Písek, pot a krev

Na celém Kontinentě se snad nenajde jediná vesnice, kde by někde u cesty nestála ošuntělá dřevěná vývěska s přibitými vzkazy a inzeráty. I začínající dobrodruh dokáže mezi výhodnou nabídkou slepičích vajec a přisprostlou milostnou poezií snadno najít zakázku, ze které by mohla koukat slušná odměna, ať už jde o pomoc s nestvůrou, ztraceným dítětem, a nebo obyčejnou sezónní pomocí na poli...
V tomto fóru probíhají hry vedené vypravěčem. Questy je možné hrát paralelně s hrou v eventu nebo volné hře.
Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 456
Registrován: 27 črc 2018, 14:01

Písek, pot a krev

Příspěvek od Valdur » 06 črc 2022, 15:44

Písek, pot a krev

Obrázek


!!! Upozornění !!!
Tento quest obsahuje explicitní obsah. Budu se zde snažit ukázat jak ty zajímavé věci z říše kriminálního podzemí, tak i ty špatné. Počítejte s tím, když se budete hlásit.

Start a konec questu
Prolog, tedy začátek questu, bude po srazu, konec bude záležet na hráčích

Rozsah a tempo
Post za týden, maximálně dva týdny nejlépe

Obtížnost a limity
Velice obtížné, bude záležet na hodech v kostkách a překážky nebude snadné zdolat. Fyzická dočasná zranění jsou taktéž ve hře. V aréně se bude bojovat pouze pěstmi, mimo ní můžete použít zbraně.

Odměna
15 bodů zaručených, dle průběhu questu možné zvýšení

Počet hráčů
3 hráči (pouze pro zaklínače a obyvatele. Doporučuji fyzicky zdatné a hlavně alespoň trochu zkušené postavy)
Rayla, Kayle, Sarren(3/3) - PLNO


Úvod do děje


Crinfrid je nechvalně proslulý svou vysokou kriminalitou. Prostituce, gangy, černý trh a další podobné pochybné věci, na které si vzpomenete. Hotový ráj pro zločince. Jedna z takových věcí jsou i ilegální zápasy. Aréna se nachází v jedné z těch horších, špinavých ulicí v už tak zanedbaném městě. Jedná se o dřevěnou stavbu v oválném tvaru s hledištěm. Poblíž arény najdeme i provizorní nemocnici pro zraněné zápasníky, dva nevěstince, první je krčma s tanečnicemi a sexuálními službami, zatímco druhý je vyloženě špinavý a poměrně levný hampejz (říká se, že zde slouží otrokyně místního gangu) a někde by se určitě našla i varna drog. Zbytek zakončuje několik dřevěných chatrčí, ve kterých žijí obyčejní, chudí lidé. Nedaleko tohoto místa se však nachází slušnější budova, ve které sídlí jeden z mocných gangů ve městě, který má část s arénou na starosti, ale dokud se nedějí nějaké problémy ve čtvrti, tak se nijak neangažuje do zápasů či jiných podniků. Alespoň ne oficiálně.
Každý rok se zde odehrává turnaj, kdy výherce dostane pokaždé nějakou speciální odměnu. Tento ročník šampión dostane ozdobený, trpaslíky ukovaný, meč, který nosí pouze a pouze vysoko postavená šlechta. Jak se na takové místo dostalo, nikdo neví, a popravdě, ani vědět nikdo nechce. Za to vyhrát tento předmět by chtěl každý bojovník, už jenom kvůli vysoké ceně na trhu či prvotřídní kvalitě.
Účastníci, kteří se souboje v aréně zúčastní, budou mít zdarma pokoj v lepším nevěstinci, včetně lékařské pomoci, slevu na jídlo a pití a taktéž, pokud se bude zápasníkům dařit, i jisté služby od místních slečen, na účet podniku.

A právě v souvislosti s tímto turnajem se jednoho dne na tabulích začala objevovat další nabídka práce. Jednalo se o práci pro obyčejné žoldáky, která však na první pohled nic moc neříkala. Za to odměna byla velice lákavá. Ve zprávě stálo:

„Všem žoldákům z celého koutu světa! Hledám tři osoby, kteří by mi pomohli v získání jednoho předmětu. Jediné, co požaduji, je fyzická zdatnost a diskrétnost. Zájemci, dostavte se do Jantry, dům na úplném kraji vesnice. Venku bude čekat stráž, neminete ho.

Odměna: 250 korun
Nalezené věci navíc jsou vaše

K.“


NPC

Karl | +
Zkušený šéf podzemní kriminální organizace. Nerad dělá špinavou práci sám, a tak si většinu času někoho najme, ať zbytečně neohrozí život a reputaci svou, tak i členů jeho malého gangu. Nikdo neví, odkud se vzal, nikdo neví, jak takto zbohatl, aby si dovolil platit žoldnéře a nabyl tolik na moci. Nikdo nezná historii tohoto člověka, krom pár menších událostí, jako je to, že měl prsty v loupeži jednoho bohatého muže, kdy si najal partu žoldnéřů, aby pro něho vykradli celý trezor. Dále, údajně utekl z krutého pracovního tábora, do kterého se dostal kvůli zradě v jeho organizaci, kterou po svém útěku hned získal zpátky a krutě potrestal viníky. Jinak se jedná o člověka, který pokaždé splní své slovo, jak v tom dobrém, tak i špatném slova smyslu.

Působí slušným, ale nepříjemně tajemným dojmem člověka, který tají spoustu věcí a rozhodně ne úplně pěkných. S žoldáky jedná na rovinu, pokud budou předem souhlasit s prací, nemá problém říct všechny informace, které k práci budou potřebovat. To, jak ji splní, mu už je celkem jedno, ale vždy řekne tu nejvíce adekvátní cestu. Také, pokud je to potřeba, nemá problém využít své prostředky pro pomoc, tedy, pokud se mu to vyplatí a slouží k hlavnímu cíli.

Obrázek

Arlon | +
Jeden ze zápasníků, který se účastní dalšího ročníku tohoto turnaje. Na první pohled působí hrozivě, ale jinak se s lidmi baví kupodivu přátelsky, natož, v jakém městě žije. Nejedná se o, kdo ví jak velkou horu svalů, ale atletickou postavu má rozhodně. Na sobě má roztrhané, staré oblečení, takového průměrného zdejšího obyvatele podobné části města. Pohybuje se okolo arény.

Obrázek

Dalorn | +
Postarší půlelfí žebrák, kterému se každý člověk vyhýbá velkým obloukem. Moc dobře se o něm ví, že jede v drogách a když se opije, je agresivní na všechny v okolí. Ne jednou dostal obuškem, nebo spíše obušky, za vyučenou. Jeho obličej, a vlastně i celý zbytek jeho těla, je naprosto zničený a žije s otřesnou pověstí pověsti na krku, jako bonus. Pohybuje se okolo arény a nevěstinců.

Obrázek

Marion | +
Jedna z prostitutek z lepšího nevěstince. Buď obsluhuje zákazníky, nebo tančí na stole, kdy začíná celá oblečená a končí v posteli člověka, který mu dá největší dýško. Muži ji hodnotí jako velice pěknou a divokou holku v jistých hrátkách. Ráda si povídá s ostatními lidmi, pokud se zrovna nekroutí jak had na stole.

Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 456
Registrován: 27 črc 2018, 14:01

Re: Písek, pot a krev

Příspěvek od Valdur » 24 črc 2022, 17:45

Prolog

Quest se odehrává před útokem na Sarrena


Nebe bylo tmavé a na povrch padaly kapky deště. Sem tam šel vidět i záblesk blesku následující se zvukem hromu. Většina lidí se schovala pod střechu svých domovů, dospěli se bavili o všelijakých věcech a malé děti se drželi nohou svých maminek a tatínku, neb byly vyděšené z bouřky nad nimi. Vesnice nesoucí název Jantra, vypadala jako místo duchů, neb venku pomalu nikdo nebyl, krom pár jedinců. Jedním z těchto lidí byl jeden ozbrojený muž u dveří domu úplně na okraji vesnice. V pravé ruce měl dlouhé kopí a na sobě měl kožené, lovecké boty, kalhoty a košili s gambesonem na ni a zvoncovou přilbou na hlavě. Rozhodně nebyl zdejším, popravdě, byl tu teprve pár dní. Vedle domu je ustájeno pět koní a jeden povoz, naznačující, že minimálně tři osoby jsou uvnitř, zatímco čtvrtá je venku, vzhledem k povozu jich tam však může být více.

Uběhlo několik hodin, během kterého déšť ještě zesílil, včetně hromobití. V tu chvíli byl každý ve svých domovech, pěkně v suchu a v teple. Krom onoho strážce, jež se nehnul ani o krok z místa. O co víc, do vesnice dorazil černovlasý zaklínač s jizvou pod levým okem. Vypadal, jako kdyby něco hledal. Všiml si, že ve vesnici není ani noha, úplné prázdno, takové klidné místo duchů, avšak jeho medailon nijak nevibroval. Nakonec však uviděl na konci vesnice jednoho ozbrojence. Pomalu přijel k němu na svém koni, který ustájil u ostatních. Hlídač ho bedlivě pozoroval. Když k němu zaklínač přišel, řekl ozbrojenci důvod příchodu a ten mu s kývnutím hlavy otevřel dveře. "Jdi dovnitř." Zaklínač tak i udělal. Ocitl se v předsíni, kde stáli dva další ozbrojenci, tentokrát v kroužkové zbroji s rukou u svých krátkých mečů. Nalevo od něho byly otevřené dveře, jež vedly do místnosti, kde stál dřevěný stůl a za ním na dřevěné židli seděl chlapík, jež koukal do map a různých dalších dokumentů. Za ním byl další člověk, taktéž ozbrojený, avšak ne tak obrněný, neb nosil obyčejné šatstvo. "Ah, první zájemce dorazil! Prosím, vejdi dovnitř. Jen si nejdříve očisti boty, než vejdeš do této místnosti, nechci to tu ušpinit blátem." Promluvil svým tajemným hlasem a když zaklínač vešel, postavil se a rozpřáhl ruce s malý, úsměvem na tváři. "Vítej. Jsi první, kdo dorazil, takže ještě počkáme na případné další zájemce. Řekni mi, jak ti říkají?" Zeptal se. Kayle měl chvíli na jednu otázku, na kterou se mohl zeptat, dokud nepřišli ostatní.

Další žoldák, v tomto případě opět zaklínač, nebo spíše zaklínačka, se objevila ve vesničce. Štěstí, že nikdo nebyl venku, neb by mohlo hrozit, že se na ni někdo ošklivě podívá a chudák vesničan by to hned schytal. Mohla však mohla uslyšet poblíž zvuk třísknutí dřeva o dřevo, jak někdo rychle zavřel okno. Blonďatá zaklínačka se tím směrem podívala, ale jinak to nechala být a šla hledat místo setkání se zadavatelem jisté práce. Neb byla na koni, neměla problém vidět, že zde dorazilo několik osob, dle počtu koní, ke kterým se přidal i ten její a když přišla ke stráži u dveří, na kterého se ošklivě, skoro až egoisticky mračila, řekla důvod své návštěvy. Strážce ji nakonec pustil se slovy "Vejdi" a otevřel ji dveře do předsíně. Než však za ní zavřel, ozvalo je z venku "A ten svůj pohled si nech pro sebe." S těmito dveře zavřel. Z místnosti, do kterých vedl jediný vchod nalevo, někdo zvolal "A to máme dalšího! Očisti si boty a vejdi dovnitř." Jakmile vešla do místnosti, ať už s čistými botami či nikoliv, muž před ní si ji dobře prohlédl a pak se podíval na zaklínače, jež přišel před ní. "Hm. Skoro, jako kdybyste z oka vypadli. No, počkáme ještě na posledního. Mezitím mi řekni, jak tě nazývají, zaklínačko?" Stejně jako její bratr, měla čas se zeptat na jednu otázku, dokud nepřišel třetí člen této party.

Vesničane by si mohli přičíst světový rekord v počtu zaklínačů ve vesnici v dobu, neb do Jantry přišel další takový. Jako jediný však bez koně, pěkně se prošel a na jeho zboji to šlo i dobře vidět. Špína, kam se člověk podíval. Pokud někdo ještě nezavřel svá okna, tak to teď definitivně udělal. Tři zaklínači v jedné malé, nevinné vesničce? To nevěstí nikdy nic dobrého. Černovlasý muž šel přímo k ozbrojenci před budovou na konci vesnice. Všiml si počtu koní, kterých jich teď bylo sedm dohromady. Jako ostatní před ním, pověděl důvod své návštěvy. Chlápek kývl hlavou a otevřel mu dveře. "Prosím" pověděl a ukázal mu rukou směr dveří. Ocitl se v předsíni se dvěma dalšími ozbrojenými lidmi. Z pokoje, do kterého vedly otevřené dveře, se ozval již známý hlas. "Poslední host dorazil! Pojď-- Sarrene? Ale nepovídej, přišel jsi navštívit staré známe? Očisti si boty a pojď sem, čeká se jen na tebe." Řekl s úšklebkem na tváři a pak se posadil. Jakmile vešel dovnitř, mohl uvidět další dva zaklínače, se kterými bude pravděpodobně spolupracovat. Než začal briefing, Sarren dostal čas na jednu otázku, pokud nějakou měl.

"Tak tedy, začněme." Postavil se a opřel se rukami o stůl. Rayla s Kaylem stáli přímo u stolu, Sarren za nimi jim koukal za rameno. Když to Karl, muž, jež všechny zde vítal, se pousmál a podíval se na něj. "Neboj se Sarrene, oba víme, že nekoušu, pojď mezi nás." Zda to udělal, či nikoliv, bylo na něm. "Není to nic složitého. Máte rádi pěstní zápasy? Jestli ano, a máte v nich zkušenosti, bude to pro vás hračka. Vašim úkolem je dostat se do turnaje a vyhrát ho. Je jedno, zda to zvládne jen jeden z vás, musí ho někdo vyhrát, aby získal hlavní cenu." Podíval se na stůl a snažil se najít hrubý obrázek předmětu, který mají získat. Když ho našel, položil kresbu před ně. "Tento meč je váš cíl. Stačí vědět, že je velice cenný. Výhra v turnaji je nejlehčí způsob, jak ho získat. Dobře si ho prohlédněte." Zatímco se zaklínači dívali na onu kresbu, Karl mezitím hledal mapu. Opět, když ji objevil, položil před ně a ukázal na název Crinfrid. "Zde se turnaj bude za pár dní odehrávat. Měli byste přijet den před začátkem turnaje, takže budete mít čas se zapsat. Koně necháte tady, August, který stojí venku, vás tam dovede na svém povoze, který jste určitě venku viděli a zavede vás na místo, pak na vše budete sami. Nebudete zastavovat, takže pokud nemáte jídlo, o tři domy dál je hospoda, nakupte si něco tam, pokud chcete, nebo si počkejte, až dorazíte do cíle. Vlastní koně tady nechte, bude o ně slušně postaráno." Následně se opět otočil na svého pomocníka. "Erwine, vytáhni měšce, všechny tři." Muž kývl hlavou a prohledal pytel poblíž sebe. Na stole postavil tři mohutné měšce. "Dobře se na ně podívejte. Tohle je vaše odměna, pokud mi ten meč přinesete. Jste zaklínači, tohle si vyděláte jednou za čas a za větší nebezpečí. A navíc vám garantuji, že nebudu po splnění brblat a kroutit se jak had s nadávkou mutant na jazyce. Tohle je vaše odměna a navíc.." Naznačil rukou něco Erwinovi a ten vytáhl další, o něco menší měšec, který Karlovi podal. Ten se v něm začal hrabat a postupně začal vytahovat mince, které rozdělil do tří části. Každá tato část činila 30 korun. "Tohle je vaše platba předem, taková motivace a má dobrá vůle. Zbylých slíbených 250 dostanete po splnění práce. Pokud máte nějaké otázky, sem s nimi, poté máte čas deset minut na nákup zásob. Pak vyrazíte." Následně všichni tři zaklínači měli nějaký ten čas na otázky a pak na nákup. Jakmile všichni měli vše hotové, dorazili k povozu zapřaženým jedním, avšak velice silným koněm. "Čas vyrazit, bude to dlouhá cesta, tak se chovejte slušně a nesnažte se cestou zamordovat." Jakmile všichni nasedli na vůz, vyrazili na cestu.
Mapa | +
Obrázek

Mimo herně:
Všichni si hoďte 1d6

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 324
Registrován: 21 úno 2019, 23:44

Re: Písek, pot a krev

Příspěvek od Sarren » 24 črc 2022, 18:37

Mimo herně:
Sarren hodil/a 1d6 a součet kostek je 3:
3
Obrázek


Sarren z Rissbergu
Zaklínač školy Gryfa

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 131
Registrován: 05 zář 2021, 12:23

Re: Písek, pot a krev

Příspěvek od Rayla » 25 črc 2022, 07:34

Příjezd do vesnice:

Byla to již nějaká doba, co měla naposled zakázku. Nyní se spíš soustředila na Phillipovi úkoly a snažila se najít jistou potvoru. Sice zatím bez úspěchu, ale co věděla jistě bylo, že neodešli do Zerrikánie. Takže prozatím byla na volné noze. Občas tu a tam něco chytla pro Tristena, ale jinak byla volná. A docela jí chyběla krev, pot a násilí. Toho měla v Oxenfurtském podsvětí habaděj. Ale nyní? Inu bylo na čase se dívat po nějaké práci. I ghůlové, nebo Barghesti by nebyli špatní. Procházela se poblíž Oxenfurtu A narazila na tabuli s vývěskami. Zastavila, sesedla z koně a došla k ní. Podívala se na nabídky, případné zakázky. "Hmm.. Sháním hrnec. Potřebujete umýt okna? Lekce latiny, zbavení se krys? To jdi někam. To si snad monstra kurva dali dovolenou do háje?!" komentuje tabuli pro sebe naštvaně. Jediné, co tam bylo trochu použitelné byli ty krysy, ale na to nehodlala plýtvat časem, protože by za to nedostala víc jak deset novigradských, kdyby měla štěstí.

Ještě chvíli tam stála, když si pak všimla jednoho papíru, který byl schovaný za těma ostatníma, někdo ty hrnce potřeboval sakra hodně. Strhla tu žádost a zahodila jí a začetla se do zakázky, která zněla vskutku lákavě.
„Všem žoldákům z celého koutu světa! Hledám tři osoby, kteří by mi pomohli v získání jednoho předmětu. Jediné, co požaduji, je fyzická zdatnost a diskrétnost. Zájemci, dostavte se do Jantry, dům na úplném kraji vesnice. Venku bude čekat stráž, neminete ho.

Odměna: 250 korun
Nalezené věci navíc jsou vaše

K.“


Dočetla si to a pousmála se. Tohle vypadalo velmi zajímavě. Rozhodně zajímavěji, než ty podělané krysy. Vzala si papír se zakázkou, znovu si jí prohlédla a na moment se zarazila a zaúpěla. Kurva Jantra, to snad ne. Do té zatracené díry se vracet nechci. A už vůbec ne s koněm.. Do prdele práce lvohlavý pavouk, aby to vzal. Rozhořčeně lamenuje v myšlenkách. Nakonec se teda vyhoupla na hřbet svého koně a vydala se do Jantry. Přísahám, že jestli zase budou chtít vzít toho koně, tak tu vesnici vyvraždím. Myslí si pro sebe a vyrazí na cestu.

Po cestě začalo pršet a blesky. Rayla si z toho nic nedělala, vlastně jí déšť oponoval a sama si užívala kapky deště na tváři. Blesky jí z ničeho nevytrhly a jejího koně taky ne. Čím víc se blížila k Jantře, tím víc jí přepadával vztek, který jí byl vidět na tváři. Před branou se na moment zastavila. Zavřela oči, vydechla a nadechla se. Kůň nervózně zafrkal a zahrabal. Rayla ho poplácala po šíji. "Neboj chlapče, Rozhodně tě neodvezou, to ti přísahám." Řekne mu šeptem a vyrazí do Jantry. Projížděla Jantrou a nikoho neviděla. Díky dešti byli schovaní, což nyní byla její výhoda. Uslyšela třísknutí oken. Podívala se tím směrem a po chvilce se lehce ušklíbla. A nebo o mě vědí a bojí se.. Inu, taky výhoda. Sedláci mizerní. Pomyslí si a dál už vesnici ignoruje a jede na její druhý konec, kde viděla několik koní i strážného.

Sesedla a ustájila koně, pohladila ho po čumáku. Po chvíli již vyrazila ke strážnému, co tam stál. Prohlížela si ho. Inu, dojem na ní fakt neudělal. A tak se spíš jen mračila. S tímhle jednat fakt nejspíš nebude. "Jsem tu kvůli zakázce." Odpověděla mu prostě a víc nic. Víc vědět nepotřeboval. Po chvíli jí pokynul, aby vešla. Rayla tedy prošla a již na jeho existenci zapomněla. Za zády se však utrousila poznámka, aby si ten pohled nechala pro sebe a zavřel. Rayla se podívala na dveře a odfrkla si. A ty mi můžeš políbit. Pomyslela si, ale po chvíli přeci jen nasadila neutrální pohled. Zadavateli by se opravdu tenhle pohled nemusel líbit. Šla dál a když se ozval další hlas o čištění bot, Rayla se podívala na své boty a.. Dala mu za pravdu. Vypadali hrozně. Tak boty jakž takž očistila a následně vešla. Podívala se kolem. Okem zaměřila, že tam již byla jiná postava, ale ignorovala jí a plnou pozornost měl ten, který na ní mluvil. Z oka vypadli? Co? Kdo sa.. Pomyslí si, když tajemná postava hlesne, že jakoby z oka vypadla tomu prvnímu. Podívala se tedy na něj pořádně a poznala ho. Kayle. Bratr. "Protože je to můj bratr. Ačkoliv by mě zajímalo, co ten tady dělá." Řekne v odpověď a kývne hlavou ke Kayleovi na znamení pozdravu. "Čau. Neměl bys někde spíš lovit monstra a zachraňovat paničky z jejích spárů jako správnej vlk s kodexem?" Popíchne Kaylea a hodí na něj úšklebek. Pak se již ale otočí na podivného chlápka. "Omlouvám se, No, jinak jsem Tearth. Ale jak znám bratra, tak řekne i mé jméno. Takže Rayla. Můžete si vybrat, co se vám líbí víc." Dodá k zadavateli a pořádně si ho prohlédne. Bylo na něm něco zvláštního, ale to nijak nehodlala řešit. "V zakázce je psáno o diskrétnosti. Chápu. Otázka zní, když budu muset, mám někoho zabít, nebo nezabít nikoho?" Zeptala se zadavatele. Pak ale přišel třetí zájemce a dle všeho se znali.

Sarrena si prohlédla a dle všeho taky zaklínač, ale hlavně jí v mozku vylezla vzpomínka na Kaer Morhen a Adwalda. Rayla se ušklíbla. "Sarren? Ten Sarren od gryfů? Ha, takže ten starouš Adwald evidentně nepřeháněl, když o tobě mluvil" Řekne s menším úšklebkem a podívá se taky na bratra, jak na něj bude reagovat. Tohle mohlo bejt o to zajímavější. Ale nijak představovat se mu nehodlala zatím.

Po chvíli začal Briefing a Rayla poslouchala. Šlo o pěstní souboje a v Cinfridu. Známé město, kde párkrát i pracovala. Místo, kterému by se měl normální člověk radši vyhnout, ale čím víc ho poslouchala, tím víc se jí tahle práce zamlouvala. Když pak bylo řečeno, že pojedou na povoze a mají si získat jídlo, tak se netvářila moc nadšeně a o to hůře, když slyšela, že měla nechat koně v téhle díře. To div neřekla hlasitě rezolutní ne. Svého koně tady opravdu nehodlala nechávat. Když se uklidnila, tak chtěla již něco říct, ale přistáli na stůl měšce. Pěkně nabité měšce. To v Rayle vyvolalo další úsměv. Opravdu krásná sumička. A následně menší měšec kde vytahoval na stůl třicet korun. Ten chlápek ten meč opravdu chtěl. A pak byl prostor na otázky. Rayla si znovu prohlédla měšec, usmála se.

"Pár bych jich měla. V případě úspěchu, šli by peníze poslat do Kovirské banky na jméno Tearth? Druhá otázka.. Šlo by mého koně přesunout třeba do Oxenfurtu, nebo jiné vesnice? Nechce se mi ho nechávat v téhle díře, aby mi ho zase prachsprostě ukradli a prodali, nebo tentokrát zabili. A třetí otázka a hádám, že ta nejdůležitější, Nějaký alternativní plán kterého se máme držet máte? V případě, že nevyhraje ani jeden, což se stát může. Meč pořád můžeme získat jinými metodami. Tak se ptám, zda nějaký plán je nebo máme myslet za pochodu, až v tom budeme sami a improvizovat. Případně, pokud se něco ví o protivnících, či jiných lidí, kterým budeme čelit, či se setkávat?" Zeptá se Karla. Víc otázek neměla. Místo toho vzala zálohu a podávala část bratrovi. "Kayle. Vem ty prachy a kup něco k jídlu.. Prosím. A neptej se. Zkrátka čím méně lidí mě tady vidí, tím lépe." Dořekne k bratrovi a po chvíli jde ke stájím.

Po chvíli byl čas jít. Rayla hladila koně po čumáku i po šíji a chvíli s ním mluvila. A vzala si z brašny to nenutnější do batohu, plášť s kapucí, kterou na sebe nasadila a po pokynu vlezla na povoz. Strážný řekl cosi o slušném chování a nemordování. Rayla si o tom myslela své, ale nic neříkala. Vlastně se upřímně těšila na tuhle cestu. A minimálně na interakce těch dvou. Bratra znala dost na to, aby věděla, že z vyprávění o Sarrenovi z úst Adwalda se mu nedělalo dobře. Tohle bude zábava. Pomyslela si, nasadila si kapucu na hlavu a líně se uvelebila na povozu.


Mimo herně:
Rayla hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 37
Registrován: 24 zář 2021, 12:41

Re: Písek, pot a krev

Příspěvek od Kayle » 30 črc 2022, 21:22

Kayle poslední dobou neměl zrovna zlé období. Zabil pár monster, získal nějaké peníze a sám se u toho nenechal moc zranit. Všichni spokojení... i když mu moc radost neudělalo, že jako odměnu za poslední zakázku získal koně. Co mě sakra dělat s koněm? To nebyla odměna, ale prokletí pro měšeč! Každopádně... trvalo to o něco málo déle než se s koněm sžil, alespoň natolik, aby ho jeho možná prohra v kartách i mrzela. (Což byl původní plán jak se ho zbavit). Při hledání další zakázky ho poměrně zaujala nabídka hledání žoldáků o které se bavili dva kluci u tabule se zakázkami. To neznělo jako něco, co by Kayle nemohl udělat. " Je to až v Jantře... ale zase odměna 250 korun!" pro Kayla bylo rozhodnuto. K penězům byl přitahován jako můra k plameni. Stejně jako většina Kayleho rozhodnutí i tohle bylo nakonec značně nedomyšlené, což mu došlo při průjezdu zcela liduprázdnou vesnicí... Jistě, pršelo, ale stejně neměl moc dobrý pocit, když tu nikdo nebyl a medailon zůstával v klidu. Sesedl z koně a šel se prostě zeptat, zda je tu dobře. Ukázalo se, že byl.
Kaylovi přišlo přinejmenším zvláštní, že byl požádán, aby si očistil boty, ale bylo to stále 250 korun - minimálně přislíbených, na které neměl Kayle jediný důkaz, jelikož si nevzal tu zakázku, ale nevadí! Ještě ke všemu ho vítali s úsměvem. Měl pocit, že asi sní. To se nevídalo, většinou se na něj lidé dívali jako na vraha už z principu... což, dokud platili Kayle tak nějak skousával.
" Jsem Kayle." představil se normálně a mírně se pousmál nazpátek. Tady se mu začínalo líbit.
Viděl ze své pozice mapy, ale tušil, že to se vysvětlí až dorazí ostatní... snad? " Nebudou tu trollové, že ne?" ujistil se v tom, co ho "trápilo" asi nejvíce. Jistě, byly tu i jiné věci, ale trollové byli automatické ne.
Tak či onak ať už dostal odpověď, či nikoli, slyšel velmi brzy na to vstup další osoby.
Neupozorňoval na sebe... teoreticky neměli mít moc podobných rysů, ale prakticky? Asi ano... Tak či onak jak se ukázalo, jeho sestra si opět nebrala servítky a zase se do něj rozhodla kopat. Kývl jí na pozdrav a už se ani neobtěžoval protáčet oči, proč by to dělal? Nad její otázkou jen pokrčil rameny s tím, že to tu nehodlá rozebírat. Krom toho, že Rayla prozradila pomalu každý nepodstatný detail, aby se pak zajímala, zda jsou diskrétní? Dokonce i Kayle nad tím jen nevěřícně pozvedl obočí. Proč to říká? Ale nakonec musel uznat, že ta otázka, co položila byla více než zajímavá a mnohem lepší jak ta Kaylova...
A pak přišel třetí a jestli měl teď Kalye špatnou náladu, tak se ještě zhoršila... Adwaldův milovaný Sarren. Zjednodušeně řečeno - Kayle toho namyšleného zmetka nenáviděl. Prakticky řečeno Sarre za to nemohl. Když Kalye dostatečně dospěl objevily se mu hlavě otázky typu - proč je nechal mistr u Vlků? Proč je nevzal do toho svého perfektního typu školy o kterém stále mluvil... A pak, když začal mluvit o Sarrenovi, někde v Kaylovi se spojilo, že za to může on, kdo jiný taky? Dosud ho nikdy neviděl... ale jen to jméno v něm nechávalo vařit krev... ale kdo by byl čekal, že se potkají všichni 3 sourozenci?
***
Pozorně poslouchal, co se po nich chce a doufal, že zvládne alespoň první kolo?
On sám neměl další otázky, jelikož jak se zdálo Rayla je všechny položila a on byl spíše zvědavý na odpovědi než aby vymýšlel vlastní otázky. Když se otočila k němu a začala diktovat, nehodil po ní hezký pohled... ale řekla prosím. " Fajn." řekl tiše, byť nechápal, co Rayla zase vyvedla, že se chová takhle. Ale alespoň mohl vypadnout od Sarrena, co nejdál. Byť netušil, zda si Sarren nepůjde taky něco nakoupit a neskončí tam spolu, ale to je jedno, vyrazil pro zásoby, co by měly být třeba a snažil se držet svůj vztek pod pokličkou.

Ať se stalo cokoli, vrátil se Kayle zpátky a nakonec byl čas vyrazit. Jak Rayla mohla snadno odhadnout měl velmi špatnou náladu a pokud by ryla, mohla dostat nazpátek.

Mimo herně:
Kayle hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 324
Registrován: 21 úno 2019, 23:44

Re: Písek, pot a krev

Příspěvek od Sarren » 10 srp 2022, 10:31

Byla to už nějaká doba, co Sarren cestoval sám. Neměl už po ruce sluhu, což znamenalo, že každodenní život se navrátil víceméně do starých (a trochu nudnějších kolejí). S tím rozdílem, že mnohem častěji, než dříve, přicházelo zpestření v podobě setkání s Kai. Jiným lidem se, ostatně jako obvykle, spíš vyhýbal, pokud nešlo o zakázky. Dá se říci, že na tom se nic moc nezměnilo, přestože na osobní úrovni za ten rok a půl od začátku Willovy služby změnilo docela hodně. Takový už ale Sarren byl, nedával okolí příliš najevo, co se odehrává uvnitř.

Kai měla podle všeho poslední dobou až příliš jiných věcí na práci a interval od jejich posledního setkání byl delší, než obvykle. Chyběla mu, ale jinak si z toho velkou hlavu nedělal, protože pochybnosti jej v souvislosti s ní už dávno přešly. Věděl, že se zase objeví, až tomu podmínky budou přát. On se mezitím věnoval svému zaklínačskému životu, ale na vypsanou zakázku, které by se chtěl ujmout, nějakou dobu nenarazil. Místo toho si na jedné tabuli všiml nabídky, která pro něj mohla slibovat snadný druh výdělku. Požadavek diskrétnosti mohl signalizovat spoustu věcí a Sarren chvíli zvažoval, jestli je v tom nějaký větší háček, či návaznost na něco nekalého. Ne, že by mu takové věci dělaly problém, ale rád věděl, do čeho jde a na co si dávat pozor. Po chvíli dumání usoudil, že z tak prostého vzkazu se stejně nic kloudného nedozví a jistá iniciála mu napověděla, odkud by teoreticky mohl vát vítr, pokud měl štěstí. Rozhodl se, že to prověří a snad i doufal, že se po delší době dostane do nějaké zajímavější akce.

Nabídka odkazovala do Jantry, kam se také pěšky vydal. Cestou se rozpršelo, což mu nijak nedělalo vrásky, jen si přitáhl svůj dlouhý plášť víc k tělu a přes hlavu si přetáhl kápi. Nakonec dorazil do vesnice za doprovodu dramatického zahřmění. Kdosi před ním zavřel okno, ale on si toho nevšímal. Neštěk po něm ani pes. Sarren hledal dům na kraji vesnice, který byl zmíněn na vývěsce.

"Jsem tu kvůli té práci," sdělil strážnému, když se dovtípil, že našel to správné místo. Krátce se ohlédl směrem ke koním a povozu a pak si sundal kápi. Sarren muže nepříjemně provrtal pohledem, netušíc, že strážný už dnes měl čest se dvěma dalšími zaklínači, takže to asi nemělo ten správný efekt, a po pobídce a pokynu rukou vešel dovnitř.

Lehce pozvedl obočí, když byl nazván hostem a následně osloven jménem. Uvědomil si, že toho muže, co na něj mluvil, zná. Ledabyle si očistil podrážky a beze spěchu vešel do místnosti, kde na něj Karl čekal. Musel se trochu sehnout, aby se nepraštil do rámu dveří. Jeho zmutované oči si rychle navykly na přítmí a bezvýraze se rozhlédly kolem. "Nazdar, Karle," prohodil k zadavateli bez sentimentu. Měl tu čest se s ním setkat už dvakrát a pokaždé z toho kápl pěkný peníz. Sarren začínal získávat dojem, že kdyby se otočil na patě před spoluprácí, která zjevně klapala, musel by být padlej na hlavu.

Musel však zjistit taky něco o těch, se kterými měl spolupracovat. Mnohem raději pracoval sám, ale taky už dobře věděl, že Karl nic nepodceňoval a chtěl mít jistotu, že skutečně získá to, co chce, ikdyž to vyjde dráž. Tentokrát tak proti tomu Gryf nebrblal. Jedna jeho kolegyně byla žena, zaklínačka, a dokonce jej oslovila. Sarren na ni pohlédl a chvíli si ji jen přeměřoval. Při zmínce jednoho ze svých mistrů povytáhl obočí. "z Rissbergu," doplnil ji, když ho jednoduše označila za toho od Gryfů. Nebyl nějaký ten tentonc. "A vy jste?" pohlédl také na Kayla, který vypadal, jako by měl zácpu. Sarren tak dal najevo, že pod slovo "vy" zahrnoval oba, a nešlo tak o pokus o formální oslovení. To by ještě tak chybělo. A když zahlédl mírnou podobnost v jejich rysech, všechno tak nějak zapadlo do sebe. "Jestli vy nejste ti starochovi svěřenci," konstatoval a znovu se zadíval na Raylu, ještě o drobek zkoumavěji. Pokud to bylo možné, prohlédl si jejich medailony, což mu mohlo potvrdit domněnku o tom, že jde skutečně o zatoulaná Vlčata. Jestli jej mohl vidět, prohlédl si ten Raylin o něco více, neboť se od těch běžných Vlčích poněkud lišil.

Pak už se ale ototčil zpět na Karla. Začal jim totiž popisovat, co za práci je čekalo. Když zmínil pěstní zápasy, v Sarrenově obličeji se objevil zájem, nijak to však nekomentoval. Jen si snažil zapamatovat co nejvíce informací. Velku dávku pozornosti věnoval také nákresu meče. Cinfrid je docela daleko, ale na povoze tam budem rychle, kalkuloval. Nenašel nic, co by mu bránilo zakázku přijmout. Navíc, platba předem a demonstrace finálního obnosu dokázala být docela velkým motivátorem. Sarren si dobře promýšlel, na co se zeptat, aby z toho měl užitek. "Bude tam někdo, koho bychom vážně neměli nasrat?"

Nerad by se zamíchal do nějaké zasrané politiky. Jinak se to zdálo jako hračka a další možné otázky na Karla vychrlila Vlčice.
Gryf se dle pokynů vydal do hospody a nakoupil si nějaké jídlo na cestu. Své síly bude potřebovat. Při poznámce Augusta se pobaveně ušklíbl. Sám rozhodně neměl v plánu nic začínat, pokud jej k tomu někdo z těch dvou nevyprovokuje, ale žádat po nich slušnost mu přišlo úsměvné. Jistě, Adwald by nesouhlasil. Ale Sarren už dávno nebyl na škole, aby musel podobné řeči poslouchat, natož se jimi řídit.

I přes zprostředkované vědomí o jejich existenci se Gryf nijak netoužil s Adwaldovými dětmi překvapení během cesty družit. Snažil se to ignorovat, ale měl pocit, že druhý zaklínač mu věnoval až nějak moc pozornosti. A pokud jej Kayle skutečně nasupeně pozoroval, Sarren na něj upřel i svůj pohled, jako kdyby chtěl zjistit, kdo pohledem uhne jako první. Gryf neprojevoval žádné emoce, jen zíral. Snad jako kdyby chtěl čistě ze zvědavosti zjistit, jak na to Vlk bude reagovat.
Obrázek


Sarren z Rissbergu
Zaklínač školy Gryfa

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 456
Registrován: 27 črc 2018, 14:01

Re: Písek, pot a krev

Příspěvek od Valdur » 14 srp 2022, 17:37

U Karla


První dva zaklínači měli na srdci nějakou tu otázku, aby se naposled ujistili, že se neupsali Ďáblu samotnému a že si tímto pomalu nekopou svůj vlastní hrob. Kupodivu oba prozradili svá jména a jako poděkovaní za menší upřímnost si zasloužili pomalé pozitivní kývnutí hlavy s vítajícím úsměvem na tváři. Prvního zajímalo, zda je nečeká překvapení v podobě chodící hloupé hory. Pouze zavrtěl hlavou a usmál se. "Podobných tupců tam asi najdete dost, ale žádní trollové by tam být neměli." Ujistil zaklínače. Nedlouho poté došel druhý zaklínač, nebo přesněji vzato zaklínačka. Poslechl si její provokaci mířené na jejího bratra, ale neřekl ani půl slova, pouze sledoval dění. Následně taktéž položila otázku na věc, jež ji trápila. S úsměvem se na ní podíval. "Je mi jedno, jak tuto práci zvládnete, dokud neuslyším někoho zpívat o vašich činech." Jeho zrak zvenku vypadal neškodně, dokonce přátelsky, ale ve skutečnosti šel ze slov a jeho mimiky cítit výhružný podtext. Jakmile domluvil, všechno tohle zmizelo a byl zde zpátky usměvavý Karl. Nakonec však přišel i třetí host, opět zaklínač, jenže tentokrát se jednalo o osobu, jež Karl osobně znal. Dostalo se mu vřelému pozdravu. Sarren se mu líbil nejvíce z celé této trojice, neb jediný z nich se na nic neptal. Než však pořádně začal, začali se mezi sebou seznamovat. Nahlas si odkašlal. "Chcete si ještě povídat o starých, dobrých časech, nebo se můžeme přesunout k práci?" Počkal, až ostatní na něho zaměří svou pozornost. Jakmile se tak stalo, začal jim vysvětlovat jejich zakázku, kdy na konci dostali místo na další dotazy.

Největší salvu otázek dostal od Rayly. Na první dvě otázky ne netvářil kdo ví jak pěkně, neb Karl skutečně nemusel, když si žoldnéři kladli podmínky, ale taktéž z něho nečišela nenávist. Nakonec se však pousmál. "Peníze si tam můžete dát sama, neb všichni dostanu odměnu přímo do ruky. Koně zůstanou tady, dobře se o ně postarám, včetně jejich bezpečnosti." Nevěděl, jak si to představovala. Že když jim zadává práci, že si ona bude ještě diktovat nějaké věci? Takhle to vážně nefungovalo, zvlášť, když si skutečně není jist, že vůbec tuto práci úspěšně dokončí. Každopádně poslední její otázka byla opravdu dobrá, a hlavně k následující práci. "Jak jsem řekl, výhra v turnaji je pro vás nejlehčí způsob. Pokud se vám to nepovede, můžete ho samozřejmě získat jakýkoliv jiným způsobem, dokud o vás následně budou zpívat po hospodách. Chci po vás jen ten meč a diskrétnost. Jak to uděláte, nechám na vás, doporučuji vám však udělat vše proto, abyste meč získali legálním způsobem. Co se účastníků týče, nevím nic, budete si o nich muset zjistit něco vy sami." S tímto s ní skončil. Kayle nic neříkal, takže se přesunul rovnou k Sarrenovi. "Dávejte si pozor na hochy s modrými šátky na rukách či krku. Patří k místnímu gangu, který ovládá celou čtvrt, ve které se budete pohybovat. Věřte mi, jejich šéfa naštvat opravdu nechcete." Jakmile domluvil, všichni se vydali na odchod. Myslíš, že je na ty mutanty spoleh? Nemám je hlídat? Zrovna z té bloncky nemám moc dobrý pocit. Promluvil Erwin, jakmile poslední z nich zavřel vchodové dveře. "Sarren se kupodivu osvědčil, ale u těch dvou si nejsem jist. Pokud budou dělat problémy, naše spojka nám dá určitě vědět a pak si s nimi nějak poradíme. No nic, udělej mi horký čaj, poněkud mi vyschlo v krku." Erwin kývl hlavou a dal vařit vodu do malého kotlíku, zatímco Karl šel studovat další své plány.

Na cestě


Jakmile si nakoupili zásoby, vyrazili všichni na cestu. Několik hodin cesty jim stále pršelo, takže pokud měli u sebe pláště, dali si je přes hlavu, aby nemuseli zmoknout až na kost. Pokud bylo během cesty ticho, poslouchali jen kapky dopadající vody, povídali si o starých časech, či se hádali, div se nesežrali, to už bylo na zaklínačích. V třetím případě však August všechny seřval a vyhrožoval, že je tady nechá jen s vozem, zatímco koněm pojede zpátky. První čtvrtina cesty proběhla kupodivu v klidu. Nakonec, i přes to, že původně zastavovat neměli, kvůli koni si dáli přestávku asi dvou, tří hodin, než opět vyrazili. Byla zrovna noc, takže si mohli všichni chvíli prospat. Jakmile hodiny uběhly, vyrazili zpět na cestu. Pokud však cesta probíhala zatím v klidu, po čase si jejich průvodce a "řidič" začal na zkrácení cesty broukat melodii jedné písně, kterou kdysi slyšel a jel stále dokola, neb jinou neznal takto nazpaměť. A k překvapením všech to znělo celkem pěkně. Postupem času přestalo let jak z konve a spíše poprchávat, což byla rozhodně dobrá zpráva pro všechny cestovatele. Co však už bylo méně pozitivní byl fakt, že blízko k západu slunce dojeli do lesa. Bylo zamračeno, takže si August musel dávat pozor na cestu a tak jel o něco pomaleji, než normálně. To už si však nebroukal, neb se chtěl soustředit na cestu. Z ničeho nic však uslyšel menší ránu, a pak druhou, následovanou třetí. "Co to..." Zeptal se sám sebe. Když však následně viděl padající strom, došlo mu, co se bude v následujících minutách dít.

Otočil se k zaklínačům za ním a otevřel ústa dokořán. "PŘE--"! Chtěl něco zařvat, bylo však příliš pozdě, neb šipka letící někde zepředu zasáhla Augustova ramena. Zakřičel bolestí a svalil se na zem. Kůň vyskočil na zadní a zaržál z plna hrdla. Další šipka vyletěla směrem ke Kaylovi, která mu proletěla přímo nad hlavou. Najednou však uslyšeli zvuk rohu, jež zazněl tak hlasitě, že vylekal hejno ptáků dál východně od vozu, kteří vzletěli přímo k oblakům. "Bijte tu chátru! Zabte každého z nich, uřízněte jim hlavy, ať si je vyzdobíme na píkách před táborem! ÚTOK!" zaznělo za nimi hrubým hlasem a roh zazněl ještě raz. Uslyšeli bojový řev vycházet přímo z lesů, jak se k nim rychle blíží. Zaklínači okamžitě vyskočili z vozu, aby se utkali s nepřítelem, který je takto sprostě přepadl.

Bojová Mapa | +
Obrázek

Statistiky nepřátel + na koho útočí | +
Zbojník s kopím - 18 HP + 3d6

1. 9 - Útočí na Sarrena
2. 9 - Útočí na Kayla
3. 15 - Útočí na Raylu

Zbojník s kuší - 12 HP + 2d6

1. 6 - Útočí na Sarrena

Velitel zbojníků - 30 HP + 5d6

Použil schopnost Válečný roh


Hody v Aréně

Schopnost - Válečný roh | +
Maximálně 3 spojenecké osoby (kromě sesílatele) v okolí dostanou bonus +1 k výslednému hodu. Tato schopnost se může použít jednou za 2 kola, avšak počítá se jako akce, tedy může se použít místo útoku, či obrany. Tento buff trvá po celou dobu souboje a může se sčítat na sebe po dalším použití této schopnosti (v případě 3 osob +3/ +6/ +9, …).

Postava musí vlastnit válečný roh.


Mimo herně:
Tady přidávám hudbu pro tento boj pro zpestření psaní tohoto souboje, snad se bude líbit :biggrin: - Soundtrack

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 131
Registrován: 05 zář 2021, 12:23

Re: Písek, pot a krev

Příspěvek od Rayla » 15 srp 2022, 21:04

Ptala se ohledně diskrétnosti Karla a ten jí dal jasně najevo, že pokud se o tom bude prostě mluvit, je to špatně. Ale vesměs mohla udělat vše, co bylo potřeba a to jí stačilo. Jeho ledový podtön jí nechával úplně chladnou. Byla na tohle zvyklá a prostě tyhle vyhrůžky pod pultem ignorovala, proto se nijak netvářila, že by se jí jeho slova nějak dotkla. Takže jen přikývla. "Beru na vědomí." Odpověděla mu. Víc v tomhle ohledu ani vědět nepotřebovala. A pak přišel třetí host z rodiny.

Pozorovala Sarrena svým vlčím pohledem, jakoby hledala kdejaké možné slabiny. Na jeho odpověď, že je z Rissbergu jen pokrčila rameny. Bylo jí to úplně jedno. Ptal se jí na jména. Rayla se ušklíbla. "Rayla. Tearth. A Tamten, co se tváří tak mile je můj bratr Kayle." Řekne a ukáže na Kaylea, načež k němu sykne. "No tak brácha, tvař se normálně." Odpoví Kayleovi a podívá se na Sarrena, kterému pak kývne na souhlas. "Koukám, že se o nás staroušek zmínil." Řekne trochu kyseleji. Docela se divila. To, že by se zmínil o Kayleovi, to se klidně stát mohlo, ale že by i o ní? To bylo dost překvapující. Už se chtěla i zeptat, co mu o nich řekl, ale to už se opět ozval Karl. To už ztichla a začala se naplno věnovat Karlovi.

Plán, úkol, vše bylo perfektní, teda až do momentu, kdy tu musela nechat koně. To, že si převezme prachy osobně jí vyloženě neštvalo, jako ten kůň. Ale nehodlala Karla víc dráždit. Už z jeho odpovědi jí bylo jasný, že maličko přestřelila. Ještě jsi nic nedokázala a už si o něco říkáš.. Krávo. Pomyslí si pro sebe a kývne. "Omlouvám se, jen jsem se ptala, zda by to bylo možné. Samozřejmě jsem to nemyslela jakkoliv špatně." Řekne značně pokornějším tónem. Kdyby bylo na ní, s chutí by mu přiložila meč ke krku, ale naštvat šéfa jakéhokoliv podsvětí, pokud neznáš jeho silné a slabé stránky byla čistá sebevražda. A tak rychle couvla. Pak již poslouchala, koho nenaštvat a že prostě se o nich nemá hovořit. Tak, jak bylo řečeno dříve. Takže místní gang s modrými šátky. To by mohlo být zajímavé. Pomyslí si a zaúkoluje Kaylea a vydá se rozloučit se s koněm, načež mohli vyrazit. Sama pod kápí sledovala ty dva a měla opravdu škodolibou radost.

Cesta:

Cesta probíhala chvíli v pohodě. Pár minut po té, co vyjeli z vesnice, tak se podívala na Sarrena. "Takže. Sarrene. Přiznám se, že by mě zajímalo pár věcí. Adwald o tobě vždy mluvil příkladně." Začala a pod tou kápí pozorovala se zlatýma očima Sarrena, ale přeci jen občas koukla po Kayleovi. "Co vlastně Gryfové umí a berou jako svou přednost? A čím jsi na Adwalda udělal takovej dojem? Já jsem upřímně zvědavá a já i tady možná můj bratr určitě ocení nějaké rady. Že jo bratře?" Řekla ke Kayleovi s nevýrazným výrazem. "Jen prosím bez toho, abys řekl v každé větě slovo čest, hrdost, ctnost a kdoví, co ještě ten starouš používá." Dořekla ještě. Na tyhle kecy opravdu zvědavá nebyla. A tak sledovala dál Kaylea a Sarrena, jak budou odpovídat.

Po nějaké době jízdy si na moment i zdřímla. Nemusela zas všechno poslouchat a vzbudila se v momentě, kdy opět jeli a vozka začal broukat. Překvapeně se na něj podívala. Deště Varlburgu?! On je zná? Ha! Pomyslí si pobaveně, načež se otočí a opět sleduje občas Sarrena, Kaylea a okolí. Když vozka tu píseň začal broukat po třetí, tak se k němu přidala dostatečně nahlas, aby to slyšel i on. Tahle píseň byla prostě skvělá. A to Rayla moc na umění a písně nebyla, ale tuto si zapamatovala a měla ráda. A tak, když začal broukat opět znova, tak se zlehka nadechla.

A ty jsi kdo?“ řek ten pyšný lord,
„Chceš, já se pokloním?

Jen kočka v jiném kožiše,
toť vše, co o tom vím.

V zlatém kožiše, i rudém
lev má vždy drápy své.

A mé ostré jsou a dlouhé tak
jakož i drápy tvé.“

Tak hovořil, tak hovořil,
ten lord z Varlburgu.

Dešťů, jež smáčí jeho síň,
nikdo neslyší šum,

dešťů, jež teď smáčí jeho síň,
ni duše už neslyší šum.


Dozpívala a pousmála se na případné oči, co se na ní podívali. Následně se již podívala na vozku. "Deště Varlburgu. Dobrá volba." Řekne s tónem, který značil skutečný obdiv na zaklínačské úrovni. Hned měla podstatně lepší náladu. Která se jí i držela po další hodinu cesty. Začalo se smrákat a jeli lesem, to znamenalo, že Rayla začala být ostražitější. Z principu, jeden nikdy neví. A po nějaké době se to stalo. Zaslechla menší zvuky i překvapenou větu vozky. "Hoši, máme asi společnost a.." Víc ani nestihla doříct, protože to už se vozka sesunul k zemi se šipkou a kůň začal frkat a zaržál. Rayla se na Augusta podívala jen ledabylým pohledem a pak s ostatními seskočila a shodila plášť s kapucí a odhalila tak svou černou zaklínačskou zbroj a následně své dva kratší zerrikánské meče. "Tak jo hoši, zábava koukám začíná." Řekne pobaveně, ale když uslyší další šipky, tak jen sykne. Kuše byli svině. A pak přišel ten zvuk rohu. Táhlý, který asi měl dodávat odvahu. Rayla na to na moment pohleděla , když se objevil chlapík poblíž Kaylea. Nejspíš vůdce, když pronesl takovou řeč. "Pitomci." Zabrblá a pustí se do protiútoku od jednoho kmána, co se na ní rozhodl jít s kopím. Když po ní bodne, pokusí se uhnout a s piruetou se dostat k němu a nepěkně ho seknout.

Mimo herně:
Rayla provádí protiútok (15):
Obratnost 3 + boj s meči 3 + talent
Rayla hodil/a 7d6 a součet kostek je 23:
1, 1, 4, 2, 5, 6, 4


Útok:

Úhyb se povedl a povedlo se jí i seknout banditu. "Právě jsi nasral sršní hnízdo parchante." Sykla k němu, když náhle během další otočky zaútočila na jeho záda, zatímco ten chudák nejspíš pořád se snažil zastavit svůj útok s kopím. Kopí byla velmi účinná zbraň proti jezdcům a nebo, pokud jich bylo víc na jednom místě. Takhle akorát dávali možnosti je zlikvidovat. Očkem však pořád sledovala kušníky.

Mimo herně:
Rayla provádí útok na záda kopiníka:
Obratnost 3 + boj s meči 3 + talent
Rayla hodil/a 7d6 a součet kostek je 30:
5, 5, 4, 6, 6, 1, 3

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 324
Registrován: 21 úno 2019, 23:44

Re: Písek, pot a krev

Příspěvek od Sarren » 19 srp 2022, 18:54

U Karla

Stejně jako si Sarren pohledem měřil Raylu, tak si ona měřila jeho. Jako dva predátoři, kteří ještě neví, jestli bude výhodnější toho druhého přidusit, nebo spojit síly, byť jistě velmi dočasně. Vlčice představila sebe i svého bratra a vlastně taky potvrdila, že se jedná, o koho si myslel, že se jednalo. Ne, že by se na ně někdy vyptával, nebo jakkoliv jinak jevil zájem. Ale to neznamenalo, že tu informaci nezaznamenal. Dál už na ni nereagoval, pouze přikývl, že jejich jména bere na vědomí. Samozřejmě si taky všiml, že tíhla k tomu svého bratra popichovat, ale zatím si to uložil jen jako možnou užitečnou informaci. Muselo to být zvláštní, mít jako zaklínač sourozence, napadlo jej mimoděk. Nebylo to ani trochu obvyklé...

Karl jim sám naznačil, že by místo vybavování radši měli věnovat pozornost jemu. Sarren tak bez odkladu učinil, nechtěl, aby mu při té práci unikl nějaký důležitý detail.

Rayla neměla otázek zrovna málo, a některé z nich nebyly Karlovi vyloženě po chuti. Docela dost si toho chtěla nadiktovat. Sarren takovou potřebu neměl, a to nebylo čemu se divit, protože neměl ani banku, ani koně o kterého by se musel starat, a mimo zakázky si už tak dělal, co chtěl. Těšilo jej ujištění, že výhra v zápase nebyl jediný způsob, jak se dal úkol splnit, ale cesta nejmenšího odporu by jistě byla nejrozumnější. A pravděpodobně taky nejzábavnější. Snad se i na ten turnaj začínal těšit...

"Dobré vědět," zhodnotil informace o údajném gangu s modrými šátky a pak už nebylo co dalšího řešit. Společně s osotatními se vydal pro zásoby, a pak na cestu.

Na cestě

Jelikož pršelo, Sarren si nemohl krátit čas čtením a psát... takhle blízko dvou cizích zaklínačů, co mohli být až příliš zvědavý, by stejně nepsal. Takže se usadil a nahl tak, aby co nejvíce deště zadržela jeho kapuce a plášť který si kolem sebe důkladně omotal. Hodilo se mu, že jeho sehnáním Willa dřívě pověřil, pořád byl, oproti tomu starému, ve velmi dobrém stavu. Kde jen je tomu konec? Přistihl se, že by jej dokonce i zajímalo, jak se jeho bývalému sluhovi vlastně daří.

Pak si ale všiml toho pohledu druhého zaklínače a mlčky jej vyzval na souboj v zírání. Rayla to nejspíš také zaznamenala, protože oslovila Sarrena s pár zbytečnými otázkami. Jenže měl na trápení druhých tak trochu čuch, a poznal tak, že Vlk není nabručený jen čirou náhodou, ale možná to souvisí s ním a těmi otázkami, co mu Rayla kladla. Jestli to byla pravda... no to možná měnilo situaci. Ostatně, proč se po cestě trochu nepobavit, že... "Hádám, že k tomu měl důvod," odtušil, zatímco nepřerušoval oční kontakt. A co se týkalo dalších otázek, no... Sám za sebe by nejspíš odpověděl jinak, ale o to tady tak úplně nešlo. "Předně to, že máme ve znaku takového šlechetného tvora, hybrida lva a orla, který vlky loví k svačině," řekl bez emočního zabarvení, jen kratičké stažení a roztažení jeho zornic prozrazovalo, že jej těší představa cílené provokace a nemohl se dočkat, jestli vyčte náznak nějaké reakce. "A čím jsem na něj udělal takový dojem, no," zopakoval po Rayle, která mu prakticky předhazovala návod, čím jejímu bratrovi zabrnkat na nervy, "těžko říct, jestli víc prací s mečem, s pěstmi, nebo znameními. Jo, na to jsem se zaměřoval. Přesně dle našeho Gryfího odkazu," velice nepatrně škubl koutkem rtů, zatímco dál hleděl Kaylemu do očí. "Jaká to škoda," semkl rty, "že on se o vašich schopnostech zrovna moc nezmiňoval," lehce nadzvedl ruce ve smířlivém gestu, jako kdyby tím chtěl vyjádřit lítost nad tím, že nejspíš nebylo tak úplně čím se chlubit.

Ať už se Kayle nechal vyprovokovat, nebo ne, cesta pokračovala dále a chcalo ještě několik hodin. Když zastavili, Sarren, pokud mu to bylo umožněno, využil čas ke spánku. A v další části cesty se snažil meditovat. Po nějaké době si vozka začal broukat nějakou píseň, což vlastně neznělo tak špatně, a Rayla k tomu dodala slova. Nezpívala zrovna jako bardka a občas jí to ujelo, ale uši to taky nikomu neutrhlo. Sarren si hleděl svého a většinu času zíral někam do krajiny. Déšť se zklidnil, což byla příjemná změna.

Přepadení!

Jenže pak se před nimi ozvala rána a Sarren začal tušit, co přijde. Instinktivně se sklonil, když zaslechl zvuk vystřelené šipky. Nezasáhla jeho, ani jiného zaklínače, za to vozka zařval bolestí. Sarren rychle složil prsty do znamení Quenu a vyskočil z vozu. "Nějak brzy," zamručel si pro sebe v reakci na Raylinu poznámku a pak se otočil za zvukem rohu, který vyplašil hejno ptáků. Výborně, pomyslel si, vůdce se právě prozradil, ušklíbl se.

Byl by se vydal přímo na něj, ale nějaký kopiník mu zatarasil cestu. Sarren tasil ocelový meč. V duchu přemítal nad tím, zda šlo o náhodný útok banditů, nebo je někdo poslal. Tušil, že se to brzy dozví podle toho, jak dobře byli připraveni na zaklínače. A tak nechal demonstrativně pracovat štít z Quenu. Neznalé útočníky to vždycky šokovalo, když se jejich zbraň zarazila o neviditelnou bariéru.

Štít nezadržel jen kopí, ale také jednu vystřelenou šipku. Sarren toho momentu překvapení využil a plnou silou se ohnal proti zbojníkovi. Nezdráhal se u toho rozseknout násadu kopí, a následně i zbojníkovo tělo.

Mimo herně:
1. kolo: Obrana
Quen (zaklínačská znamení 6)
Sarren hodil/a 6d6 a součet kostek je 12:
3, 1, 3, 3, 1, 1

=> +5 = 17

2. kolo útok - mečem na 1. zbojníka s kopím - Meč (5) + Síla (3)
Sarren hodil/a 8d6 a součet kostek je 35:
3, 4, 6, 6, 1, 5, 4, 6
Obrázek


Sarren z Rissbergu
Zaklínač školy Gryfa

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 37
Registrován: 24 zář 2021, 12:41

Re: Písek, pot a krev

Příspěvek od Kayle » 28 srp 2022, 11:21

Kayle byl rád, že to potvrdili a jak se ukázalo, tahle zakázka nevypadala zase tak moc zle... Meč a diskrétnost...to bylo to jediné, co po něm chtěli a toho byl snad i schopný... Tedy snad toho prvnío, to druhé bylo samozřejmé, nehodlal se do ničeho zaplétat, prostě si to vybojuje jako Zaklínač bez emocí.
Vydělá zlato a zmizne, to byl jeho plán.
Jak se ukázalo Rayla se hodlala chovat jako přetažená pádlem... A ze Sarrena Kaylovi tikalo oko.
Nerozumněl tomu proč si Rayla nejprve hraje na tajemnou jak hrad někde v Kapradí, či kde a pak všude rozhlašuje, že jsou sourozenci? Nechce rovnou začít i s tím, kdo se narodil první a kde žijí rodiče? Napadlo ho, když protáčel nad tím neustálým představování se oči. Bylo fuk, kdo byli, hlavní bylo, aby splnili práci.
Když začala Rayla mlet o Adwaldovi a tvářit se, že to vůbec nedělá Kaylovi naschvál - dělala tak si odsedl tak nějak, co nejdál do těch dvou, co to šlo a snažil se je ignorovat.
Nereagoval na její provokace. Nebo se o to alespoň snažil... ale to oko mu sakra hodně začalo tikat. Jenže ten Sarren samosebou nemohl držet hubu a nechat to na pokoji. Musel se chovat přesně jako ten nabubřelý *** to ještě nevymysleli, aby vystihli to, co byl!
Kdyby byl Kayle o něco málo chytřejší byl by snad schopný poznat, že orli vlci neloví, to spíše naopak, nebo, že lvi a vlci se nevyskytují ve stejných geografických podmínkách tudíž tam ten lov taky nevypadá zrovna dostatečně... Naneštěstí i když Kayle znal vše potřebné pro to, aby byl zaklínače - od schopností monster přes jejich návyky, včetně několika zvířat - použít to v čemkoli od debaty přes hádku už tak snadné nebylo. Snad i proto, že ho zaslepoval stále rostoucí vztek, snad proto, že prostě nebyl nejbystřejší? Nikdo neví, ani on sám.
Plus tu byla ta drobnost, že Gryf sám o sobě vlky asi i loví... Kayle si teď nějak nemohl vzpomenout a o to více ho to zlobilo.
Každé slovo bylo jen víc víc k vytočení a Kayle někde hluboko věděl, že ze sebe nechce udělat idiota, ale to se zadupávalo pěkně hluboko do země.
Samosbeou, že ho nenapadaly žádné hlášky, co by se hodily. Na jednu stranu nechtěla zcela urazit Adwalda, i když to byl on, kdo tohle způsobil, pořád mu na něm svým způsobem záleželo. Zato pohled, který Kayle věnoval Rayla jí jasně říkal, že pokud bude pokračovat shodí jí odtud a je mu fuk jestli tu chcípne. Což u Kayla, který obvykle stál za tím, že jsou rodina a mají si pomáhat bylo hodně za hranicí.
" Možná mu stačil jen jeden namyšlenec." zavrčel na Sarrena, svým způsobem to byla urážka hodná dětí na vesnici, ale to nebylo podstatné. " Nechceš se jít rovnou vytahovat na děcka ve vesnici, že umíš chodit, když ony se jen batolí?! Má to podobný smysl jako nyní, nahoníš si ego." Odfrkl si. Alespoň se snažil znít chytře, když už vybouchl, ale pravděpodobně to tak neznělo. Odvrátil zrak, věděl, že mu to za to nestálo.
Pak alespoň začala kvílet Rayla a byl klid. Možná i zpívala hezky, ale popravdě Kayle by v tuhle chvíli označil kvílení i zdatné bardky, natož Rayly.
Víc si stáhl kapucu do čela a prostě se tam nějak opřel a zavřel oči. Nespal, spíše jen meditoval.

ÚTOK!!!
Bylo i nebylo překvapení, že věci nejdou snadno a už vůbec nejdou podle plánu. Kaylovi proletěla šipka nad hlavou. Bože, on měl takový vztek! Skoro až nemožné, ab ho měl někdo, kdo má mít utlumené emoce, ale alespoň se ukázal někdo na kom si ho snad i mohl vybít? Dlouho netrénoval a byl si toho vědom, ale doufal, že tahle zakázka ho vyšvihne zpátky do sedla.
Měl sto chutí něco zabít už pár hodin... takže no, šli mu pod ruku, snad ho ale jistá zaslepenost vztekem nebude stát víc než by sám chtěl... Vytáhl svůj meč.
Útočil na něj jeden ze zbojníků s kopím, nedaleko stál i onen vůdce, ten nevypadal zrovna jako snadný cíl... budou na něj muset spojit síly.
Zatím ale měl trochu jiné úkoly před sebou. Podobně jako Sarren se jako první pokusil o znamení Quenn, už je proto, kdyby mu něco nevyšlo, aby nebyl nepříjemně překvapen.

Mimo herně:
Quenn znamení (2) + vůle (1)
+ 5 k hodu
9+5 = 14
Kayle hodil/a 3d6 a součet kostek je 9:
2, 4, 3


Následně zaútočil na muže, jež si jej vybral za cíl. Nehodlal dát svou kůži zadarmo. Meč měl vytažený už od chvíle, kdy sesedl z vozu a vydal se do boje. Směřoval těžký úder přímo na protivníka, který měl ale kopí... Nezdálo se to být snadné... ale šerm byl Kaylovou silnou stránkou... Podařilo se mu se nejen vyhnout při úderu, ale tak nějak mu celkově předejít, když kopiníka prostě zabil. O jednu starost méně. Otázkou bylo jak na tom byli ostatní.
Přímo před ním stál onen vůdce, nemohl se jen tak otočit a odběhnout, i když by velmi rád. Obával se, že onen vůdce je na tom mnohem lépe než on... (věk a zkušenosti z boje) přesto se připravil k boji. Možná bych mohl místo síly použít znamení... Axie a nebo ještě lépe Somne...

Mimo herně:
těžký úder na kopiníka - zbraň meč (3) + síla (3) + talent šerm (1)
Kayle hodil/a 7d6 a součet kostek je 19:
1, 4, 1, 6, 1, 1, 5

Další

Zpět na Questy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník