QUEST: Alchymistova laboratoř

Na celém Kontinentě se snad nenajde jediná vesnice, kde by někde u cesty nestála ošuntělá dřevěná vývěska s přibitými vzkazy a inzeráty. I začínající dobrodruh dokáže mezi výhodnou nabídkou slepičích vajec a přisprostlou milostnou poezií snadno najít zakázku, ze které by mohla koukat slušná odměna, ať už jde o pomoc s nestvůrou, ztraceným dítětem, a nebo obyčejnou sezónní pomocí na poli...
V tomto fóru probíhají hry vedené vypravěčem. Questy je možné hrát paralelně s hrou v eventu nebo volné hře.
Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 107
Registrován: 20 říj 2018, 22:36

QUEST: Alchymistova laboratoř

Příspěvek od Belan » 25 srp 2019, 19:25

Alchymistova laboratoř


Rozsah a tempo: Odhaduji to že při otočení týdně bude do 2 měsíců hotovo

Počet postav: 5 (Valeria, Caerthynna, Mojra, Kocour, Orlin) A úplně plno.

Odměna: 8 bodů a další odměnu

Obtížnost a limity: Nebojový, lehce pátrací quest se spoustou alchymie. Takže vítán je každý.

Start a konec: Start dnes anebo zítra

Úvod do děje:

Něco vás zavedlo do toho obchodu, ať už nákup vzácnější substance, nebo třeba prodej za dobrou cenu. Po vstupu dovnitř vás ohromí to ohromné množství všemožných nádobek, šuplíků a pytlíčků. Mají tady opravdu široký výběr všeho možného. Téměř byste se vsadili, že se zde nacházejí i magické předměty. Mezi vámi a zbytkem obchodu se nachází masivní dřevěný stůl, který místnost rozděluje na dvě části. Na stole je množství drobného zboží, několikery váhy a sady závaží. Za stolem stojí starší upravený obchodník, který se představí jako Peren, a ptá se, čeho si žádáte.

NPC:

Peren
Pečlivě upravený stařík v delším rouchu. Má lehce unavený pohled, ale nenechte se zmást, ošidit se nenechá. Rychle čte i píše, a ještě rychleji počítá. Alchymii umí prodat, ale příliš jí nerozumí.
Obrázek


Rukavice téměř nikdy nesundává a zástěru má sbalenou ve vaku.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 107
Registrován: 20 říj 2018, 22:36

Re: QUEST: Alchymistova laboratoř

Příspěvek od Belan » 26 srp 2019, 19:10

Sešlo se vás tam hned několik zároveň. Dva zaklínači a tři čarodějky, to zní jako bojová kombinace, ovšem tady jste se sešli pouze za účelem obchodu. Peren začal vyřizovat první objednávku a v jejím průběhu si poslechl ostatní objednávky a nákupní začal vyřizovat zároveň. Vyzve vás, ať se klidně posadíte, že vás zavolá až bude objednávka kompletní. A při tom máchne rukou k lavici naproti pultu. Je vidět, že je často používána, neboť její dřevo je zcela hladké, až trochu lesklé. Kdo chce, může klidně stát, ale proč stát, když si můžete sednout a mít stejný výhled do obchodu? Na místo každého nákupu Peren vytáhne tác, na který postupně snáší části objednávky. Ovšem během nedlouhé doby se změní jeho výraz tváře na zamračený. Prochází šuplíky a váčky a občas přinese k pultu další část objednávky. Pak se na chvíli zastaví uprostřed místnosti, začne se rozhlížet, mnout si bradu, přitom si ukazuje prstem a něco si mumlá. Zdá se, jako by nemohl něco nalézt, což je přesně to, co se děje. Pak se rozejde k jedné skříňce a projde ji ještě jednou, vytáhne z ní sáček a trochu se zaraduje, ovšem jen do té doby, než se do něj podívá. To se zase zamračí. Na chvilku to vypadá, jako že se naštve, ale tato emoce je téměř ihned překryta smutkem. Zavře skříňku a vydá se směrem k vám s opět neutrálním výrazem v obličeji.

Položí sáček na příslušný tácek a pronese: “Obávám se, že nejsem schopen zkompletovat vaše objednávky. Některé přísady mám v menším, než požadovaném množství a některé mi úplně došly. Pokud vás mohu požádat o trpělivost, podíval bych se ve skladišti.“ Pak se zadívá přímo na Kocoura a pronese: “Ty vypadáš jako docela rošťák, doufám, že se nic samo nepřesune, než se vrátím.“ A s těmito slovy se odebere do zadní části místnosti a projde zdí. Nebo s to aspoň tak zdá z pohledu z prostoru před pultem. Pokud by člověk přelezl pult a popošel blíže, pak by tam nalezl obyčejné, ovšem dobře naolejované dveře. Z místa, kde Peren "zmizel" se začaly ozývat různé zvuky naznačující hledání jako klepání krabiček, cinkání skla, nějaký šustot a praskot. Zvuky postupně slábnou, jak se jejich zdroj od vás vzdaluje. Pak se ozve ostré zaklepání na dveře a nějaké zamumlání. Následně zavrzají dveře, zaklínači by mohli zaslechnout i zavrzání podlahy. Následně se ozve zapraskání a ostré zavrzání. A těsně před tím, než prásknou dveře, tak zaslechnete přidušený výkřik.

Mimo herně:
Zda jdete nakupovat či prodávat je na vás. Naprosto ideální by bylo, kdyby první přicházející nakupoval. Pokud chcete, tak si klidně hoďte nějakou smysluplnou kostkou/schopností.
Jinak alchymii zdar a snad vás to bude bavit.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 63
Registrován: 24 črc 2018, 18:44

Re: QUEST: Alchymistova laboratoř

Příspěvek od Kocour » 28 srp 2019, 07:48

Kocour navštěvoval nejrůznější alchymistické obchůdky poměrně často; rád experimentoval s lektvary, ale i s mastmi a podobnými věcičkami, a hlavně s takovými, na které nebylo nejjednodušší sehnat vše potřebné. Základní věci obvykle nacházel v cechové laboratoři, ale ty dražší a obtížnější na sehnání tam byly buď v minimálním množství a rychle došly, nebo tam nebyly vůbec. A tak se vydal je sehnal, za cechové peníze, pochopitelně, a přitom ho rovnou Mentor zaúkoloval, aby doplnil zbytek alchymistických zásob, když už jich tolik zvládl vypatlat. Kocour brblal, ale nevzpouzel se.
„Brej den,“ zahučel, sotva vešel to krámku, a prohlédl si prodavače, co to tu měl na starosti. „Potřeboval bych tohle,“ broukl a upřel na něj zlatavé kočičí oči, přičemž předložil poměrně dlouhý soupis nejrůznějších přísad. „Nebojte se, peníze na to mám,“ dodal, výmluvně zacinkal měšcem a zašklebil se - lidé měli totiž tendence nevěřit zaklínačům, navíc když to ještě byly děti. Kocour sice dost povyrostl a trochu zmohutněl, ale dětské rysy z jeho tváře ještě úplně nevymizely.
Posadil se na lavici, aby počkal na zkompletování objednávky, a mezitím se s upřímným zájmem rozhlížel kolem. Tolik věcí, které by se mu mohly hodit! Připadal si tady jako v ráji. Po očku sledoval i prodavačce, který zjevně nemohl něco najít, a na to, že se půjde podívat do skladiště, jen přikývl. Jeho další slova však nemohl nechat bez odezvy. „No dovolte!“ prskl skutečně jako naštvaný kocour a probodl toho chlapíka nepříjemným pohledem. Nemohl přece vědět, že má hbité prsty kapsáře, ne?
I když se mu muž znelíbil, Kocour seděl a vyčkával. Netrpělivě, protože nebyl zvyklý dlouho vysedávat na jednom místě, ale jak se brzy ukázalo, nemusel vysedávat příliš dlouho. Zaklínačské smysly ho dobře informovaly o tom, co se děje za dveřmi v domnělém skladišti, a když zaslechl ty podivné zvuky, zbystřil. Díky výkřiku se vyhoupl na nohy a střelil pohledem po ostatních, co tu též čekali na svoje alchymistické přísady. „Třeba uklouzl,“ zabručel, ale ten výkřik tak zřejmě úplně nezněl - Kocour totiž neslyšel žádnou ránu dopadajícího těla. A hbitě se vydal na průzkum těch dveří za pultem, které zkusil otevřít.

Mimo herně:
Smysly 3
Kocour hodil/a 3d6 a součet kostek je 16:
6, 6, 4

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 120
Registrován: 03 lis 2018, 19:32

Re: QUEST: Alchymistova laboratoř

Příspěvek od Valeria » 28 srp 2019, 15:22

Nebylo zvykem, aby si Valeria musela častěji chodit do alchymistických obchůdků, když sama jeden vedla, ale to už byla minulost. Nyní se musela smířit s tím, že jako mnozí další nakupovala a čekala v řadě s ostatními, což nebylo zrovna dvakrát příjemné. Ne pro čarodějku, která se tu nechtěla moc zdržovat, neboť měla své povinnosti a věci k zařízení, které nesnesly odkladu, a tak doufala, že se jí odtud podaří co nejrychleji zmizet. Ono stát na místě, které vám připomínalo vaši vlastní bývalé živobytí, kterého jste se museli vzdát jen proto, abyste přežili, za což v podstatě mohli jen lidé, bylo něco, co čarodějku znepokojovalo. Při pohledu na všechny ty věcičky a mimoděk i na vybavení a vzhledu krámku se jí navracely vzpomínky a pak i myšlenky na to, jak moc by se chtěla vrátit. Jistě, její život se o něco změnil, dokonce potkala několik lidí, kteří v jejím životě zastávaly nějakou tu důležitou roli, ale když se tak rozhlížela. Dala by cokoliv za to, aby se mohla vrátit. Stýskalo se jí. Nic však na své tváři nedala znát, a jakmile i na ní došla řada, uctivě pozdravila a vyjmenovala seznam věcí, za které tu hodlala nechat štědrý obnos, třebaže to nebyl tak dlouhý seznam jako toho kluka před ní. Nepochybovala o tom, že to je nějaký poskok, podobně jako tomu bylo u ní, když vyrůstala a mistr Einar ji využíval i pro nákup pomůcek a potřebných surovin. Mimoděk se musela uchechtnout, když ho ten postarší chlapík zřejmě odhadl. Ano, ano, v dnešním krutém a zlém světě ani děti nebyly nevinné.
Když se však obchodník omluvil s tím, že se musí podívat do skladu, protočila očima. Nutno podotknout, že se opravdu snažil a o své zákazníky se staral, ale to neměnilo nic na tom, že Valeria už chtěla odejít. Rozhlédla se a jakmile se obchodník delší dobu nevracel, ještě ke všemu se ozvaly ty podivné zvuky, na místě se zarazila. Ten kluk byl zaklínač, to poznala při pohledu do jeho očí, a koneckonců se svými zkušenostmi již věděla, jací mohou být. Nechala to tedy na něm, aby využil svých smyslů a podíval se, co se doopravdy děje. Sama pak čekala na okamžik, kdy mohla pomoct. „Podívej se, co se tam děje, třeba se mu jen udělalo zle. A kdyby po tobě zase vyjel, tak si to s ním vyřídím já,“ pobízela kluka.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 18
Registrován: 23 dub 2019, 19:35

Re: QUEST: Alchymistova laboratoř

Příspěvek od Caerthynna » 01 zář 2019, 13:57

Bylo to už nějakou dobu co jí celkem překvapivě přijala Kayla za svou studentku. Chtěla se jí odvděčit a být dobrou studentkou. Tohle byl jeden z jejich prvních důležitých úkolů. Donést nějaké věci z obchodu. Nemělo to být nic nebezpečného a děti normálně za drobný peníz takhle chodili nakupovat.
Po vstupu do obchodu zjistila, že se před ní nachází ve frontě jiní zákazníci a tak si zatím jen prohlížela vystavené předměty, různé alchymistické zboží, které ani neuměla pojmenovat a v hlavě si stále opakovala ty věci pro, které sem byla vlastně poslaná.
Mimo herně:
Prohlídka obchodu
Smysly 1
Caerthynna hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

Poté se ozvali divné zvuky, které se ozvaly ze zadní místnosti, do které nejspíše odešel prodavač. Jistě to, ale nevěděla byla před tím moc zahleděná do všech těch věciček. Ten kluk, se kterým prodavač před chvílí mluvil poznamenal, že by mohl uklouznout. "To neznělo jako uklouznutí." poznamenala s trošku vylekaným výrazem. Byla ráda, že ta žena ho pobízela, aby se šel podívat co se stalo. Třeba potřeboval pomoc.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 114
Registrován: 04 srp 2019, 13:12

Re: QUEST: Alchymistova laboratoř

Příspěvek od Orlin » 01 zář 2019, 14:05

Pozornost bývá u všech tvorů občas trochu zkreslená a tak se čistě teoreticky může stát, že místo do domu na jedné ulici, kde jste měli dořešit jednu delikátní pohledávku a čistě teoreticky strávit romantický večer při svíčkách v jednom se ocitnete v obchodě na ulici druhé. Orlin trochu polkl, když vlezl dovnitř a zjistil, že se ocitl v úplně jiné společnosti než chtěl. Ale nebyl by to on, aby se pokusil ze situace vytěžit něco dobrého. Už nějakou dobu u sebe tahal pár přísad, kterých by se rád zbavil, neboť pro ně neměl využití a naopak, aby získal nějaké další, které byly v jistých oblastech nedostatkové nebo je využil pro vlastní experimenty. Nebyl tedy znám pro přípravu lektvarů, jako někteří jeho další bratři a sestry, ale jak jinak se to měl asi naučit než metodou pokus omyl?
Naštěstí to vypadalo, že předním bylo pár zákazníků, některých ba i pochybných, dle prodávajícího, takže měl kupu času si promyslet, co vlastně bude chtít vykšeftovat.
Nakonec však situace začala být zajímavější, když se ze skládku ozvaly nestandardní zvuky a všichni se začali zajímat, co se stalo. Jo, Orlina to taky zajímalo, kašel kašel, ale taky ho zajímalo, co dalšího bylo v krámě, takže své schopnosti zaměřil na obchod tak nějak v širším záběru. O dveře a prodavače se přeci jen starali dva další.

Mimo herně:
Jelikož jsem expert na nepoužívání kostek, tak si hážu na Smysly 1 a Všímavost 2 = 3 (Třeba to pomůže)
Orlin hodil/a 3d6 a součet kostek je 4:
2, 1, 1

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 41
Registrován: 20 úno 2019, 15:12

Re: QUEST: Alchymistova laboratoř

Příspěvek od Mojra » 02 zář 2019, 21:11

Od posledního setkání s civilizací už to bylo pár dní. Mojra, trochu vyplašená z toho, co se jí nedávno přihodilo, doufala v menší výdělek nebo alespoň výměnný obchod. Vstoupila tedy do prvního alchymistického krámku, který byl po ruce. Byla pečlivě zahalená, kvůli strachu, zda jí někdo náhodou nepozná - ač je to velmi nepravděpodobné. V obchodě už bylo pár osob a nikdo ji nevěnoval žádné zvláštní pohledy.
Je to dobrý, neboj se...
Se sevřenou pěstí diktovala co chce koupit a co by mohla nabídnout. Nikdo kromě prodavače jí nevěnoval pozornost, ale Mojra byla stále rozrušená. Co když se to zase zvrtne...? Ne, nesmí se nic stát... Snažila se sama sebe uklidnit. Ale ne proto, aby se někomu něco nestalo, nýbrž proto, že se bála, co by se mohlo stát jí.
Poslušně se posadila na lavici a pozorovala počínání prodavače. Chodil sem a tam a občas něco mumlal. Tu něco vytáhl, tam schoval. Když ale poznamenal, že se musí vzdálit do skladiště, Mojra vytušila problém. Byla to nestandardní situace a to byl vždycky problém. Sevřela pěst ještě silněji a suše polkla. Chtěla odsud co nejdříve pryč a najednou tady bude muset čekat. Co když jí někdo najde a... upálí?
Mimo herně:
Hod na Smysly 3
Mojra hodil/a 3d6 a součet kostek je 9:
3, 4, 2


Po chvilce cinkání a šustění, klapání a vrzání přišel tlumený výkřik. A najednou se Mojře rozbušilo srdce. Prsty na ruce jí začaly lehce vibrovat. Ale nebylo to ze strachu nebo z 'výbušnosti'. Do žil se vlilo vzrušení, zcela opačný pocit, než čekala. "Co to...? Jde tam tedy někdo?"

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 107
Registrován: 20 říj 2018, 22:36

Re: QUEST: Alchymistova laboratoř

Příspěvek od Belan » 02 zář 2019, 21:24

Peren nerad chodil do skladiště a tím nechával obchod bez dozoru, ovšem nyní nebylo zbytí, suroviny prostě nebyly. Že nebyl schopen zkompletovat ani jednu zakázku, to už bylo na pováženou a docela mu to vadilo. Na druhou stranu, rád chodil do laboratoře, království jeho sestry Dahlie. Chybějící suroviny byly hlavní důvod, proč začínal obchod upadat. Dahlia jednoho dne prostě zmizela, měl pocit, že zmizela z laboratoře, ale nebyl si jistý. Důvod, proč tak důkladně upozornil toho malého zaklínače byl ten, že se mu při pár příležitostech zboží přesunulo a proházelo za tu chviličku, co odešel dozadu. Naštěstí nikdy nic nezmizelo, ale to přerovnávání bylo otravné a únavné. Takže jeho zaprskání sice zaregistroval, ale zcela ignoroval, navíc měl v hlavě jiné problémy než uraženého malého zaklínače.

Jak tak procházel skladem a kontroloval, za náhodou nenarazí na přehlédnuté zásoby, tak narazil v jednom koutě na čerstvě rozlitý olej. Lehce se zaradoval, automaticky lahvičku srovnal a vyrazil k laboratoři, kde doufal, že se již navrátila jeho sestra. Na dveřích do laboratoře byl stále vyvěšen vzkaz „Nerušit“. Zaklepal a po zabrblání, proč vlastně klepe, vstoupil dovnitř. Ovšem uvnitř nikoho neviděl. Udělal několik kroků vpřed, rozhlédl se po laboratoři a pak se to stalo. Prudká bolest na levé čelisti a náraz tak silný, že ho odhodil na knihovnu u zdi. Stihl pouze slabě heknout těsně předtím, než na něj spadla plná knihovna a přivodila mu bezvědomí. Prásknuvší dveře už ani nezaznamenal.

Kocour ovšem toto všechno zaznamenal. Zaslechl také několikeré zaskřípění podlahy, cupitání a pak už bylo ticho. Jen prach se začal sypat ze stropu, ale to mohl být následek prásknutí dveřmi. Caerthynna si mohla povšimnout toho, jak bylo vše pečlivě srovnáno a označeno. Značky sice přeluštit nedokázala, ale bylo jasné, že Peren ví přesně, kde co je. Orlin na druhou stranu si ničeho zvláštního nevšiml, asi mu učaroval samotný obchod. Tolik barev a vůní. Mojra nic zvláštního neviděla a kromě pádu knihovny ani neslyšela. Jakmile Kocour přelezl pult a vydal se prozkoumat dveře vedoucí do skladu, tak zjistil, že jsou sice jen zabouchnuté, ale že jim něco brání v otevření na druhé straně. Někdy v této době ho mohl začít slabě upozorňovat medailon na přítomnost magie. S pomocí někoho dalšího se podařilo dveřmi odsunout překážku a otevřít. Pokud obchodník nečaroval a neprošel pevnou hmotou, pak to bylo divné. A že kouzelnickou auru neměl mohl potvrdit všechny přítomné čarodějky. Sklad vypadal na první pohled jako obyčejný uspořádaný sklad. Ovšem ten, kdo by věděl, kam se dívat, by si uvědomil, že je tu opravdové bohatství a několik větších zásob docela vzácných alchemikálií. Na prohlížení ovšem nebyl úplně vhodný čas, protože skrze pootevřené dveře do laboratoře je vidět ona povalená knihovna, ležící poněkud nakřivo. Tuhle masivní knihovnu plnou knih určitě sami nezvednete a Perena neosvobodíte bez pomoci každé dostupné ruky. Čarodějky by mohly detekovat přítomnost magie ovšem bylo by těžké určit odkud, protože přicházela z několika různých stran, kdy nejsilnější vliv, téměř překrývající ostatní, přicházel jakoby od laboratoře. Možná se tam opravdu nalézá něco magického, možná je něco magického i ve skladu.

Laboratoř je velmi dobře vybavená, mnoho destilačních aparátů, pokusného skla, spousta chemikálií a celkově to působí dojmem místnosti, kde se pracuje, ale kde byly věci ve spěchu opuštěny. Jako by někdo uprostřed pokusů odběhl a nechal to jen tak po několik dní. Jakmile jste se všichni sešli v laboratoři, tak se vám po nazdvihnutí knihovny podaří Perena vytáhnout. Je stále v bezvědomí, ale slyšíte ho dýchat. Po nějakých léčebných pokusech se vám ho proberete natolik, že vnímá okolí a začíná komunikovat. Někdy v této době se začne do vůně laboratoře míchat další vůně. Není snadno zařaditelná, jen víte, že zde před chvílí nebyla. Tuto sladkou vůni ucítí i Peren a to ho probere více, než cokoli jiného. V obličeji má najednou vyděšený výraz, úplný horor. Po této změně výrazu se ozvou kroky vedle ve skladu, následované zaskřípěním a tříštěním. To se převrhly několikery police takovým způsobem, že téměř blokují východ z laboratoře. Taková důrazná tečka za tím vším. Zaklínači ještě zaslechnou zaslechnou cupitání a pak zase ticho. Peren v obličeji začíná bělat, sípavě dýchat a přitom se snaží něco říci, ale není tomu skrze sípání úplně rozumět. “Sípelůvsípheň. Sípchlesípyčsíp.“ Pak se několikrát prudce nadechne a podaří se mu vysípat na několikátý pokus: “Pryč!“

Mimo herně:
Řaďte se, jak vám to vyhovuje. Léčení podle libosti. Jen opatrně, je to starší pán. A na konci ani nemusíte utíkat. Jinak si vrhněte, co je libo.


Rukavice téměř nikdy nesundává a zástěru má sbalenou ve vaku.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 63
Registrován: 24 črc 2018, 18:44

Re: QUEST: Alchymistova laboratoř

Příspěvek od Kocour » 07 zář 2019, 17:53

Kocour moc neposlouchal, kdo mu co říká, stejně se hodlal do toho skladiště podívat. Na slova tmavovlasé ženy ale přikývl a zazubil se, když zmínila, že se o toho alchymistu postará, kdyby na něj zase vyjel. Jeho sympatie k té paní rapidně vzrostly.
Na rozdíl od ostatních Kocour dobře slyšel všechny ty rány, skřípění a zvuky, co se zpoza dveří ozývaly, a nabyl dojmu, že je tam kromě alchymisty někdo další. Tohle ale neznělo jako chůze nějakého spolupracovníka, jako spíš úprk pachatele. Přimhouřil oči, bez váhání vyrazil ke dveřím a opřel se o ně, aby je otevřel. „Nejde to,“ zafuněl k ostatním, a pokud mu někdo pomohl s otevíráním, byl jen rád. Pokud ne, prostě si poradil použitím znamení, což ale znamenalo, že možná rozbije půlku obchodu, nebo minimálně ty křehké lahvičky všude kolem.
Mladý zaklínač navíc cítil, jak mu medailon na krku jemně vibruje, a ani trochu se mu to nelíbilo, celá ta situace mu byla proti srsti. Začínal nabývat dojmu, že se tu děje něco nekalého, a nebyl si jistý, jestli se chce zamotat do něčeho, v čem hraje roli magie. Ten sklad vypadal celkem obyčejně, nebýt té magické aury, ale každého alchymistu musel zaujmout a lákat, jako noční motýly láká světlo loučí. Kocour se rozhlížel kolem s očima navrch hlavy a zorničkami rozšířenými nadšením, jenže… pak si uvědomil, že se tu něco děje, nebo se tu spíš něco stalo, a že na obdivování přísad teď není ta vhodná chvíle.
Potřásl hlavou a pohled mu padl na dveře vedoucí do laboratoře. Dveře, kterými bylo vidět na povalenou knihovnu, jež vypadala, že na něčem leží. Na někom. „Támhle!“ křikl Kocour na kohokoliv, kdo ho následoval, a ukázal na knihovnu. „Není tam? Vypadá to, že ho ta knihovna zavalila,“ vyhrkl, maje na mysli samozřejmě obchodníka, který se jim tak nějak ztratil z očí. A navzdory tomu, že mu osud alchymisty na srdci zrovna neležel, se vrhl se knihovně v marné snaze ji nadzvednout a muže osvobodit, ale k tomu nepochybně potřeboval pomoc mnoha rukou.
Společnými silami se jim však nakonec povedlo postaršího alchymistu zpod jeho vězení vysvobodit. „Jste v pořádku?“ bafl Kocour, ale případné léčebné pokusy ochotně nechal na jiných dobrovolnících. On sám se v léčení zase tolik nevyznal, i proto, že se jako zaklínač hojil jinak a stačilo mu napít se pár dryáků, aby mu bylo podstatně lépe.
A zatímco stál krok či dva od ostatních a probírajícího se alchymisty, do nosu se mu vloudila nasládlá vůně. Nebyl si jistý, zda ji zná, ale byl si jistý tím, že tu ještě před chvílí nebyla. A zřejmě probrala i toho mužíka… vyděsila ho? Co to tu, ksakru, bylo cítit? Když se ozval zvuk padajících polic a roztříštěných nádobek, Kocour nadskočil a prudce se ohlédl. „Někdo tu je,“ zavrčel zamračeně, a protože to vypadalo, že jim police blokují cestu ven, zvedl packu a složil prsty do znamení – za předpokladu, že nebyla jiná cesta ven a skutečně museli projít touhle zabarikádovanou. Použít aard bylo rychlejší, než odklízet police ručně…

Mimo herně:
Aard (2)
Kocour hodil/a 2d6 a součet kostek je 11:
6, 5

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 120
Registrován: 03 lis 2018, 19:32

Re: QUEST: Alchymistova laboratoř

Příspěvek od Valeria » 08 zář 2019, 22:56

Čarodějka protočila očima, to bylo asi všechno, co v této situaci, kdy nešly otevřít dveře, mohla udělat, nebo spíše dát najevo. Začínala být poněkud otrávená, neboť opravdu spěchala, a když viděla, co se tu děje, její nutnost odejít z místa, byla ještě citelnější. Nicméně, jakmile se podívala na ty další, raději se rozešla směrem k chlapci, kterému pomohla otevřít dveře. Bylo to možná rychlejší a lepší, než tu jen stát a civět po obchodě, byť tu měl obchodník plno zajímavých věcí a takřka snadno na dosah, tak kdo by na něco takového nemyslel, když tu byla taková příležitost. Nicméně u ní už to bylo velmi dávno, kdy se jako dítě rozhodla krást, posléze se díky mistrovi vydala na jinou cestu a nehodlala z ní sejít. Ne, že by měla tak vysoké morální zásady, ale jednoduše cítila jakousi sounáležitost, byť s neznámým alchymistou.
Když se jim společnými silami podařilo konečně otevřít dveře, i čarodějka se zkoumavě rozhlédla po prostoru, a hlavně po vzácných kouscích, které tu byly, a že byly velmi lákavé. Neměla však zase tolik času, aby se tu více rozhlížela a prozkoumala tu všechno, byť si byla jistá, že se tu musely nacházet další zajímavé věci, nejen přísady. Zaujala ji laboratoř, do které bylo částečně vidět, přičemž měla neodbytný pocit, že se tu stalo něco neobvyklého. Měla pocit, snad až hmatatelný, že ve vzduchu proudí magický otisk, ale nic z toho nedávala najevo. Ostatní jí byli naprosto ukradení, včetně té malé holky, kterou sice asi jako jedinou znala i jménem, ale její pozornost se soustředila na něco jiného.
Nebyla si úplně jistá tím, jestli bylo dobře jen tak vniknout do další neznámé místnosti, zvláště když si nemohli být jistí, co tam najdou. Magii sice vnímala, ale nedokázala určit, odkud přesně, nebo z čeho konkrétně, a to bylo velmi znepokojivé, dost na to, aby se držela na místě. Rozhodně se tentokrát za Kocourem nehrnula, takže vysvobození obchodníka zpod spadené knihovny bylo na někom jiném, přeci jenom muži byli silnější a ona byla žena. Žena, která se pak po obhlédnutí situace, že se nikomu nic nestalo, rozešla jejich směrem, aby se mohla podívat na stav muže, který se pak pomalu probouzel a něco nesrozumitelně říkal. Pravděpodobně ho probudila ta neznámá sladké vůně, která i jí zasáhla do nosu a podívala se na druhou ženu, která jí snad pomáhala s tím, aby mohly společně muže probudit k životu. Ona taky neměla moc zkušeností s léčitelstvím, ale něco málo věděla, tak se alespoň pokusila pomoct. „Něco s ohněm?“ Pokusila se ještě zeptat na to, co tam mumlal za slova, a snažila se to z něj nevytřepat, neboť jí tak trochu docházela trpělivost. Něco tu s nimi bylo a nebylo to vidět, jen to po sobě zanechávalo nepořádek a dost možná to bylo i zdrojem té podivně linoucí se vůně, kterou předtím necítila. „Co se stalo? Na čem jste tu pracoval?“ Udeřila pak na obchodníka, který sice sípal a nemohl moc mluvit, ale když chtěla něco vědět, nebrala si servítky, byť byl již postarší, a ještě po takovém nepěkném zážitku. Stejně pak zvedla hlavu a zkoumavým pohledem přejela po místnosti, byť použité znamení jí dost překáželo, protože dělalo ještě větší hluk. I tak se ale snažila najít nějakou další stopu.
Znala tyto alchymisty moc dobře. Ostatně i její mistr rád experimentoval a pokud tu měl laboratoř a vzácné přísady i alchemikálie, bylo dost možné, že se mu to poněkud zvrtlo. Nebo to alespoň byla jedna z možností, která jí zrovna napadla.


Mimo herně:
Smysly (2)
Valeria hodil/a 2d6 a součet kostek je 9:
6, 3

Další

Zpět na Questy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník