
Postavu má Světlomilka sice drobnou, přesto správně žensky tvarovanou, jak se vlastně od kněžky ženského principu očekává. Ručky malinké, přesto nabízející hřejivé pohlazení, nožky ne o moc větší, než dětské, obuté do slaměných sandálků.
Světluščina garderoba čítá pouze vzdušné šaty bílé barvy s rukávky, doplněné o krajkové rukavičky, v pase staženy koženým řemínkem, a prostou bavlněnou tuniku, aby se nepotulovala nahá, když si zrovna vyprala. Na krku se jí houpá jednoduchý, nikterak drahý řetízek se symbolem Bohyně.
POVAHA A DOJEM
Samotný vzhled dává tušit, jaká povaha byla této dívce do vínku dána. Světlomila patří k naprosto bezelstným bytostem bez jakýchkoliv sklonů k propadání temné straně.
Ráda každému pomůže, buď vlastním přičiněním či vlídným slůvkem nebo mlčenlivým nasloucháním, by se dotyčný ze svého trápení vypovídal. Překypuje neuvěřitelným optimismem a ve všech dokáže vidět dobro, ačkoliv se ostatním může zdát nenávratně ztracené. Na svět shlíží laskavým pohledem a pro vlídný úsměv nechodí daleko. Po zemském povrchu se pohybuje ladnými krůčky povzneseného blázínka, který si nepřipouští prohnilost lidského pokolení, ba svým nezlomným přístupem se nevědomky snaží učinit nápravu. Oplývá notnou dávkou naivity a vše nové přijímá s okouzlujícím údivem.
Nutno ale podotknouti, že jak miloučkým půvabem nebylo šetřeno, tak inteligencí se zrovna nehýřilo. Ač Světlomila disponuje skvělou pamětí, bystrá žárovička zrovna není. Pokud chytrý člověk občas řekne něco hloupého, ve Světluščině případě se jedná o opak, kdy onu chytrou poznámku do úst snad vložila samotná Melitelé, aby jí rozluštily posluchači, nikoliv však plavovláska samotná. Ona vrozená hloupoučkost ale nebrání svědomitému vykonávání léčitelství, byť naučené postupy vlastním výzkumem nikdy nevylepší, a empatickému přístupu, tolik potřebnému v tomto vznešeném umění.
Víra: Silná víra v Melitelé, ale neodsuzuje ostatní božstva; beztak jsou jen jinou formou nejvyšší Bohyně. Svou víru nikomu nevnucuje a velice ocení, když ostatní nebudou tu její vyvracet, neboť se alespoň ušetří vzácný čas ve zbytečné při, která je odsouzená vždy ke stejnému výsledku, totiž Světlomilčině nezviklavosti.
Schopnosti a dovednosti: Jelikož matka Světluši odvedla v útlém mládí do chrámu, kde byla zasvěcena službě Melitelé, zvládá to, co je potřebné k vykonávání řehole kněžky. Navíc jako neduživý mazlíček představené nebyla připouštěna k jiné práci, než-li modlení, žehnání, meditacím a učení se léčitelství (hlavně ženská tématika- sedací koupele pro zvýšení plodnosti, proti zánětu, bolestem, míchání čajů s obdobným/podpůrným účinkem, ačkoliv zná i základní bylinky jako všelék na dětské koliky heřmánek apod).
Modlitby pronáší s nejhlubším přesvědčením a zanícením. Pokud se účastní žehnacích rituálů a vede je, najednou se z nevinného stvoření stane osoba dech beroucí vážnosti, jejímuž uhrančivému projevu přihlížející propadne a neodváží se ani polknutím posvátnou chvíli rušit. Během přednášení a zpívání navíc nabývá Světluščin hlas (ukázka) hlubokých, nitro rozechvívajících tónů, vzbuzující dojem doteku samotného osudu.
Poté, co byla vyslána do velkého, širého světa za hradbami chrámu, zjistila Světlomila, jak různí dokáží být lidé, přesto ke svému velkému štěstí narážela jen na ty dobromyslné, v horším případě nedůtklivé, avšak nikdy ne vyloženě zlé a násilnické. Z tohoto důvodu ji nečinní problém se s lidmi bavit a bez přemýšlení jim nabízet pomoc. Pravda, zrovna tuto položku by nabízela tak jako tak, každopádně, nepociťuje k nim žádnou rezervovanost, ba naopak.
Tím, jak je skrze ní žádána pomoc samotné Melitelé, začala v ní klíčit a sílit i ona vůle nepolevit ve svém kněžském poslání. Vždyť není nic krásnějšího, než úsměv za naplněná očekávání.
A během svého putování, kde nejen k lidem, nýbrž i k nemocné zvířeně byla povolávána, naučila se obstojně jí rozumět, stejně jako místní flóře, díky níž mnoho neduhů dokáže i bez pomoci Bohyně rozehnat.
HISTORIE A RODINA
Světluščina historie se začala psát ve zchátralé chalupě naprosto nevýznamného sedláka z nemanic. Narodila se jako poslední dítko k sedmi starším sourozencům, ale nikdo nevěřil, že by se k nim na poli připojila. Vlastně se spekulovalo o přežití samotném. Už jako novorozeně byla Světla maličká, skoro až neduživá bez řádného křiklavého projevu. Občas si pobrekla, ale spíš se na svět culivě usmívala a zvědavě koulela kukadly na strop z kolébky. O to víc starostí své nebohé matičce přidělávala, když díky rozkošnému projevu k srdci přilnula jako žádné z ostatních dětí, divokých a rozpustilých, které sotva přiložily ruku v domácnosti k dílu. A nejspíše to bylo i tím, že se Světluše narodila jako první a poslední holčička do jinak strhaného rodu ubídačených rolníků. Každý, kdo Světlu spatřil, nedával jí mnoho let k přežití, spíš časnou smrt jí přáli, by netrápila jak sebe, tak milovanou matku, která ji musela živit z vlastního těla a tím si ubírala tolik potřebných sil k ostatní práci.
Jenže Světlomila navzdory dedukcím přežívala, ačkoliv stačilo lehké ofouknutí a už s kašlem stonala v posteli. Proto ani mezi ostatní děti nemohla, vždyť prsknout na ní nějakou zhoubnou chorobu by mohly, která však zchvátí jen slabší kusy. A tak nedlouho poté, co opět s chladivým hadrem na hlavě proti horečce ležela zachumlaná v dekách prožraných moly, donutil přísný otec ženu svou k bolestnému rozhodnutí, které se nakonec ale stalo nejlepším možným pro obě strany.
Tak se ocitla Světluše na prahu chrámu bohyně Melitelé, kde jediný dětsky nevinný pohled rozhodl o tom, že zde i zůstane. Místní velekněžka od prvního okamžiku našla ve Světle zalíbení, neboť jako dokonalá následovnice Bohyně čistého nitra se jevila nejen vzezřením, nýbrž i povahou. V chrámu byla od té doby zasvěcována do posvátných rituálů, učila se správnému modlení, jak žehnat a meditovat, život svůj zaslíbila skromnosti a pomoci potřebným. Přesto však ale nikdy nebyla z chrámu puštěna do velkého světa, neboť představená tušila správně, že ten pro Světlomilu není stavěný, nebo naopak, ona ještě dostatečně nevyzrála vydat se do něj.
Ochraňovala proto plavovlasou dívenku před okolním vlivem, hýčkala ji a měla v plánu nikdy ji ze své náruče nevydat. Jenže Melitelé rozhodla jinak a souchotiny staly se ranou osudu, která nejen vnesla první hluboký smutek do srdce Světly, ale přivedla i jinou Vrchní na zpustlé místo v čele, která takovou shovívavostí zrovna nedisponovala. Snad přísná poslušnost řádu, snad žárlivost na nevinné mládí nakázaly Světlomile opustit bezpečné bělostné zdi, aby se vydala roznášet víru a pomoc mezi veškerý lid, jak se od správné kněžky očekává. Naštěstí se místní kuchařka slitovala nad po vlastních putující křehkou dívčinou a potajmu ukradla přestárlou oslici z chrámových zahrad, kde beztak čekala na smilování smrti.
Od té doby Světluška putuje širokým severským světem a snaží se šířit víru s vlídným slovem a pomáhá všude tam, kde je potřeba.
Speciální inventář:
Známé postavy:
Odehrané Questy a Eventy:
Perličky:
Jméno: Světlomila; Světla, Světluše, Světluška
Rasa: člověk
Věk: 20 let, narozena na přelomu zimy s jarem
Povolání: Kněžka bohyně Melitelé, která se snaží pečovat o vše živé
Loajalita: K Melitelé a světlé straně síly
Talent: Víra (podpůrné modlitby)
Rasa: člověk
Věk: 20 let, narozena na přelomu zimy s jarem
Povolání: Kněžka bohyně Melitelé, která se snaží pečovat o vše živé
Loajalita: K Melitelé a světlé straně síly
Talent: Víra (podpůrné modlitby)
♥ ♥ ♥
VZHLED
Ačkoliv patří Světla mezi drobné dívčiny, v davu bývá velice dobře postřehnutelná, neboť na svojí bledulkovskou přítomnost upozorňuje již samotným odíváním, které zahrnuje zahalování od hlavy až k patě. Ne snad proto, že by trpěla přehnanou stydlivostí, avšak hebká, prací nedotčená pokožka broskvového nádechu je velice citlivá k slunečním paprskům.
Tak své zlatavé lokny schovává pod hedvábným šátkem, jehož lem vrhá dostatečný stín na obličejík kulatějšího tvaru. Avšak nenechte se mýlit, že byste snad nezahlédly ani špičku nosu, i kdepak, veliké oči barvy jiskčřivých modrošedavých safírků k sobě pozornost strhnou takřka okamžitě, navíc rámeček tvořený hustými řádkami tmavých řas o to víc podtrhuje jejich nevinnou podmanivost. Nezračí se v nich nic jiného, než průzračná čistota věřící v dobrotivost širého světa. Rtíky má růžovoučké jako čerstvě rozkvetlá poupátka šípkových růží, neochvějně vždy lehce roztažené do poloúsměvu, připravené k zářivému rozsvícení v podobě líbezného usmívání od ucha k uchu. Drobný nosík a jemně modelovaná brada jen dotvářejí dojem kolouška pocházejícího z posvátných zahrad samotné Melitelé.
Světlomilka se sice musí před přímým slunečním světlem skrývat v rouše bělostných látek, přesto jsou okamžiky, kdy z hlavy šátek spustí (ráno, pozdní odpoledne, stín, podzim, zima, a doby, kdy slunce tolik nežhne) a na obdiv vystaví vlasy barvy zlatého deště medově se lesknoucí; to když letní slunko jim propůjčí svojí zlatavost. Jakmile se dny začnou zkracovat a síla paprsků ztrácí na své mocnosti, onen lesk vybledne do bělostně platinových odstínů. Vlasy si zamotává do různých zaplétaných copů, občas si je dozdobí čerstvými kvítky a stužkami, jindy je nechá rozpuštěné na ramenou, ale to spíš ve chvílích samoty, neboť slušná dívka přece mezi lidmi nosí vlasy úhledně upravené.
Postavu má Světlomilka sice drobnou, přesto správně žensky tvarovanou, jak se vlastně od kněžky ženského principu očekává. Ručky malinké, přesto nabízející hřejivé pohlazení, nožky ne o moc větší, než dětské, obuté do slaměných sandálků.
Světluščina garderoba čítá pouze vzdušné šaty bílé barvy s rukávky, doplněné o krajkové rukavičky, v pase staženy koženým řemínkem, a prostou bavlněnou tuniku, aby se nepotulovala nahá, když si zrovna vyprala. Na krku se jí houpá jednoduchý, nikterak drahý řetízek se symbolem Bohyně.
♥ ♥ ♥
POVAHA A DOJEM
Samotný vzhled dává tušit, jaká povaha byla této dívce do vínku dána. Světlomila patří k naprosto bezelstným bytostem bez jakýchkoliv sklonů k propadání temné straně.
Nutno ale podotknouti, že jak miloučkým půvabem nebylo šetřeno, tak inteligencí se zrovna nehýřilo. Ač Světlomila disponuje skvělou pamětí, bystrá žárovička zrovna není. Pokud chytrý člověk občas řekne něco hloupého, ve Světluščině případě se jedná o opak, kdy onu chytrou poznámku do úst snad vložila samotná Melitelé, aby jí rozluštily posluchači, nikoliv však plavovláska samotná. Ona vrozená hloupoučkost ale nebrání svědomitému vykonávání léčitelství, byť naučené postupy vlastním výzkumem nikdy nevylepší, a empatickému přístupu, tolik potřebnému v tomto vznešeném umění.
♥ ♥ ♥
Víra: Silná víra v Melitelé, ale neodsuzuje ostatní božstva; beztak jsou jen jinou formou nejvyšší Bohyně. Svou víru nikomu nevnucuje a velice ocení, když ostatní nebudou tu její vyvracet, neboť se alespoň ušetří vzácný čas ve zbytečné při, která je odsouzená vždy ke stejnému výsledku, totiž Světlomilčině nezviklavosti.
Schopnosti a dovednosti: Jelikož matka Světluši odvedla v útlém mládí do chrámu, kde byla zasvěcena službě Melitelé, zvládá to, co je potřebné k vykonávání řehole kněžky. Navíc jako neduživý mazlíček představené nebyla připouštěna k jiné práci, než-li modlení, žehnání, meditacím a učení se léčitelství (hlavně ženská tématika- sedací koupele pro zvýšení plodnosti, proti zánětu, bolestem, míchání čajů s obdobným/podpůrným účinkem, ačkoliv zná i základní bylinky jako všelék na dětské koliky heřmánek apod).
Modlitby pronáší s nejhlubším přesvědčením a zanícením. Pokud se účastní žehnacích rituálů a vede je, najednou se z nevinného stvoření stane osoba dech beroucí vážnosti, jejímuž uhrančivému projevu přihlížející propadne a neodváží se ani polknutím posvátnou chvíli rušit. Během přednášení a zpívání navíc nabývá Světluščin hlas (ukázka) hlubokých, nitro rozechvívajících tónů, vzbuzující dojem doteku samotného osudu.
Poté, co byla vyslána do velkého, širého světa za hradbami chrámu, zjistila Světlomila, jak různí dokáží být lidé, přesto ke svému velkému štěstí narážela jen na ty dobromyslné, v horším případě nedůtklivé, avšak nikdy ne vyloženě zlé a násilnické. Z tohoto důvodu ji nečinní problém se s lidmi bavit a bez přemýšlení jim nabízet pomoc. Pravda, zrovna tuto položku by nabízela tak jako tak, každopádně, nepociťuje k nim žádnou rezervovanost, ba naopak.
Tím, jak je skrze ní žádána pomoc samotné Melitelé, začala v ní klíčit a sílit i ona vůle nepolevit ve svém kněžském poslání. Vždyť není nic krásnějšího, než úsměv za naplněná očekávání.
A během svého putování, kde nejen k lidem, nýbrž i k nemocné zvířeně byla povolávána, naučila se obstojně jí rozumět, stejně jako místní flóře, díky níž mnoho neduhů dokáže i bez pomoci Bohyně rozehnat.
Primární dovednosti:
| Sekundární dovednosti:
|
♥ ♥ ♥
HISTORIE A RODINA
Světluščina historie se začala psát ve zchátralé chalupě naprosto nevýznamného sedláka z nemanic. Narodila se jako poslední dítko k sedmi starším sourozencům, ale nikdo nevěřil, že by se k nim na poli připojila. Vlastně se spekulovalo o přežití samotném. Už jako novorozeně byla Světla maličká, skoro až neduživá bez řádného křiklavého projevu. Občas si pobrekla, ale spíš se na svět culivě usmívala a zvědavě koulela kukadly na strop z kolébky. O to víc starostí své nebohé matičce přidělávala, když díky rozkošnému projevu k srdci přilnula jako žádné z ostatních dětí, divokých a rozpustilých, které sotva přiložily ruku v domácnosti k dílu. A nejspíše to bylo i tím, že se Světluše narodila jako první a poslední holčička do jinak strhaného rodu ubídačených rolníků. Každý, kdo Světlu spatřil, nedával jí mnoho let k přežití, spíš časnou smrt jí přáli, by netrápila jak sebe, tak milovanou matku, která ji musela živit z vlastního těla a tím si ubírala tolik potřebných sil k ostatní práci.
Jenže Světlomila navzdory dedukcím přežívala, ačkoliv stačilo lehké ofouknutí a už s kašlem stonala v posteli. Proto ani mezi ostatní děti nemohla, vždyť prsknout na ní nějakou zhoubnou chorobu by mohly, která však zchvátí jen slabší kusy. A tak nedlouho poté, co opět s chladivým hadrem na hlavě proti horečce ležela zachumlaná v dekách prožraných moly, donutil přísný otec ženu svou k bolestnému rozhodnutí, které se nakonec ale stalo nejlepším možným pro obě strany.
Tak se ocitla Světluše na prahu chrámu bohyně Melitelé, kde jediný dětsky nevinný pohled rozhodl o tom, že zde i zůstane. Místní velekněžka od prvního okamžiku našla ve Světle zalíbení, neboť jako dokonalá následovnice Bohyně čistého nitra se jevila nejen vzezřením, nýbrž i povahou. V chrámu byla od té doby zasvěcována do posvátných rituálů, učila se správnému modlení, jak žehnat a meditovat, život svůj zaslíbila skromnosti a pomoci potřebným. Přesto však ale nikdy nebyla z chrámu puštěna do velkého světa, neboť představená tušila správně, že ten pro Světlomilu není stavěný, nebo naopak, ona ještě dostatečně nevyzrála vydat se do něj.
Ochraňovala proto plavovlasou dívenku před okolním vlivem, hýčkala ji a měla v plánu nikdy ji ze své náruče nevydat. Jenže Melitelé rozhodla jinak a souchotiny staly se ranou osudu, která nejen vnesla první hluboký smutek do srdce Světly, ale přivedla i jinou Vrchní na zpustlé místo v čele, která takovou shovívavostí zrovna nedisponovala. Snad přísná poslušnost řádu, snad žárlivost na nevinné mládí nakázaly Světlomile opustit bezpečné bělostné zdi, aby se vydala roznášet víru a pomoc mezi veškerý lid, jak se od správné kněžky očekává. Naštěstí se místní kuchařka slitovala nad po vlastních putující křehkou dívčinou a potajmu ukradla přestárlou oslici z chrámových zahrad, kde beztak čekala na smilování smrti.
Od té doby Světluška putuje širokým severským světem a snaží se šířit víru s vlídným slovem a pomáhá všude tam, kde je potřeba.
♥ ♥ ♥
Speciální inventář:
- Potrhaná brašna přes rameno s veškerým majetkem
- Domeček v háječku uprostřed Větrných polí sdílený se Zenníkem, Růženou a pratičkou rozverných domácích skřítků
- Exoticky zbarvená gryfonka ♥ Růžena ♥
- • Jedná se o vyššího, spíš lehkonohého a hbitého gryfa, který se pyšní peřím zbarvení růžového plameňáka. Ostré drápy a zobák jsou ale stále stejně nebezpečné jako u každé líté šelmy. V sokolím oku se zračí bystrost a prohnanost. Pokud není vyloženě zapotřebí, radši se rozvalí na sluníčku a nechá se vyčesávat a obskakovat, než aby všude zmateně hopkala kolem, jen proto, že je jí konečně dobře na světě. Jakmile se ale ocitne ve vzduchu, ráda se oddává tomu pocitu volnosti a divokosti. Létá rychle, avšak mnohdy dost střemhlavě až nebezpečně.
• Světlušku se Zennem si časem oblíbila, vzala je za vlastní mláďata, takže se nezdráhá jim být čestnou stráží. Služebníkem jen v uvozovkách, pokud to nepokořuje její hrdost a kouká z toho nějaká ta vhodná odměna.
Známé postavy:
- Zenn - zaklínač, se kterým jí dohromady svedl samotný osud (
) - Zná skoro všechny, a když nezná, pozná, a každého má vlastně ráda (
)
Odehrané Questy a Eventy:
- Zrádné maliny - Mrtvý kejklíř (nedohráno; promiň Zenníku TT.TT) |
- Hodina mezi psem a vlkem - Na dobrou noc! |
- Bouře (nedohráno; během ztráta oslice Míny) - Útěk z města |
♥ ♥ ♥
Perličky:
- Světluška do teď neví, jak se ve skutečnosti dělají děti
- Úprava dovedností, aby korespondovaly s profilem + přidán do úvodu karty Talent + přidána informace o trvalé ztrátě Míny (17.12.2018)
- Grafická úprava karty, opravdu drobné změny v textu (nahrazeno slovo, věta; obsah zachován), editace dovedností a věku (27.03.2019)
- Přidána Růžena + zaktualizovány dovednosti + do spešl inventáře přidán domeček (3.5.2019)
- Doplnění domácí skřítci coby spolubydlící v domečku + úprava dovednostní, aby souzněly s profilem (2.7.2019)
