Tara z Redanie

Zde najdete veškeré informace o tvorbě postavy a psaní herní karty. Vyplněné karty nových postav patří taktéž sem.
 
Příspěvky: 1
Registrován: 17 lis 2019, 14:30

Tara z Redanie

Příspěvek od Tara z Redanie » 17 lis 2019, 14:47

Jméno: Tara z Redanie

Rasa: člověk

Povolání: Zaklínačka školy Kočky

Věk a/nebo datum narození: 21 let

Vzhled: Není jistě divu, že ačkoliv je Tara relativně mladá dívka teprve prošlá výcvikem, tak nepatří mezi ty nejpohlednější ženy. Její postava je značně šlachovitá a ačkoliv jí byly zachovány ženské atributy, rozhodně nepůsobí tak měkce a žensky, jak by bylo u dívky záhodno. I tak si dokázala udržet alespoň částečnou dávku mladistvé dívčí pohlednosti, jež však z části postupně bere za své pravidelným užíváním jedů a podpůrných zaklínačských elixírů. Navíc i ona začíná sbírat postupně jednu jizvu za druhou.
Vlasy má plavé a nepravidelně seřezané nožem bez očividného střihu či čehosi takového. Oči jsou zelené, s jasně vykreslenými rudými žilkami v bělmu - což vypovídá o tom, že jejich mutace pro ni byla velmi problematická. I tak se však zdařila, protože při vystavení prudkému světlu dokáže zornici stáhnou do vertikální, že její oči působí kočičím dojmem a nebo v temnu naopak zornici roztáhnout do dojmu docela černé duhovky odrážející drobké krůpěje světla právě jako kočičí oči.

Povaha: Tara je tichá dívka. Nikdy nebyla kdo ví jak upovídaná ani jako dítě. Nejspíš na tom všem mělo velký podíl to, co si už jako malá zažila spolu se svým bratrem. Ten pro ni byl mnoho let doslova celý svět, proti kterému stáli společně. Stejně tak společně procházeli výcvikem. To on byl ten vůdčí, to on mluvil, to on ji vlastně chránil a ona mu dávala to, co oba jako děti postrádali. Dalo by se říci, že byla až příliš citlivá pro tento svět. Jenže každá strana spektra má protistranu. Po zkoušce trav, kterou její bratr nepřežil se docela změnila - jako by ji někdo přetočil naopak. Jednoduše se vrátila k výcviku, chovala se jako by se nic nestalo, jako by ji to nezasáhlo. Kdo ví, co se v ní událo, ale pravdou je, že nyní působí jako někdo, kdo je skutečně hoden označení vědmáka, který je prostý emocí. Snad je to maska, snad je to póza, snad v ní po zkoušce trav něco skutečně zemřelo. To nikdo neví. V každém případě jí to však nebrání a nijak nepřekáží (ba spíš naopak) v jejím povolání. Ačkoliv je žena, tak ji málokdo a máloco zajímá, pokud za to nedostane pořádně zaplaceno. A když je vzata na hůl, tak dotyčnými již nikdy nepomůže, kdyby měla být vybita celá vesnice. Jazyk jako by měla někdy stejně ostrý jako oba své meče. Většinou však mlčí, což může a nemusí být dobré nebo špatné znamí. Celkově je neprohlédnutelná, k většině lidem nedůvěřivá, dokonce i k jiným zaklínačům umí být značně odtažitá a pokud se nějaký muž přiblíží až příliš blízko, pokud na to zrovna nemá náladu, může se klidně i stát, že přijde o některý svůj úd či končetinu. Krom toho se drží jistých zásad, které si kdysi sama určila a tak trochu korespondují s tím, co dodržoval údajný Gerald z Rivie, o kterém sama spíš pochybuje, jestli není jenom vymyšlená postava z nějaké báchorky. Nevěří v žádné bohy, ale nikomu jeho víru nebere. Nepovažuje člověka za pána světa, ale i tak není důvěřivá k nelidem, ale to platí vlastně i pro lidi.

Víra: bez vyznání

Schopnosti a dovednosti:
Síla - 2
Obratnost - 5
Boj s dýkou - 3
Odolnost vůči nemocem - 5
Všímavost - 2
Kapsářství - 1
Lhaní - 1
Informovanost - 1

Talent: zatím nic

Historie a rodina: Bez ohledu na politické zřízení či současnou politickou a společenskou situaci, sirotci byli, jsou a budou... Jedním z nich byly i dvě děti, jednovaječná dvojčata jménem Taris a Tara, kterých se posléze ujaly kněžky z chrámu bohyně Melitelé. Děti šly posléze do pěstounské rodiny. Tarise a Tary se ujala rodina soukeníka. Mohlo by to znít jako hezký konec velmi těžkého osudu osiřelých dětí, ale tak tomu bohužel nebylo. Muž, který se začal nazývat jejich otcem, nebyl opravdu nikdo kdo ví jak vlídný. Ba naopak... Z dětí div by kůži nesedřel. Musely od rána do večera pracovat v jeho dílně jen za mizerný kus žvance, za přespání na plesnivém slamníku v malé komoře na košťata, kam ještě ke všemu zatékalo a páchlo to tam hnilobou. O nějakém vzdělání a nebo čemkoliv co jim bylo při příchodu do soukeníkova domu slibováno, si mohli nechat Tara s Tarisem vskutku jenom zdát. Karábáč také nový otec dětí nešetřil. Inu, byl takový i na své vlastní tři oproti Taře a Tarisovi starším syny. Proč by byl jemnější k cizím? Macecha byla o něco lepší, ale i tak se u ní o nějaké lásce mluvit nemohlo, protože hleděla hlavně na vlastní chlapce. A nevlastní sourozenci? Jak by mohli být odlišní od vlastních rodičů, jak by mohli být jiní a chovat se k dvojčatům lépe, když si sami od útlého věku procházeli své? Ale člověk časem uvykne všemu... A tak uplynuly čtyři dlouhé roky, po které byly Taris s Tarou spíš námezními dělníky než novými členy soukeníkovi rodiny.
Jedenkráte do malého městečka, které se stalo dětem "domovem" zavítal zaklínač. Zejména Taris byl na toho zaklínače nezměrně zvědavý, protože nikoho takového ještě nikdy neviděl. Tara jej přesvědčovala, aby ho nechal být, že je to vědmák a těm je lepší se přeci vyhnout - jak říkají všichni. Ale Taris si pokoj nedal. Jednoho odpoledne utekl, protože se na toho vědmáka chtěl jít alespoň podívat. Našel jej v hostinci, kde seděl stranou od všech, jako by se jej ostatní lidé velmi obávali. Na stole ležely jeho dva meče. Tarisovi div oči z důlků nevypadly. Však byl ve tváři zjizvený, vlasy mu mírně ustupovaly v začínající pleši, ale i tak byl urostlý a vysoký, prostě docela jiný než muži, které běžně potkával. Jaké překvapení pro něj bylo, když jej dotyčný vyzval, aby se přestal schovávat a jestli se chce na něco zeptat, že si má klidně přisednout. Následoval rozhovor chlapce se zaklínačem, kterému se na krku houpal stříbřitý medailon ve tvaru hlavy kočky s vyceněnými ostrými zoubky. Taris se zdržel v hostinci déle, než očekával. Ani netušil, proč tomu naprosto neznámému muži vypověděl svůj příběh a osud, který jej potkal. Jen na svou o pár minut mladší sestru v tom vyprávění zapomněl. Následovalo další překvapení chlapce, když mu zaklínač nabídl, že pokud by chtěl, mohl by odejít s ním do Kaer Rahern, kde se začíná probouzet jeho starý cech a kde právě nyní potřebují mladé a silné adepty. Taris neváhal a okamžitě tuto nabídku přijal. Do domu soukeníka se vkradl až dlouho po setmění. Snažil se pohybovat tiše, ale Tara jej celou dobu čekala, protože se o bratra bála nejen kvůli vyhrožování "otce", že až se ten darmožrout vrátí, tak z něj duši vymlátí. Taris neměl zrovna radost z toho, když jej Tara přistihla, jak si balí do ranečku pár svých drobností, které si chtěl vzít s sebou. Dívka se štkavě rozplakala, když zjistila, že její bratr odchází a ji tady chce nechat. Tak dlouho jej prosila, tak dlouho hrozila, že probudí "matku" s "otcem", že si ublíží a nebo za ním uteče, až Taris souhlasil, že vezme svou sestru s sebou. Děti se vykradly z domu a pak utekly do hostince, kde na Tarise již čekal onen zaklínač s již připraveným druhým koněm, aby jej vzal tam, kam slíbil. Z dívky znovu neměl zaklínač kdo ví jakou radost. Všiml si však naprosto jasné podoby. Však Taris a Tara byli krom rozdílného pohlaví docela identičtí. Pár minut rozhovoru a již obě děti seděly v sedle a odjížděly se zaklínačem pryč z městečka, kam se již Tara nepodívala po mnoho a mnoho dalších let až po smrti obou náhradních rodičů a Taris do konce svých dní již nikdy.
Výcvik v Kaer Rahern nebyl žádný med. Z počátku to vypadalo, že Taris postupně vše zvládne, ale Tara měla velké problémy. Jedenkráte dokonce upadla při běhu na Stopě a skutálela se ze srázu. Byl div, že si vaz nesrazila. Sice se jí přeražená ruka dobře zhojila, ale i tak to vypadlo, že v Kaer Rahern nezůstane a bude muset odejít. Stálo ji to mnoho přesvědčování a proseb i slibů, aby své mistry umluvila, aby ji nevyhodili. A i když byli mnozí z nich velmi skeptičtí, skutečně dokázala udržet s ostatními adepty ve výcviku krok. Pro Tarise i Taru nastala doba zkoušky trav. Něco takto děsivého a bolestného si do té doby Tara nedokázala ani představit. Podání první i druhé dávky jedů však zvládla realtivně dobře. Ve správné době se její pohled stal skelným, tělo se uvolnilo a prokázalo schopnost naučit se imunitě vůči jedům. Mutace u ní probíhaly však o něco hůře, než u ostatních. Především u očí byl problém skutečně velký. Jednu chvíli to vypadalo, že snad dokonce i oslepne. Jen vykreslené rudé žilky v jejích bělmech dodnes poukazují na to, že právě tato mutace byla u ní nejproblematičtější.
Jakmile prošla nejtěžší zkouškou ve svém výcviku, následovala však pro ni samotnou druhá a to snad ještě horší. Taris zkoušku trav nepřežil. Zpráva o smrti jednovaječného dvojčete a bratra, který pro ni jako by byl druhou polovinou duše, za kterým šla i do Kaer Rahern, kvůli kterému všechno podstoupila jenom aby se od něj nemusela vzdálit a zůstat sama na tom širém světě, bylo pro dívku naprosto zdrcující. Dva dny od vyslechnutí zvěsti o smrti Tarise s nikým nepromluvila a ani nic nejedla. Až třetího dne se jednoduše přidala k ostatním mladým zaklínačům, začala jíst a vrátila se k výcviku. Nikomu nikdy neřekla, co ji přimělo k tomu, že se nakonec nevzdala a začala znovu cvičit. Nikdo se jí na to ani neptal. Jednoduše pokračovala dál a ostatní to tak také brali a nenutili jí k tomu, aby cokoliv vysvětlovala. Dodnes se jí na to nikdo nezeptal a ani ona sama nic takového nikomu nikdy neřekla. Po úspěšném složení poslední zkoušky, kdy získala jak medailon ve tvaru kočičí hlavy, tak i dva meče pro výkon svého zaklínačského údělu - stříbrného (jež nosí od té doby na zádech) a železného (upevněného na opasku po levé straně těla), opustila Kaer Rahern a vydala se do světa na svou první stezku.

Speciální inventář:
- na jednoduchém koženém řemínku visící stříbřitý medailon se zelenými kamínky místo očí ve tvaru kočičí hlavy s rozevřenou tlamou a odhalenými ostrými zoubky
- dva meče, kdy stříbrný nosí zavěšený v pochvě na zádech a železný v druhé na opasku volně upevněném kolem pasu
- kožená lehká zbroj, kovem tepané nátepníky
- hnědá klisna, jíž jmenuje jednoduše Klisna
- koženém sedlo s postranními tornami
- deka stočená do štůčku a upevněná na zadní straně sedla
- měch na vodu
- čutora s nějakou pálenkou
- křesadlo
- váček s lahvičkami s elixíry
- váček s nějakými penězi
- několik kusů sušeného masa
- dva metry stočeného středně silného provazu a zhruba taková délka řetěžu vyrobeného z jakési slitiny se silnou příměsí stříbra
- starý kousek slámy z menší části začernalý zdá se od ohně vytvarovaný do podoby malé postavičky
- pracovní středně dlouhá dýka se značně opracovaným a ubývajícím ostřím
- brousek
Loajalita:
Nehlásí se k nikomu, je na stezce
Známé postavy:
-
Editace karty:
-
Odehrané questy:
-

Zpět na Registrace nových postav



Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník